Aida

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: AIDA.
Aida
Aida
Teresa Stolzová, první představitelka Aidy
Teresa Stolzová, první představitelka Aidy
Základní informace
Žánr opera-ballo
Hudba Giuseppe Verdi
Libreto Antonio Ghislanzoni
Počet dějství 4
Originální jazyk italština
Datum vzniku 1870-1871
Premiéra 28. prosince 1871, Káhira, Opera
Česká premiéra 11. října 1875, Praha, Stavovské divadlo
Triumfální poslední scéna z opery "Aida"

Aida je název opery Giuseppe Verdiho z roku 1871. Autorem libreta je Antonio Ghislanzoni, který zpracoval látku poskytnutou egyptologem Augustem Mariettem.

Tuto operu psal Verdi ve svých 58 letech na objednávku pro operu v Káhiře k příležitosti otevření Suezského průplavu. Aida je obvykle považována za vyvrcholení Verdiho celoživotního operního díla. První představitelkou titulní role měla být česká sopranistka Tereza Stolzová. Kvůli prusko-francouzské válce nakonec ani ona ani Verdi do Egypta neodcestovali. Světovou premiéru 24. prosince 1871 v Káhiře dirigoval Giovanni Bottesini a Aidu zpívala Antonietta Anastasi-Pozzoni. Stolzová zpívala až evropskou premiéru 8. února 1872 v divadle La Scala. Tereza Stolzová pak podepsala smlouvu na třicet představení v Káhirské opeře v sezóně 1873–1874 za astronomický honorář 150 000 franků. Mimo to se jí dostalo poct od samotného chediva Isma'ila Paši.

Obsah

[editovat] Hlavní postavy

  • Aida, etiopská otrokyně (soprán)
  • Radames, egyptský vojevůdce (tenor)
  • faraón (bas)
  • Amneris, jeho dcera (mezzosoprán)
  • Amonasro, etiopský král, otec Aidy (baryton)

[editovat] Obsah

Aida je dramatická opera o čtyřech dějstvích. Její děj se odehrává ve starém Egyptě v Memfidě a v Thébách.

[editovat] 1. dějství

Ve faraonském paláci se rozhoduje o obsazení postavy vojevůdce pro tažení do Etiopie. Mezi kandidáty je i Radames, který by pomocí úspěchu ve válce rád dosáhl svého svazku s otrokyní Aidou, Etiopankou. Na tuto vzájemnou lásku Aidy a Radamese žárlí faraonova dcera Amneris, která je zamilovaná do Radama.

Radames se nakonec opravdu stává vojevůdcem pro toto tažení a je tomuto úkolu zasvěcen. Aida je z toho ale vnitřně rozpolcena, neboť její milý má vést vojsko proti její vlastní zemi.

[editovat] 2. dějství

Amneris se snaží vylákat z Aidy tajemství její lásky k Radamovi, předstírá proto před Aidou, že Radames padl. Aida se však přizná teprve ve chvíli, kdy Amneris odhalí svou lež a oznámí jí naopak, že Radames žije a je na cestě domů.

Mezi zajatci poznává Aida svého otce - nikdo z Egypťanů ale netuší, že se jedná o krále Etiopie. Aida žádá o propuštění zajatců Radama a ten o to prosí faraona. Ten rozhodne, že Aida i její otec mají být dále drženi jako rukojmí, ostatní propustí. Všichni oslavují Radama jakožto dobrého vojevůdce. Faraon nabízí Radamovi za vítězství ruku Amneris a následnictví na trůnu. Nelze to odmítnout, i když je tím zdrcen Radames i Aida. Radames doufá, že po další vítězné válce přesvědčí faraona, že si nevezme Amneris, ale její otrokyni Aidu.

[editovat] 3. dějství

Aida čeká za večerního ticha na břehu Nilu na Radama a vzpomíná na svou krásnou ztracenou vlast. Přichází za ní její otec a snaží se ji přesvědčit, aby vyzvěděla od Radama vojenská tajemství, aby tak on, její otec a král Etiopie, mohl snadno porazit egyptská vojska. Ona odmítá, i když by se hrozně ráda vrátila do své vlasti, ale nechce podvést Radama. Otec ji k tomu donutí tím, že ji prokleje a řekne, že už není jeho dcera. Ona, aby otcovo prokletí zrušila, se přece na to Radama zeptá a nabízí mu společný útěk do Etiopie. Radames souhlasí a přitom jí prozradí rozmístění egyptských vojsk. V tom vystupuje z úkrytu Amonasro, Aidin otec, a prohlašuje se etiopským králem. Radames chápe, že se dopustil zrady Egypta, umožňuje sice útěk Aidy a Amonasra, ale sám se přiznává ke zradě, kterou stejně slyšela Amneris, která se v chrámě chystala na svatbu, a vydává se do rukou faraona.

[editovat] 4. dějství

Amneris stále miluje Radama, a tak mu nabízí, že když se zřekne Aidy a vezme si ji, zachrání se před jinak jistou smrtí. To on ale odmítá. Je souzen a odsouzen k pohřbení zaživa. Amneris prosí, aby byl propuštěn, říká, že je nevinen, ale je již pozdě...

Proměna: Radames je zazděn do podzemní hrobky, vzpomíná na Aidu a doufá, že si klidně žije daleko odsud. Najednou se však objeví Aida, která se v hrobce již dříve ukryla, neboť tušila, co asi Radama čeká a chtěla s ním sdílet jeho osud. Oba umírají. Nad jejich hrobkou lká Amneris, nešťastná, že přichází o Radama - kterého vlastně sama označila zrádcem a zavolala na něj stráž.

Fotografie z archivu Istituzione Casa della Musica di Parma.[1]

[editovat] Odkazy

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

[editovat] Literatura

  • HOSTOMSKÁ, Anna. Opera : průvodce operní tvorbou. 10.., doplněné vyd. Praha : NS Svoboda, 1999. ISBN 80-205-0578-4. S. 111-113.  
  • WARRACK, John; WEST, Ewan. Oxfordský slovník opery. Překlad Jaroslav Holba. Praha : IRIS, 1998. ISBN 80-85893-14-2. S. 5-6.  

[editovat] Reference

  1. Istituzione Casa della Musica di Parma

[editovat] Externí odkazy

Aida v archivu Národního divadla

Osobní nástroje
Jmenné prostory

Varianty
Akce
Navigace
Tisk/export
Nástroje
V jiných jazycích