Zahraniční politika: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 8. 6. 2020, 14:23

Zahraniční politika je souhrn akcí, záměrů a prohlášení státu, jejichž účelem je ovlivňovat a regulovat vztahy státu s jinými státy, spolky států a mezinárodními nebo nadnárodními organizacemi.^[1] Zahraniční politika má přesah k oblastem jako je bezpečnostní politika, zahraniční hospodářská politika nebo mezinárodní kulturní vztahy.

Jiné definice zahraniční politiky mohou být: „Z teoretického hlediska se zahraniční politika chápe jako proces interakce, ve kterém se stát snaží realizovat základní cíle a hodnoty v konkurenci s ostatními státy.“^[2] anebo „Zahraniční politika v obvyklém smyslu popisuje činnosti státu, které jsou zaměřeny na adresáty v jiných státech nebo v mezinárodních organizacích.“^[3]

Uskutečňování

V praxi se tato činnost státu (nebo dokonce spolku států) uskutečňuje především prostřednictvím jeho čelních politických představitelů, např. jeho exekutivou (zastoupenou mj. ministrem zahraničí). Každodenní politické a administrativní zastupování zahraniční politiky jedné země v jiné zemi má obvykle na starosti velvyslanec.

Cíle zahraniční politiky nelze plně ztotožnit se zájmy příslušných států, protože zahraniční politiku určují také hodnotové úvahy a vnitropolitické cíle aktérů, jakož i pravidla a instituce mezinárodního systému. „Státní zájem“ se nedefinuje sám sebou, ale určují ho příslušní aktéři (srov. diskuse mezi realismem a konstruktivismem v mezinárodních vztazích). Zahraniční politika se proto většinou hledá v oblasti střetu mezi ideálním a materiálním zájmem.

Zahraniční politika země je ovlivněna mnoha faktory. Podle starších teorií (realismus) to jsou zejména geografické umístění, přítomnost surovin, velikost populace, technická, vojenská a ekonomická síla a úroveň vzdělání obyvatelstva.

Novější přístupy (např. konstruktivismus) předpokládají, že zahraniční politiku zásadně formují její aktéři a konstelace lidí. Zájmy a prostor pro jednání těchto lidí jsou 1. individuálně velmi odlišné a 2. utvářené vnitropoliticky. Zjednodušeně řečeno, jelikož zahraniční politika je v demokracii součást politiky vlády, která má zásadní zájem o znovuzvolení, nebude se zahraničněpoliticky angažovat pro cíle, které by znovuzvolení zjevně ohrozily, i když by členové vlády osobně o dosažení těchto cílů stáli. Kromě toho by takové zapojení neneslo pouze riziko osobního znevýhodnění, ale také by bylo sotva ratifikováno, takže by nemělo žádný účinek - viz dvouúrovňové hry (Two-Level-Games) Roberta Putnama. V důsledku toho častá stabilita zahraniční politiky, a to i při měnících se vládách, vyplývá také z pomaleji se měnící celkové orientace a nálady v zemi.

Relativní stabilita

Zahraniční politika většiny států se vyznačuje značnou dlouhodobou kontinuitou (stabilitou zájmů zahraniční politiky). Důvody jsou různé:

Stálé hlavní cíle, jako je stabilita, kontinuita a předvídatelnost, zůstávají stejné, a také se příliš nemění systémy, ve kterých politika funguje (spojenectví: pacta sunt servanda)
Základní problémy, které ovlivňují světovou situaci, a tedy i činnost zahraniční politiky, často zůstávají akutní po dlouhou dobu (např. konflikt na Středním východě)
Objektivní domácí faktory (např. demokratický systém vlády) zůstávají; a ani proměnlivé domácí faktory se nemění ráz na ráz
Vzhledem k vysoké míře mezinárodní integrace jsou revoluční koncepty zahraniční politiky jen stěží prosaditelné. Válka mezi státy jako ultima ratio politiky je také stále více na ústupu.

Z těchto důvodů i když dojde ke změně vlády - přinejmenším tehdy, když po sobě následují demokraticky legitimizované vlády - zaznamená zahraniční politika obvykle pouze malé změny, posuny akcentů. Zahraniční politika států je často charakterizována dlouhodobou kontinuitou a relativně nízkou úrovní politické diskuse: Ve volebních programech obvykle bývá málo cílů zahraniční politiky. Je to způsobeno i tím, že jsou v nich většinou rozebírány postoje k tématům, která štěpí domácí veřejnost. Jedná se často o hospodářské, sociální nebo v širším smyslu sociálně politické, ale zřídka zahraničně politické otázky. Z tohoto pravidla ovšem existují výjimky: Například německý postoj k prohlubujícímu se konfliktu mezi Spojenými státy a Irákem v létě 2002 hrál významnou roli ve volební kampani do Spolkového sněmu a pravděpodobně ovlivnil výsledek voleb.

Kromě toho je v Evropě z pravidla „Se zahraniční politikou nevyhrajete volby!“ do značné míry vyloučena politika vůči Evropské unii. Například v mnoha evropských zemích dokázaly protestní strany dosáhnout dobrých výsledků voleb pomocí protievropských kampaní. Vyvstává však otázka, zda evropskou politikou (tj. utváření politiky v rámci EU) s ohledem na její tematický rozsah a její přímý dopad na právní, ekonomické atd. podmínky v členských státech lze stále označovat výrazem „zahraniční politika“.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Außenpolitik na německé Wikipedii.

↑ Vgl. Manfred G. Schmidt, Außenpolitik. In: ders.: Wörterbuch zur Politik (= Kröners Taschenausgabe. Band 404). 2., vollständig überarbeitete und erweiterte Auflage. Kröner, Stuttgart 2004, ISBN 3-520-40402-8, S. 60f.
↑ Haftendorn, 2001, S. 13.
↑ Jürgen Hartmann: Internationale Beziehungen (= UTB für Wissenschaft 2222 Politikwissenschaft). Leske + Budrich, Opladen 2001, ISBN 3-8252-2222-5, S. 9, zitiert nach: Reimund Seidelmann: Außenpolitik. In: Dieter Nohlen (Hrsg.): Lexikon der Politik. Band 6: Andreas Boeckh (Hrsg.): Internationale Beziehungen. Beck, München 1994, ISBN 3-406-36910-3, S. 42.

Literatura

Stephan Bierling: Geschichte der amerikanischen Außenpolitik. Von 1917 bis zur Gegenwart (= Beck'sche Reihe 1509). 3., durchgesehene und erweiterte Auflage. Beck, München 2007, ISBN 978-3-406-49428-4.
Frank Bösch, Peter Hoeres: Außenpolitik im Medienzeitalter. Vom späten 19. Jahrhundert bis zur Gegenwart (= Geschichte der Gegenwart. Band 8). Wallstein, Göttingen 2013, ISBN 978-3-8353-1352-1.
Gunther Hellmann: Deutsche Außenpolitik. Eine Einführung (= Grundwissen Politik. Bd. 39). VS – Verlag für Sozialwissenschaften, Wiesbaden 2006, ISBN 3-531-14906-7.
Kay Möller: Die Außenpolitik der Volksrepublik China von 1949–2004. Eine Einführung. VS – Verlag für Sozialwissenschaften, Wiesbaden 2005, ISBN 3-531-14120-1.
Paul Widmer: Schweizer Außenpolitik und Diplomatie. Von Pictet de Rochemont bis Edouard Brunner. Ammann, Zürich 2003, ISBN 3-250-10432-9.
Andreas Wilhelm: Außenpolitik. Grundlagen, Strukturen und Prozesse. Oldenbourg, München u. a. 2006, ISBN 3-486-58073-6.
Wichard Woyke: Die Außenpolitik Frankreichs. Eine Einführung. VS – Verlag für Sozialwissenschaften, Wiesbaden 2010, ISBN 978-3-531-13885-5.
Siegmar Schmidt, Gunther Hellmann, Reinhard Wolf (Hrsg.): Handbuch zur deutschen Außenpolitik. VS – Verlag für Sozialwissenschaften, Wiesbaden 2007, ISBN 978-3-531-13652-3.

Časopisy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu zahraniční politika na Wikimedia Commons

[1] Vgl. Manfred G. Schmidt, Außenpolitik. In: ders.: Wörterbuch zur Politik (= Kröners Taschenausgabe. Band 404). 2., vollständig überarbeitete und erweiterte Auflage. Kröner, Stuttgart 2004, ISBN 3-520-40402-8, S. 60f.

[2] Haftendorn, 2001, S. 13.

[3] Jürgen Hartmann: Internationale Beziehungen (= UTB für Wissenschaft 2222 Politikwissenschaft). Leske + Budrich, Opladen 2001, ISBN 3-8252-2222-5, S. 9, zitiert nach: Reimund Seidelmann: Außenpolitik. In: Dieter Nohlen (Hrsg.): Lexikon der Politik. Band 6: Andreas Boeckh (Hrsg.): Internationale Beziehungen. Beck, München 1994, ISBN 3-406-36910-3, S. 42.

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-'''Zahraniční politika''' je souhrn akcí, záměrů a prohlášení [[Stát|státu]], jejichž účelem je ovlivňovat a regulovat vztahy státu s jinými státy, spolky států a [[Mezinárodní organizace|mezinárodními]] nebo [[Supranacionalismus|nadnárodními organizacemi]].<ref>Vgl. [[Manfred G. Schmidt (Politikwissenschaftler)|Manfred G. Schmidt]], ''Außenpolitik.'' In: ders.: ''[[Wörterbuch zur Politik]]'' (= ''[[Kröners Taschenausgabe]].'' Band 404). 2., vollständig überarbeitete und erweiterte Auflage. Kröner, Stuttgart 2004, ISBN 3-520-40402-8, S. 60f.</ref> Zahraniční politika má přesah k oblastem jako je [[bezpečnostní politika]], [[zahraniční hospodářská politika]] nebo [[mezinárodní kulturní vztahy]].
+'''Zahraniční politika''' je souhrn akcí, záměrů a prohlášení [[stát]]u, jejichž účelem je ovlivňovat a regulovat vztahy státu s jinými státy, spolky států a [[Mezinárodní organizace|mezinárodními]] nebo [[Supranacionalismus|nadnárodními organizacemi]].<ref>Vgl. [[Manfred G. Schmidt (Politikwissenschaftler)|Manfred G. Schmidt]], ''Außenpolitik.'' In: ders.: ''[[Wörterbuch zur Politik]]'' (= ''[[Kröners Taschenausgabe]].'' Band 404). 2., vollständig überarbeitete und erweiterte Auflage. Kröner, Stuttgart 2004, {{ISBN|3-520-40402-8}}, S. 60f.</ref> Zahraniční politika má přesah k oblastem jako je [[bezpečnostní politika]], [[zahraniční hospodářská politika]] nebo [[mezinárodní kulturní vztahy]].
-Jiné definice zahraniční politiky mohou být: „Z teoretického hlediska se zahraniční politika chápe jako proces interakce, ve kterém se [[stát]] snaží realizovat základní cíle a hodnoty v konkurenci s ostatními státy.“<ref>Haftendorn, 2001, S. 13.</ref> anebo „Zahraniční politika v obvyklém smyslu popisuje činnosti státu, které jsou zaměřeny na adresáty v jiných státech nebo v mezinárodních organizacích.“<ref>[[Jürgen Hartmann (Politikwissenschaftler)|Jürgen Hartmann]]: ''Internationale Beziehungen'' (= ''UTB für Wissenschaft'' 2222 ''Politikwissenschaft''). Leske + Budrich, Opladen 2001, ISBN 3-8252-2222-5, S.&nbsp;9, zitiert nach: Reimund Seidelmann: ''Außenpolitik.'' In: [[Dieter Nohlen]] (Hrsg.): ''Lexikon der Politik.'' Band 6: Andreas Boeckh (Hrsg.): ''Internationale Beziehungen.'' Beck, München 1994, ISBN 3-406-36910-3, S. 42.</ref>
+Jiné definice zahraniční politiky mohou být: „Z teoretického hlediska se zahraniční politika chápe jako proces interakce, ve kterém se [[stát]] snaží realizovat základní cíle a hodnoty v konkurenci s ostatními státy.“<ref>Haftendorn, 2001, S. 13.</ref> anebo „Zahraniční politika v obvyklém smyslu popisuje činnosti státu, které jsou zaměřeny na adresáty v jiných státech nebo v mezinárodních organizacích.“<ref>[[Jürgen Hartmann (Politikwissenschaftler)|Jürgen Hartmann]]: ''Internationale Beziehungen'' (= ''UTB für Wissenschaft'' 2222 ''Politikwissenschaft''). Leske + Budrich, Opladen 2001, {{ISBN|3-8252-2222-5}}, S.&nbsp;9, zitiert nach: Reimund Seidelmann: ''Außenpolitik.'' In: [[Dieter Nohlen]] (Hrsg.): ''Lexikon der Politik.'' Band 6: Andreas Boeckh (Hrsg.): ''Internationale Beziehungen.'' Beck, München 1994, {{ISBN|3-406-36910-3}}, S. 42.</ref>
-==Uskutečňování==
+== Uskutečňování ==
 V praxi se tato činnost státu (nebo dokonce spolku států) uskutečňuje především prostřednictvím jeho čelních politických představitelů, např. jeho [[Výkonná moc|exekutivou]] (zastoupenou mj. [[Ministr zahraničí|ministrem zahraničí]]). Každodenní politické a administrativní zastupování zahraniční politiky jedné země v jiné zemi má obvykle na starosti [[Vyslanec|velvyslanec]].
 Cíle zahraniční politiky nelze plně ztotožnit se [[Národní zájem|zájmy]] příslušných států, protože zahraniční politiku určují také [[Hodnotová orientace|hodnotové]] úvahy a [[Domácí politika|vnitropolitické]] cíle aktérů, jakož i pravidla a instituce mezinárodního systému. „Státní zájem“ se nedefinuje sám sebou, ale určují ho příslušní aktéři (srov. diskuse mezi [[Realismus (mezinárodní vztahy)|realismem]] a [[Konstruktivismus (mezinárodní vztahy)|konstruktivismem]] v mezinárodních vztazích). Zahraniční politika se proto většinou hledá v oblasti střetu mezi ideálním a materiálním zájmem.
 Zahraniční politika země je ovlivněna mnoha faktory. Podle starších teorií (realismus) to jsou zejména geografické umístění, přítomnost surovin, velikost populace, technická, vojenská a ekonomická síla a úroveň vzdělání obyvatelstva.
 Novější přístupy (např. [[Konstruktivismus (mezinárodní vztahy)|konstruktivismus]]) předpokládají, že zahraniční politiku zásadně formují její aktéři a konstelace lidí. Zájmy a prostor pro jednání těchto lidí jsou 1. individuálně velmi odlišné a 2. utvářené vnitropoliticky. Zjednodušeně řečeno, jelikož zahraniční politika je v demokracii součást politiky vlády, která má zásadní zájem o znovuzvolení, nebude se zahraničněpoliticky angažovat pro cíle, které by znovuzvolení zjevně ohrozily, i když by členové vlády osobně o dosažení těchto cílů stáli. Kromě toho by takové zapojení neneslo pouze riziko osobního znevýhodnění, ale také by bylo sotva ratifikováno, takže by nemělo žádný účinek - viz dvouúrovňové hry (Two-Level-Games) [[Robert Putnam|Roberta Putnama]]. V důsledku toho častá stabilita zahraniční politiky, a to i při měnících se vládách, vyplývá také z pomaleji se měnící celkové orientace a nálady v zemi.
-==Relativní stabilita==
+== Relativní stabilita ==
 Zahraniční politika většiny států se vyznačuje značnou dlouhodobou kontinuitou (stabilitou zájmů zahraniční politiky). Důvody jsou různé:
 # Stálé hlavní cíle, jako je stabilita, kontinuita a předvídatelnost, zůstávají stejné, a také se příliš nemění systémy, ve kterých politika funguje (spojenectví: [[pacta sunt servanda]])
 # Základní problémy, které ovlivňují světovou situaci, a tedy i činnost zahraniční politiky, často zůstávají akutní po dlouhou dobu (např. [[konflikt na Středním východě]])
 # Objektivní domácí faktory (např. demokratický systém vlády) zůstávají; a ani proměnlivé domácí faktory se nemění ráz na ráz
 # Vzhledem k vysoké míře mezinárodní integrace jsou revoluční koncepty zahraniční politiky jen stěží prosaditelné. Válka mezi státy jako ''[[ultima ratio]]'' politiky je také stále více na ústupu.
 Z těchto důvodů i když dojde ke změně vlády - přinejmenším tehdy, když po sobě následují demokraticky legitimizované vlády - zaznamená zahraniční politika obvykle pouze malé změny, posuny akcentů. Zahraniční politika států je často charakterizována dlouhodobou kontinuitou a relativně nízkou úrovní politické diskuse: Ve volebních programech obvykle bývá málo cílů zahraniční politiky. Je to způsobeno i tím, že jsou v nich většinou rozebírány postoje k tématům, která štěpí domácí veřejnost. Jedná se často o hospodářské, sociální nebo v širším smyslu sociálně politické, ale zřídka zahraničně politické otázky. Z tohoto pravidla ovšem existují výjimky: Například německý postoj k prohlubujícímu se konfliktu mezi Spojenými státy a Irákem v létě 2002 hrál významnou roli ve volební kampani do Spolkového sněmu a pravděpodobně ovlivnil výsledek voleb.
 Kromě toho je v Evropě z pravidla „Se zahraniční politikou nevyhrajete volby!“ do značné míry vyloučena politika vůči Evropské unii. Například v mnoha evropských zemích dokázaly protestní strany dosáhnout dobrých výsledků voleb pomocí protievropských kampaní. Vyvstává však otázka, zda evropskou politikou (tj. utváření politiky v rámci EU) s ohledem na její tematický rozsah a její přímý dopad na právní, ekonomické atd. podmínky v členských státech lze stále označovat výrazem „zahraniční politika“.
 == Odkazy ==
@@ Řádek 30: / Řádek 30: @@
 === Literatura ===
-* [[Stephan Bierling]]: ''Geschichte der amerikanischen Außenpolitik. Von 1917 bis zur Gegenwart'' (= ''Beck'sche Reihe'' 1509). 3., durchgesehene und erweiterte Auflage. Beck, München 2007, ISBN 978-3-406-49428-4.
+* [[Stephan Bierling]]: ''Geschichte der amerikanischen Außenpolitik. Von 1917 bis zur Gegenwart'' (= ''Beck'sche Reihe'' 1509). 3., durchgesehene und erweiterte Auflage. Beck, München 2007, {{ISBN|978-3-406-49428-4}}.
-* [[Frank Bösch]], [[Peter Hoeres]]: ''Außenpolitik im Medienzeitalter. Vom späten 19. Jahrhundert bis zur Gegenwart'' (= ''Geschichte der Gegenwart.'' Band 8). Wallstein, Göttingen 2013, ISBN 978-3-8353-1352-1.
+* [[Frank Bösch]], [[Peter Hoeres]]: ''Außenpolitik im Medienzeitalter. Vom späten 19. Jahrhundert bis zur Gegenwart'' (= ''Geschichte der Gegenwart.'' Band 8). Wallstein, Göttingen 2013, {{ISBN|978-3-8353-1352-1}}.
-* [[Gunther Hellmann]]: ''Deutsche Außenpolitik. Eine Einführung'' (= ''Grundwissen Politik.'' Bd. 39). VS – Verlag für Sozialwissenschaften, Wiesbaden 2006, ISBN 3-531-14906-7.
+* [[Gunther Hellmann]]: ''Deutsche Außenpolitik. Eine Einführung'' (= ''Grundwissen Politik.'' Bd. 39). VS – Verlag für Sozialwissenschaften, Wiesbaden 2006, {{ISBN|3-531-14906-7}}.
-* Kay Möller: ''Die Außenpolitik der Volksrepublik China von 1949–2004. Eine Einführung.'' VS – Verlag für Sozialwissenschaften, Wiesbaden 2005, ISBN 3-531-14120-1.
+* Kay Möller: ''Die Außenpolitik der Volksrepublik China von 1949–2004. Eine Einführung.'' VS – Verlag für Sozialwissenschaften, Wiesbaden 2005, {{ISBN|3-531-14120-1}}.
-* Paul Widmer: ''Schweizer Außenpolitik und Diplomatie. Von Pictet de Rochemont bis Edouard Brunner.'' Ammann, Zürich 2003, ISBN 3-250-10432-9.
+* Paul Widmer: ''Schweizer Außenpolitik und Diplomatie. Von Pictet de Rochemont bis Edouard Brunner.'' Ammann, Zürich 2003, {{ISBN|3-250-10432-9}}.
-* Andreas Wilhelm: ''Außenpolitik. Grundlagen, Strukturen und Prozesse.'' Oldenbourg, München u. a. 2006, ISBN 3-486-58073-6.
+* Andreas Wilhelm: ''Außenpolitik. Grundlagen, Strukturen und Prozesse.'' Oldenbourg, München u. a. 2006, {{ISBN|3-486-58073-6}}.
-* [[Wichard Woyke]]: ''Die Außenpolitik Frankreichs. Eine Einführung.'' VS – Verlag für Sozialwissenschaften, Wiesbaden 2010, ISBN 978-3-531-13885-5.
+* [[Wichard Woyke]]: ''Die Außenpolitik Frankreichs. Eine Einführung.'' VS – Verlag für Sozialwissenschaften, Wiesbaden 2010, {{ISBN|978-3-531-13885-5}}.
-* Siegmar Schmidt, Gunther Hellmann, Reinhard Wolf (Hrsg.): ''Handbuch zur deutschen Außenpolitik.'' VS – Verlag für Sozialwissenschaften, Wiesbaden 2007, ISBN 978-3-531-13652-3.
+* Siegmar Schmidt, Gunther Hellmann, Reinhard Wolf (Hrsg.): ''Handbuch zur deutschen Außenpolitik.'' VS – Verlag für Sozialwissenschaften, Wiesbaden 2007, {{ISBN|978-3-531-13652-3}}.
 '''Časopisy'''