Přeskočit na obsah

Podvozek letadla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zatahovací hlavní podvozek letounu Boeing 747

Podvozek letadla je součástí draku letadla. Slouží k jeho pohybu po zemi při rozjezdu, při doběhu po přistání a pojíždění po letišti. U letadel podvozek podpírá letoun, když neletí což mu umožňuje vzlétnout, přistát a pojíždět bez poškození. Nejběžnější je podvozek kolový. Dále existují lyže, ližiny nebo plováky potřebné k provozu ze sněhu/ledu/vody či pro vertikální operace na souši. Zatahovací podvozky se během letu skládají, což snižuje odpor vzduchu a umožňuje let vyšší rychlostí. Podvozek musí být dostatečně pevný, aby letadlo unesl a jeho konstrukce ovlivňuje hmotnost, vyvážení a výkon.[1] Často se skládá ze tří kol nebo sad kol, což dává efekt stativu. Zachycuje také zatížení, která působí na letadlo při přistání a pojíždění po nerovné ploše, proto je součástí podvozku tlumič, schopný tyto nárazy pohlcovat. Podvozky se především dělí na pevné a zatahovací. Zatahovacími podvozky je vybavena naprostá většina vojenských, nákladních i dopravních letounů od druhé poloviny 20. století.

Vzhledem k jejich rozmanitým konstrukcím a aplikacím existují desítky specializovaných výrobců podvozků. Mezi tři největší výrobce patří Safran Landing Systems, Collins Aerospace (součást Raytheon Technologies) a Héroux-Devtek.

Uspořádání a konstrukce podvozku

[editovat | editovat zdroj]

Dle aerodynamických požadavků

[editovat | editovat zdroj]
  • Pevný – Konstrukční části podvozku jsou zpravidla zakrytovány aerodynamickými kryty.
  • Zatahovací – Včetně varianty částečně zatahovacího podvozku.

Dle schéma uspořádání

[editovat | editovat zdroj]

U většiny letounů můžeme odlišit hlavní podvozky, které nesou rozhodující část hmotnosti letadla (umístěné zpravidla pod křídlem) a pomocné podvozkové nohy (například příďové), které nesou jen zbytkové síly spojené s tím, že hlavní podvozkové nohy nejsou umístěny přesně pod těžištěm, případně klopné momenty, např. od brzdění.

  • Se zadním (ocasním) kolem – Zadní část podvozku bývá označována jako ostruhový podvozek. V raných dobách letectví se místo zadního kola používala ostruha, některé ultralehké letouny však používají ostruhu i dnes.
  • S předním (příďovým) kolem – Přední část podvozku bývá označována jako příďový podvozek. Toto uspořádání podvozku se mj. rozšířilo v souvislosti s nárůstem cestovní rychlosti letadel, kdy je rozdíl mezi vzletovou a cestovní rychlostí tak velký, a kromě vztlakové mechanizace se při vzletu využívá významného zvýšení úhlu náběhu (stlačení ocasu směrem dolů).
  • Tandemový podvozek – Dvě rovnocenné podvozkové nohy umístěné v ose trupu, většinou doplněné vyrovnávacími nohami umístěnými na křídlech.

Dle konstrukčního řešení

[editovat | editovat zdroj]
  • Příhradový – Varianta používaná především v raných dobách letectví.
    • Osový
    • Poloosový
    • Pyramidový (s dělenou osou)
  • Nosníkový – Nosníková podvozková noha je vytvořena konzolovým nosníkem, jehož horní konec je vetknut v konstrukci křídla nebo trupu a na dolní je připojeno kolo.
    • Vidlicový
    • Polovidlicový
  • Příhrado-nosníkový – Podvozková noha, vytvořená jedním nebo dvěma konzolovými nosníky (vzpěrami), podepřená výztužnými pruty.
    • Jednovzpěrový
    • Dvouvzpěrový

Typické požadavky na vlastnosti podvozku letadel

[editovat | editovat zdroj]
  • Nerušené pojíždění, dostatečná stabilita a ovladatelnost letadla na zemi.
  • Co nejmenší čelný odpor za letu (dosáhne se toho zatažením podvozku nebo u nezatažitelného tím, že počet součástí vyčnívajících do proudu je co nejmenší a že jsou pod aerodynamickými kryty).
  • Dostatečná pevnost (při maximálním stlačení tlumičů nesmí napětí ve vzpěrách podvozku přesáhnout mez úměrnosti).
  • Zajistit pohlcení třecích sil při brzdění.
  • Při stlačení tlumičů co nejmenší posuv kol ve směru podélné osy letadla a zachování stálého rozchodu podvozku.
  • Zajistit nerušené zavěšení a shazování bomb.
  • Taková světlá výška, aby při plném stlačení pneumatik a tlumičů byla zaručena dostatečná vzdálenost mezi konci listů vrtule i nejnižším bodem ocasní části letadla a povrchem země.
  • Jednoduchost a spolehlivost konstrukce a pohodlný provoz.

Další požadavky na zatahovací podvozek

[editovat | editovat zdroj]
  • Doba zatahování a vytahování podvozku nemá přesahovat u menších letounů 8–12 s, u velkých letounů 15–20 s.
  • U podvozku má být mechanizmus pro nouzové vytahování.
  • Podvozek musí mít v zataženém a vytaženém stavu spolehlivé zajištění a signalizaci stavu.
  • V zatažené poloze musí být prostory pro kola, vzpěry a výztuhy podvozku těsně uzavřeny dvířky.
  1. Landing gear [online]. [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]