Rembrandtovo svícení: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m odebrána Kategorie:Světlo (fotografie); přidána Kategorie:Světlo ve fotografii za použití HotCat |
+refy |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Rembrandt_lighting.png|náhled|Typické nastavení Rembrandtova svícení]] |
[[Soubor:Rembrandt_lighting.png|náhled|Typické nastavení Rembrandtova svícení]] |
||
'''Rembrandtovo svícení''' je technika [[osvětlení]] která se používá ve studiové [[Portrétní fotografie|portrétní fotografii]]. Lze jej dosáhnout pomocí jednoho [[Světlo ve fotografii|světla]] a odrazné desky nebo dvou světel. Je to populární způsob svícení, protože je schopno vytvářet obrazy, které vypadají přirozeně a působivě s minimem vybavení. Rembrandtovo osvětlení je charakterizováno osvětleným trojúhelníkem pod okem subjektu na méně osvětlené straně obličeje. Je pojmenováno podle nizozemského malíře [[Rembrandt |
'''Rembrandtovo svícení''' je technika [[osvětlení]] která se používá ve studiové [[Portrétní fotografie|portrétní fotografii]] a kinematografii.<ref name=":0">{{Cite journal|last=Joe|first=Hongmi|last2=Seo|first2=Kyoung Chin|last3=Lee|first3=Sang Wook|date=2005|editor-last=Ho|editor-first=Yo-Sung|editor2-last=Kim|editor2-first=Hyoung Joong|title=Interactive Rembrandt Lighting Design|url=https://link.springer.com/chapter/10.1007/11581772_30|journal=Advances in Multimedia Information Processing - PCM 2005|series=Lecture Notes in Computer Science|language=en|location=Berlin, Heidelberg|publisher=Springer|pages=339–349|doi=10.1007/11581772_30|isbn=978-3-540-32130-9}}</ref> Lze jej dosáhnout pomocí jednoho [[Světlo ve fotografii|světla]] a odrazné desky<ref name=":1">{{Cite book| last=Keating| first=Patrick| url= https://www.worldcat.org/oclc/787844837 |title= Hollywood lighting from the silent era to film noir|date=2010|publisher=Columbia University Press|isbn=978-0-231-52020-1|location=New York|pages=31-32|oclc=787844837}}</ref> nebo dvou světel. Je to populární způsob svícení, protože je schopno vytvářet obrazy, které vypadají přirozeně a působivě s minimem vybavení. Rembrandtovo osvětlení je charakterizováno osvětleným trojúhelníkem pod okem subjektu na méně osvětlené straně obličeje.<ref name=":0" /> Je pojmenováno podle nizozemského malíře [[Rembrandt]]a, který tento typ osvětlení často používal.<ref name=":1" /> |
||
== Popis == |
== Popis == |
||
Normálně je [[hlavní světlo]] umístěno vysoko asi pod úhlem 45 stupňů na jedné straně vpředu a [[doplňkové světlo]] (nebo odrazná deska) je umístěno do poloviny výšky a na druhé straně vpředu, nastaveno na přibližně polovinu výkonu hlavního světla, pokud je subjekt natočen v úhlu k fotoaparátu, přičemž hlavní světlo osvětluje vzdálenější stranu obličeje. |
Normálně je [[hlavní světlo]] umístěno vysoko asi pod úhlem 45 stupňů na jedné straně vpředu a [[doplňkové světlo]] (nebo odrazná deska) je umístěno do poloviny výšky a na druhé straně vpředu, nastaveno na přibližně polovinu výkonu hlavního světla, pokud je subjekt natočen v úhlu k fotoaparátu, přičemž hlavní světlo osvětluje vzdálenější stranu obličeje. |
||
Klíčem v Rembrandtově osvětlení je vytvoření trojúhelníku nebo kosočtvercového tvaru světla pod okem. Jedna strana obličeje je dobře osvětlena hlavním zdrojem světla, zatímco druhá strana obličeje využívá interakce stínů a světla, známého také jako [[šerosvit]] (chiaroscuro), k vytvoření tohoto geometrického tvaru na obličeji. |
Klíčem v Rembrandtově osvětlení je vytvoření trojúhelníku nebo kosočtvercového tvaru světla pod okem.<ref name=":0" /> Jedna strana obličeje je dobře osvětlena hlavním zdrojem světla, zatímco druhá strana obličeje využívá interakce stínů a světla, známého také jako [[šerosvit]] (chiaroscuro), k vytvoření tohoto geometrického tvaru na obličeji. |
||
Trojúhelník by neměl být delší než nos a širší než oko. Tuto techniku lze dosáhnout jemně nebo velmi dramaticky změnou vzdálenosti mezi subjektem a světly a relativními výkony hlavního a doplňkového světla. |
Trojúhelník by neměl být delší než nos a širší než oko. Tuto techniku lze dosáhnout jemně nebo velmi dramaticky změnou vzdálenosti mezi subjektem a světly a relativními výkony hlavního a doplňkového světla. |
||
| Řádek 13: | Řádek 14: | ||
Soubor:Rembrandt Harmensz. van Rijn 130.jpg|Rembrandt: ''Autoportrét'', 1658 |
Soubor:Rembrandt Harmensz. van Rijn 130.jpg|Rembrandt: ''Autoportrét'', 1658 |
||
Soubor:Rembrandt Harmensz. van Rijn 003.jpg|Rembrandt: ''Starý muž v červeném'', 1654 |
Soubor:Rembrandt Harmensz. van Rijn 003.jpg|Rembrandt: ''Starý muž v červeném'', 1654 |
||
Soubor:Ilja Iljitsch Metschnikow Nadar.jpg|[[Nadar]]: Ilja Iljič Mečnikov |
|||
Soubor:Claude Debussy ca 1908, foto av Félix Nadar.jpg|Nadar: Claude Debussy, asi 1908 |
|||
Soubor:BRÉSIL, Marguerite Neurdein. Photo Nadar.jpg|Nadar: Marguerite Brésil |
|||
Soubor:Peter schelp675.jpg|[[Michiel Hendryckx]]: ''[[Herr Seele]]'', asi 2010 |
|||
Soubor:ALESI Jean-24x30-1999.jpg|[[Studio Harcourt]]: Jean Alesi, 1999 |
|||
Soubor:ANCONINA Richard-24x30-NC.jpg|[[Studio Harcourt]]: Richard Anconina |
|||
Soubor:ARDITI Pierre-24x30-2009.jpg|[[Studio Harcourt]]: Pierre Arditi, 2009 |
|||
Soubor:Crolla Harcourt 1940.jpg|[[Studio Harcourt]]: Henri Crolla, 1940 |
|||
</gallery> |
</gallery> |
||
== Původ fotografického termínu == |
== Původ fotografického termínu == |
||
Jako první použil tento termín filmový režisér [[Cecil B. DeMille]]. Během natáčení filmu z roku 1915 ''The Warrens of Virginia'', si DeMille vypůjčil několik přenosných reflektorů z Masonovy opery v centru Los Angeles a „začal vytvářet stíny, kde by se stíny objevovaly podobně jako v přírodě“. Když jeho obchodní partner [[Samuel Goldwyn|Sam Goldwyn]] viděl ve filmu herecké tváře osvětlené pouze zpoloviny, bál se, že zákazníci za snímek zaplatí jen poloviční cenu. Poté, co mu DeMille řekl, že toto svícení používal také Rembrandt, Sam dostal radost a s úlevou reagoval: "Za Rembrandtovo osvětlení by zákazníci zaplatili dvojnásobek!“ |
Jako první použil tento termín filmový režisér [[Cecil B. DeMille]]. Během natáčení filmu z roku 1915 ''The Warrens of Virginia'', si DeMille vypůjčil několik přenosných reflektorů z Masonovy opery v centru Los Angeles a „začal vytvářet stíny, kde by se stíny objevovaly podobně jako v přírodě“. Když jeho obchodní partner [[Samuel Goldwyn|Sam Goldwyn]] viděl ve filmu herecké tváře osvětlené pouze zpoloviny, bál se, že zákazníci za snímek zaplatí jen poloviční cenu. Poté, co mu DeMille řekl, že toto svícení používal také Rembrandt, Sam dostal radost a s úlevou reagoval: "Za Rembrandtovo osvětlení by zákazníci zaplatili dvojnásobek!“<ref>{{cite book|last1=DeMille|first1=Cecil B.|title=The Autobiography of Cecil B. DeMille|url=https://archive.org/details/autobiographyofc0000demi|url-access=registration|date=1959|publisher=Prentice-Hall|location=Englewood Cliffs, NJ|page=[https://archive.org/details/autobiographyofc0000demi/page/115 115]}}</ref> |
||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Verze z 14. 12. 2020, 18:10
Rembrandtovo svícení je technika osvětlení která se používá ve studiové portrétní fotografii a kinematografii.[1] Lze jej dosáhnout pomocí jednoho světla a odrazné desky[2] nebo dvou světel. Je to populární způsob svícení, protože je schopno vytvářet obrazy, které vypadají přirozeně a působivě s minimem vybavení. Rembrandtovo osvětlení je charakterizováno osvětleným trojúhelníkem pod okem subjektu na méně osvětlené straně obličeje.[1] Je pojmenováno podle nizozemského malíře Rembrandta, který tento typ osvětlení často používal.[2]
Popis
Normálně je hlavní světlo umístěno vysoko asi pod úhlem 45 stupňů na jedné straně vpředu a doplňkové světlo (nebo odrazná deska) je umístěno do poloviny výšky a na druhé straně vpředu, nastaveno na přibližně polovinu výkonu hlavního světla, pokud je subjekt natočen v úhlu k fotoaparátu, přičemž hlavní světlo osvětluje vzdálenější stranu obličeje.
Klíčem v Rembrandtově osvětlení je vytvoření trojúhelníku nebo kosočtvercového tvaru světla pod okem.[1] Jedna strana obličeje je dobře osvětlena hlavním zdrojem světla, zatímco druhá strana obličeje využívá interakce stínů a světla, známého také jako šerosvit (chiaroscuro), k vytvoření tohoto geometrického tvaru na obličeji.
Trojúhelník by neměl být delší než nos a širší než oko. Tuto techniku lze dosáhnout jemně nebo velmi dramaticky změnou vzdálenosti mezi subjektem a světly a relativními výkony hlavního a doplňkového světla.
Příklady
-
Rembrandt: Autoportrét, 1658 -
Rembrandt: Starý muž v červeném, 1654 -
Nadar: Ilja Iljič Mečnikov -
Nadar: Claude Debussy, asi 1908 -
Nadar: Marguerite Brésil -
Michiel Hendryckx: Herr Seele, asi 2010 -
Studio Harcourt: Jean Alesi, 1999 -
Studio Harcourt: Richard Anconina -
Studio Harcourt: Pierre Arditi, 2009 -
Studio Harcourt: Henri Crolla, 1940
Původ fotografického termínu
Jako první použil tento termín filmový režisér Cecil B. DeMille. Během natáčení filmu z roku 1915 The Warrens of Virginia, si DeMille vypůjčil několik přenosných reflektorů z Masonovy opery v centru Los Angeles a „začal vytvářet stíny, kde by se stíny objevovaly podobně jako v přírodě“. Když jeho obchodní partner Sam Goldwyn viděl ve filmu herecké tváře osvětlené pouze zpoloviny, bál se, že zákazníci za snímek zaplatí jen poloviční cenu. Poté, co mu DeMille řekl, že toto svícení používal také Rembrandt, Sam dostal radost a s úlevou reagoval: "Za Rembrandtovo osvětlení by zákazníci zaplatili dvojnásobek!“[3]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rembrandt lighting na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c JOE, Hongmi; SEO, Kyoung Chin; LEE, Sang Wook. Interactive Rembrandt Lighting Design. Redakce Ho Yo-Sung. Advances in Multimedia Information Processing - PCM 2005. Berlin, Heidelberg: Springer, 2005, s. 339–349. Dostupné online. ISBN 978-3-540-32130-9. DOI 10.1007/11581772_30. (anglicky)
- ↑ a b KEATING, Patrick. Hollywood lighting from the silent era to film noir. New York: Columbia University Press, 2010. Dostupné online. ISBN 978-0-231-52020-1. OCLC 787844837 S. 31-32.
- ↑ DEMILLE, Cecil B. The Autobiography of Cecil B. DeMille. Englewood Cliffs, NJ: Prentice-Hall, 1959. Dostupné online. S. 115.