Adolf Srb

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Adolf Srb
Adolf Srb
Adolf Srb
Narození27. září 1850
Rokycany
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí14. dubna 1933 (ve věku 82 let)
Rokycany
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel, novinář, archivář a redaktor
Politická stranaNárodní strana
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Srb (27. září 1850 Rokycany[1] – 14. dubna 1933 tamtéž) byl český novinář, příznivec staročeské strany. Působil v denících Politik a Plzeňské listy; za jeden z článků byl roku 1876 odsouzen ke čtyřem měsícům vězení. Angažoval se ve prospěch českých menšin v pohraničí. Sepsal české politické dějiny za období let 1861 až 1899. Ve 30. letech 19. století byl velmi oceňovaný pro svou dlouholetou vlasteneckou činnost i pro podporu začínajících novinářů.

Život

Narodil se 27. září 1850 v Rokycanech. Roku 1871 vstoupil do redakce pražského německého deníku Politik,[2] kde prošel náročnou novinářskou školou J. S. Skrejšovského.[3] Roku 1876 byl odsouzen k čtyřem měsícům vězení za to, že jako odpovědný redaktor připustil uveřejnění článku, v němž nepodepsaný autor (podle žaloby nepravdivě) obviňoval jednoho z odborných radů z rakouského ministerstva obchodu z podílu na zpronevěře 250.000 zlatých z dalmatské železniční koncese.[4] V letech 1876-79 pracoval jako odpovědný redaktor Plzeňských listů. Poté se znovu vrátil do deníku Politik, kde zůstal i po jeho přejmenování na Union r. 1909. Od roku 1903 přispíval pravidelnými politickými přehledy do Vlčkova časopisu Osvěta.[2]

Angažoval se na podporu českých menšin v pohraničí. V 80. letech 19. století patřil k zakladatelům Ústřední matice školské, Národní jednoty pošumavské a Národní jednoty severočeské.[5]

Po 1. světové válce určitou dobu redigoval Vlčkovu Osvětu, brzy se ale musel místa vzdát pro vadu zraku. Poté odešel na odpočinek do rodných Rokycan,[6] kde žil u své dcery. Zemřel tam 14. dubna 1933 a byl tam i pohřben.[2]

Adolf Srb byl na sklonku života i po smrti velmi oceňovaný pro své vlastenectví, nezištnost a odvahu zastat se všech, kdo bojovali za národ a právo.[7] Jeho činnost z velké části spadá do doby ostrých sporů staročechů s mladočechy. Ačkoli stál vždy na staročeské straně, byl tolerantní k jiným názorům. Ovládal vtip a satiru, ale nevybočil z mezí slušnosti.[3]

Měl velkou paměť a vypravěčské nadání. Mnoho času trávil rozhovory s mladšími novináři a spisovateli (např. Antonín Bebr, Bedřich Spurný, Jan Osten, též herec a malíř Vladimír Šamberk), pro které znamenal cennou inspiraci.[8] Měl rovněž rád klasickou hudbu[5] a ve společnosti vynikal i svým kuchařským uměním.[8]

Ve třicátých letech byl druhým nejstarším českým novinářem (po Václavu Beneši Šumavském)[6] a posledním žijícím zakladatelem Ústřední matice školské.[3]

3. září 1933 byla na jeho rodném domě v Rokycanech (čp. 78, dnes na rohu Srbovy a Smetanovy ulice)[9] odhalena pamětní deska. Jejím autorem byl sochař Václav Koukolíček[10] a pořízení zajistil Srbův odbor Národní jednoty severočeské v Rokycanech jako výraz vděčnosti za jeho práci ve prospěch českých menšin.[11]

Dílo

Vedle novinových článků byl Srb autorem řady politických brožur a komentářů k zákonům. Jeho nejvýznamnějším dílem byly Politické dějiny národa českého, v nichž popsal dobu od r. 1861. Na sklonku života psal paměti (Z půl století),[2] v další literární tvorbě mu ale později zabránila vada zraku.[6]

Knižně vyšly např.:[12]

  • Spisovatel Josef Vojtěch Sedláček (1879)
  • Upomínka na slavnostní otevření Národního divadla (1881)
  • Národní jednota severočeská (1886)
  • Královské svobodné město Rokycany : popis města i jeho okolí (1896)
  • Politické dějiny národa českého od roku 1861 až do nastoupení ministerstva Badenova r. 1895 (1899)
  • Od nastoupení Badeniova do odstoupení Thunova : II. díl Politických dějin národa českého od roku 1861 (1901)
  • Město Žižkov (1910, spoluautor: Josef Houba)
  • Politické dějiny národa Českého od roku 1861. III, Od nastoupení Thunova do zavedení všeobecného hlasovacího práva do rady říšské roku 1907 (1911)
  • Z půl století (1913, 1915) Dostupné online

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b c d Redaktor Adolf Srb zemřel. Národní politika. 1933-04-15, roč. 51, čís. 105, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-05-20]. 
  3. ↑ a b c Adolf Srb osmdesátníkem. Národní listy. 1930-09-27, roč. 70, čís. 266, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-05-20]. 
  4. ↑ Před vídeňským porotním soudem. Národní listy. 1876-11-12, roč. 16, čís. 313, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-05-20]. ; viz též podrobnou zprávu o soudním procesu s plným textem inkriminovaného článku na Gerichtshalle. Der geschlossene Landtag und der Präsident Ljubiša. Politik. 1876-11-12, roč. 15, čís. 313, s. 5. Dostupné online [cit. 2012-05-20]. 
  5. ↑ a b KGSK, Josef. Za Adolfem Srbem. Národní politika. 1933-04-19, roč. 51, čís. 108, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-05-20]. 
  6. ↑ a b c TŮMA, Ladislav. Za Adolfem Srbem. Národní listy. 1933-04-15, roč. 73, čís. 105, s. 4. Dostupné online [cit. 2012-05-20]. 
  7. ↑ Životem práce a národního nadšení. Národní politika. 1933-04-15, roč. 51, čís. 105, s. 2. Dostupné online [cit. 2012-05-20]. 
  8. ↑ a b SPURNÝ, Bedřich. Ze vzpomínek na Adolfa Srba. Národní listy. 1933-04-25, roč. 73, čís. 114, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-05-20]. 
  9. ↑ Srb Adolf - Rokypedie (rokycanstipatrioti.cz)
  10. ↑ Odhalení pamětní desky redaktoru Adolfu Srbovi v Rokycanech. Národní politika. 1933-09-04, roč. 52, čís. 242, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-05-20]. 
  11. ↑ Pamětní deska Adolfu Srbovi v Rokycanech. Národní politika. 1933-09-03, roč. 51, čís. 241, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-05-20]. 
  12. ↑ Podle seznamu prací v NK ČR.

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Adolf_Srb&oldid=14510765“