Přeskočit na obsah

Chemokin: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m odebrána Kategorie:Imunologie za použití HotCat
Rozšíření hesla, přidání informací o struktuře, receptorech a rozdělení chemokinů, přidání referencí.
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:Protein_CCL11_PDB_1eot.png|odkaz=https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Protein_CCL11_PDB_1eot.png|alt=|náhled|'''CCL11:''' Ukázka struktury chemokinů, na příkladu chemokinu CCL11 z rodiny CC.]]
'''Chemokin(y)''' ([[řečtina|řecky]] ''kinos''-pohyb) představují skupinu malých [[cytokin]]ů s chemotaktickým účinkem, jejichž hlavní funkcí je regulace migrace buněk. Jedná se o nízkomolekulární (''8-10&nbsp;kDa''), strukturně velmi podobné [[peptid]]y, které jsou klasifikovány podle společných strukturních charakteristik a přítomnosti čtyř [[cystein]]ových zbytků v konzervovaných oblastech do čtyřech skupin: CC, CXC, CX3C a C chemokiny.<ref>{{cite journal |doi=10.1146/annurev.pharmtox.42.091901.115838 |title=Structure, Function,andinhibition Ofchemokines |year=2002 |last1=Fernandez |first1=Elias J. |last2=Lolis |first2=Elias |journal=Annual Review of Pharmacology and Toxicology |volume=42 |pages=469–99 |pmid=11807180}}</ref> Tyto čtyři skupiny chemokinů se odlišují nejen strukturně, ale i funkčně. Každá skupina má schopnost chemotaxe jiných typů leukocytů.
'''Chemokin(y)''' ([[Řečtina|řecky]] ''kinos''-pohyb), někdy označovány také jako chemotaktické cytokiny, představují skupinu malých [[Cytokin|cytokinů]] s chemotaktickým účinkem, jejichž hlavní funkcí je regulace migrace buněk. Jedná se o nízkomolekulární (''8-12&nbsp;kDa''), strukturně velmi konzervované [[Peptid|peptidy]], které jsou klasifikovány podle společných strukturních charakteristik a přítomnosti [[Cystein|cysteinových]] zbytků v konzervovaných oblastech do čtyř skupin: CC, CXC, CX3C a C chemokiny.<ref name=":2">{{cite journal|doi=10.1146/annurev.pharmtox.42.091901.115838|title=Structure, Function,andinhibition Ofchemokines|year=2002|last1=Fernandez|first1=Elias J.|last2=Lolis|first2=Elias|journal=Annual Review of Pharmacology and Toxicology|volume=42|pages=469–99|pmid=11807180}}</ref> Tyto čtyři skupiny chemokinů se odlišují nejen strukturně, ale i funkčně. U člověka je v současné době známo přibližně 50 chemokinů a přes 20 chemokinových receptorů. <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Salanga
| jméno = Catherina L.
| příjmení2 = O’Hayre
| jméno2 = Morgan
| příjmení3 = Handel
| jméno3 = Tracy
| titul = Modulation of Chemokine Receptor Activity through Dimerization and Crosstalk
| periodikum = Cellular and molecular life sciences : CMLS
| datum vydání = 2009-4
| ročník = 66
| číslo = 8
| strany = 1370–1386
| issn = 1420-682X
| pmid = 19099182
| doi = 10.1007/s00018-008-8666-1
| poznámka = PMID: 19099182
PMCID: PMC2738873
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2738873/
| datum přístupu = 2020-05-24
}}</ref>


Chemokiny jsou produkovány v [[zánět]]livých, ale i v homeostatických procesech. Zánětlivé chemokiny jsou vyvolávány během imunitní odpovědi a regulují přísun imunitních buněk do místa [[Infekční onemocnění|infekce]], zatímco homeostatické chemokiny se podílejí na regulaci migrace buněk při normálních procesech údržby a vývoje ve tkáních. Jsou sekretovány jak buňkami imunitního systému, tak i buňkami různých tkání organismu.<ref name="pmid16212895">{{cite journal |pmid=16212895 |year=2004 |last1=Le |first1=Y |last2=Zhou |first2=Y |last3=Iribarren |first3=P |last4=Wang |first4=J |title=Chemokines and chemokine receptors: Their manifold roles in homeostasis and disease |volume=1 |issue=2 |pages=95–104 |journal=Cellular & molecular immunology |url=http://www.cmi.ustc.edu.cn/1/2/95.pdf}}</ref>
Chemokiny jsou produkovány v [[Zánět|zánětlivých]], ale i v homeostatických procesech. Zánětlivé chemokiny jsou vyvolávány během imunitní odpovědi a regulují přísun imunitních buněk do místa [[Infekční onemocnění|infekce]], zatímco homeostatické chemokiny se podílejí na regulaci migrace buněk při normálních procesech údržby a vývoje ve tkáních. Jsou sekretovány jak buňkami imunitního systému, tak i buňkami dalších tkání organismu. <ref name="pmid162128952">{{cite journal|pmid=16212895|year=2004|last1=Le|first1=Y|last2=Zhou|first2=Y|last3=Iribarren|first3=P|last4=Wang|first4=J|title=Chemokines and chemokine receptors: Their manifold roles in homeostasis and disease|volume=1|issue=2|pages=95–104|journal=Cellular & molecular immunology|url=http://www.cmi.ustc.edu.cn/1/2/95.pdf}}</ref>


Chemokiny plní své biologické funkce prostřednictvím vazby na specifické [[receptor]]y. Jedná se o receptory asociované s trimerními [[G-proteiny]] na povrchu cílových buněk. Většina receptorů rozpoznává několik různých chemokinů a jeden chemokin se může vázat na několik receptorů. Navázání chemokinu na receptor způsobuje změny v přilnavosti a pohyblivosti leukocytů a jejich chemotaktické nasměrování do poškozených tkání.<ref name="JASH">{{cite journal |first1=Craig |last1=Murdoch |first2=Adam |last2=Finn |pmid=10807766 |url=http://bloodjournal.hematologylibrary.org/cgi/pmidlookup?view=long&pmid=10807766 |year=2000 |title=Chemokine receptors and their role in inflammation and infectious diseases |volume=95 |issue=10 |pages=3032–43 |journal=Blood}}</ref>
Chemokiny plní své biologické funkce prostřednictvím vazby na specifické [[Receptor|receptory]]. Jedná se o receptory asociované s trimerními [[G-proteiny]] na povrchu cílových buněk. Většina receptorů rozpoznává několik různých chemokinů a jeden chemokin se může vázat na několik receptorů. Navázání chemokinu na receptor způsobuje změny v přilnavosti a pohyblivosti leukocytů a jejich chemotaktické nasměrování do poškozených tkání.<ref name="JASH2">{{cite journal|first1=Craig|last1=Murdoch|first2=Adam|last2=Finn|pmid=10807766|url=http://bloodjournal.hematologylibrary.org/cgi/pmidlookup?view=long&pmid=10807766|year=2000|title=Chemokine receptors and their role in inflammation and infectious diseases|volume=95|issue=10|pages=3032–43|journal=Blood}}</ref>


==Reference==
== Struktura ==
<references/>


=== Primární struktura ===
{{Pahýl}}
[[Soubor:ChtxChemokineStruct.png|odkaz=https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:ChtxChemokineStruct.png|náhled|Rodiny chemokinů na základě jejich struktury.]]
Chemokiny jsou definovány přítomností čtyř cysteinových zbytků, které tvoří disulfidické vazby - první cystein tvoří vazbu se třetím, druhý se čtvrtým. Na základě sekvence mezi prvními dvěma cysteinovými zbytky se chemokiny dělí do 4 strukturních rodin:


# C chemokiny (δ chemokiny)
# CC chemokiny (β chemokiny)
# CXC chemokiny (α chemokiny)
# CX3C chemokiny (γ chemokiny)

X označuje počet aminokyselin oddělující jednotlivé cysteinové zbytky. CC chemokiny mají dvě cysteinové vazby vedle sebe, zatímco CXC a CX3C jsou odděleny jednou a třemi aminokyselinami. Výjimkou je rodina C chemokinů, která obsahuje jenom dva cysteinové zbytky, které tvoří jednu vazbu. Tuto rodinu tvoří pouze dva chemokiny, které jsou produktem alternativního sestřihu téhož genu. Nomeklatura cytokinů je odvozena od názvu rodiny (např. CXC), písmene "L" označující ligand a pořadového čísla. Označení receptorů se řídí stejnými pravidly, místo písmene "L" se používá "R", většina chemokinů má také další označení, která jsou odvozená od jejich funkce. <ref name=":2" /><ref name=":0">{{Citace periodika
| příjmení = Miller
| jméno = Michelle C.
| příjmení2 = Mayo
| jméno2 = Kevin H.
| titul = Chemokines from a Structural Perspective
| periodikum = International Journal of Molecular Sciences
| datum vydání = 2017-10-02
| ročník = 18
| číslo = 10
| issn = 1422-0067
| pmid = 28974038
| doi = 10.3390/ijms18102088
| poznámka = PMID: 28974038
PMCID: PMC5666770
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5666770/
| datum přístupu = 2020-05-24
}}</ref>

=== Sekundární struktura ===
Sekundární struktura chemokinů je vysoce konzervovaná. Základem je chemokinový monomer, který je tvořen N-terminální smyčkou, za kterou následují první dva cysteiny, N loop a 310 helix. Dále se nachází centrální třívláknový antiparalelní β-list a C-terminální α-helix. <ref name=":0" /><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Hughes
| jméno = Catherine E.
| příjmení2 = Nibbs
| jméno2 = Robert J. B.
| titul = A guide to chemokines and their receptors
| periodikum = The Febs Journal
| datum vydání = 2018-8
| ročník = 285
| číslo = 16
| strany = 2944–2971
| issn = 1742-464X
| pmid = 29637711
| doi = 10.1111/febs.14466
| poznámka = PMID: 29637711
PMCID: PMC6120486
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6120486/
| datum přístupu = 2020-05-24
}}</ref>

=== Kvarterní struktura ===
Základní funkční jednotkou je monomer, chemokiny ale také tvoří dimery, mohou ale tvořit i tetramery a další oligomery s vyšším počtem podjednotek. Struktura oligomerů je různá, platí ale, že v rámci jednotlivých rodin jsou dimery jednotlivých cytokinů strukturně podobné.  <ref name=":2" /><ref name=":0" />
[[Soubor:Involvement_of_Bruton’s_tyrosine_kinase_in_chemokine.svg|odkaz=https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Involvement_of_Bruton%E2%80%99s_tyrosine_kinase_in_chemokine.svg|náhled|243x243pixelů|Ukázka signalizace chemokinového receptoru CXCR4]]

== Chemokinové receptory ==
Chemokiny se vážou na chemokinové receptory na povrchu buňky. Doposud bylo identifikováno 28 receptorů, jejichž geny se nacházejí v clusterech na chromozomech 2 a 3. Pro chemokiny a jejich receptory je významná jejich promiskuita - jeden chemokin se může vázat na více receptorů, jeden receptor může vázat více chemokinů. <ref name=":6">{{Citace periodika
| příjmení = Arimont
| jméno = Marta
| příjmení2 = Hoffmann
| jméno2 = Carsten
| příjmení3 = Graaf
| jméno3 = Chris de
| titul = Chemokine receptor crystal structures: what can be learnt from them?
| periodikum = Molecular Pharmacology
| datum vydání = 2019-01-01
| issn = 0026-895X
| pmid = 31266800
| doi = 10.1124/mol.119.117168
| poznámka = PMID: 31266800
| jazyk = en
| url = http://molpharm.aspetjournals.org/content/early/2019/07/02/mol.119.117168
| datum přístupu = 2020-05-30
}}</ref>

=== Struktura a signalizace ===
Chemokinové receptory jsou spřažené s G proteinem [[Receptor spřažený s G proteinem|(GPCRs)]], konkrétně se jedná o receoptory označované jako 7TM, jelikož obsahují 7 transmembránových domén. Jsou tvořeny N-teminální extracelulární doménou, 7 transmembránovými doménami, třemi extracelulárními smyčkami a C-terminálním koncem.<ref name=":7">{{Citace periodika
| příjmení = Thompson
| jméno = Sarah
| příjmení2 = Martínez-Burgo
| jméno2 = Beatriz
| příjmení3 = Sepuru
| jméno3 = Krishna Mohan
| titul = Regulation of Chemokine Function: The Roles of GAG-Binding and Post-Translational Nitration
| periodikum = International Journal of Molecular Sciences
| datum vydání = 2017-08-03
| ročník = 18
| číslo = 8
| issn = 1422-0067
| pmid = 28771176
| doi = 10.3390/ijms18081692
| poznámka = PMID: 28771176
PMCID: PMC5578082
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5578082/
| datum přístupu = 2020-05-30
}}</ref> Nejdřív dochází k interakci globulárního centra chemokinů s povrchem receptoru, což umožní následnou interakci bezi N-koncem chemokinu a orthosterickém vazebném místě na 7TM doméně receptoru. Tato interakce pak vyvolá G-proteinovou signalizaci, která vede k aktivaci [[Fosfolipáza C|fosfolipázy C]], která produkuje [[Inositoltrisfosfát|inositoltrifosfát]] (IP3) a [[1,2-diacylglycerol|diacylglycerol]] (DAG). IP3 pak aktivuje mobilizaci vápníku, zatímco DAG aktivuje [[Proteinkináza C|proteinkinázu C]] (PKC).Také dochází k aktivaci [[Fosfatidylinositol-3-kináza|fosfatidylinositol 3-kinázu]] (PI3K), která generuje 3-fosfatatidylinositol, který aktivuje další signalní dráhy, jako je AKT/PKB9. <ref name=":6" /><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Legler
| jméno = Daniel F.
| příjmení2 = Thelen
| jméno2 = Marcus
| titul = New insights in chemokine signaling
| periodikum = F1000Research
| datum vydání = 2018-01-23
| ročník = 7
| issn = 2046-1402
| pmid = 29416853
| doi = 10.12688/f1000research.13130.1
| poznámka = PMID: 29416853
PMCID: PMC5782407
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5782407/
| datum přístupu = 2020-05-24
}}</ref> Tyto dráhy dále aktivují další signalizační dráhy, které vedou k různým procesům, podle chemokinu, který signalizaci vyvolal. Jedná se hlavě o chemotaxi, aktivaci imunitních buněk, či interagování s adhezivními molekulami. <ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
| titul = Chemokine receptors and their role in inflammation and infectious dis…
| periodikum = archive.vn
| url = http://archive.vn/Rv7vf
| datum vydání = 2013-07-04
| datum přístupu = 2020-05-24
}}</ref>

== Funkce ==
[[Soubor:Chemokine_concentration_chemotaxis.svg|odkaz=https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Chemokine_concentration_chemotaxis.svg|náhled|Chemotaxe buněk na základě chemokinový gradient.]]
Chemokiny jsou produkovány převážně endoteliálními buňkami, [[Krevní destička|trombocyty]] a [[Lymfocyt|lymfocyty]]. Po uvolnění z buňky se chemokiny ve formě dimerů váží na glykosaminoglykany (GAG) na povrchu endoteliálních buněk a extracelulární matrix. To pak utváří rovnovéhu volných a vázaných, monomerních a dimerních chemokinů, což umožňuje tvorbu chemotaktického gradientu. Signalizace z chemokinových receptorů pak umožňuje cílení pohybu imunitních buněk do místa zánětu..<ref name=":7" /> <ref name=":1" /> Chemokiny se dělí na homeostatické a zánětlivé:

=== Homeostatické chemokiny ===
Homeostatické chemokiny jsou za normálních podmínek produkovány konstitutivně a jejich hlavní funkce je reguluce pohybu buněk a homing do konkrétních tkání. Chemokinová signalizace je například důležitá pro niku [[Hematopoetická kmenová buňka|hematopoetických kmenových buněk]] v [[Kostní dřeň|kostní dřeni]], díky receptoru CXCR4, který je exprimován hematopoetickými buňkami a váže CXCL12. Obdobně CCL21 a CCL19 atrahuje CCR7+ T buňky a CXCL13 atrahuje CXCR5+ B buňky do lymfatických uzlin.<ref name=":3">{{Citace periodika
| příjmení = Chen
| jméno = Keqiang
| příjmení2 = Bao
| jméno2 = Zhiyao
| příjmení3 = Tang
| jméno3 = Peng
| titul = Chemokines in homeostasis and diseases
| periodikum = Cellular and Molecular Immunology
| datum vydání = 2018-4
| ročník = 15
| číslo = 4
| strany = 324–334
| issn = 1672-7681
| pmid = 29375126
| doi = 10.1038/cmi.2017.134
| poznámka = PMID: 29375126
PMCID: PMC6052829
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6052829/
| datum přístupu = 2020-05-24
}}</ref>

=== Zánětlivé chemokiny ===
Zánětlivé chemokiny jsou produkovány leukocyty po jejich aktivaci, jejich produkce je často vyvolávána pro-zánětlivými mediátory ([[TNF-α|TNF]], [[Interferon γ|IFN-γ]]), případně mikrobiálními produkty. Funkcí prozánětlivých chemokinů je atrakce zánětlivých buněk do poškozené tkáně. Mezi zánětlivé chemokiny se řadí CCL1-5 a CXCL1-11 (CXCL1-8 atrahují [[Neutrofilní granulocyt|neutrofily]] a CXCL9-11 [[T-lymfocyt|T buňky]]).<ref name=":3" />

== Rodiny chemokinů ==

=== CC chemokiny ===
CC chemokiny, také označované jako β chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které jsou charakteristické přítomností dvou sousedících cysteinových vazeb. Rodina obsahuje 27 chemokinů, které jsou označovány CCL1 - CCL27, část genů pro tyto chemokiny se nachází na 17. chromozomu. Mezi CC chemokiny patří řada chemokinu, které atrahují monocyty, např.: CCL2 (MCP-1), CCL7 (MCP-3), CCL8 (MCP-2), CCL13 (MCP-4). Dále působí také na [[Bazofilní granulocyt|bazofily,]] [[Eosinofilní granulocyt|eosinofily]], [[T-lymfocyt|T-lymfocyty]] a [[NK buňka|NK buňky.]] <ref name=":4">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = A
| jméno = Zlotnik
| příjmení2 = O
| jméno2 = Yoshie
| titul = Chemokines: A New Classification System and Their Role in Immunity
| periodikum = Immunity
| url = https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/10714678/
| datum vydání = 2000 Feb
| pmid = 10714678
| poznámka = PMID: 10714678
DOI: 10.1016/s1074-7613(00)80165-x
| jazyk = en
| datum přístupu = 2020-05-30
}}</ref><ref name=":5">{{Citace periodika
| příjmení = Palomino
| jméno = Diana Carolina Torres
| příjmení2 = Marti
| jméno2 = Luciana Cavalheiro
| titul = Chemokines and immunity
| periodikum = Einstein
| datum vydání = 2015
| ročník = 13
| číslo = 3
| strany = 469–473
| issn = 1679-4508
| pmid = 26466066
| doi = 10.1590/S1679-45082015RB3438
| poznámka = PMID: 26466066
PMCID: PMC4943798
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4943798/
| datum přístupu = 2020-05-30
}}</ref> Zástupcem této rodiny je například CCL2, jehož hlavní funkcí je atrakce monocytů do místa zánětu. CCL2 je produkován stromálními a imunitními buňkami po stimulaci PRR (nebo cytokinové stimulaci). CCL2 poté dimerizuje a váže se na GAG v extracelulární matrix a vytvářejí chemotaktický gradient pro zánětlivé monocyty. <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Gschwandtner
| jméno = Martha
| příjmení2 = Derler
| jméno2 = Rupert
| příjmení3 = Midwood
| jméno3 = Kim S.
| titul = More Than Just Attractive: How CCL2 Influences Myeloid Cell Behavior Beyond Chemotaxis
| periodikum = Frontiers in Immunology
| datum vydání = 2019
| ročník = 10
| issn = 1664-3224
| doi = 10.3389/fimmu.2019.02759
| jazyk = English
| url = https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fimmu.2019.02759/full
| datum přístupu = 2020-05-30
}}</ref>
{| class="wikitable mw-collapsible"
! colspan="3" |CC chemokiny
|-
!Název
!Další označení
!Receptor
|-
|[[CCL1]]
|I-309, TCA-3
|[[CCR8]]
|-
|[[CCL2]]
|MCP-1
|[[CCR2]]
|-
|[[CCL3]]
|MIP-1a
|[[CCR1]]
|-
|[[CCL4]]
|MIP-1β
|[[CCR1]], [[CCR5]]
|-
|[[CCL5]]
|RANTES
|[[CCR5]]
|-
|[[CCL6]]
|C10, MRP-2
|[[CCR1]]
|-
|[[CCL7]]
|MARC, MCP-3
|[[CCR2]]
|-
|[[CCL8]]
|MCP-2
|[[CCR1]], [[CCR2]], [[CCR5]]
|-
|[[CCL9]]/[[CCL10]]
|MRP-2, CCF18, MIP-1?
|[[CCR1]]
|-
|[[CCL11]]
|Eotaxin
|[[CCR2]], [[CCR3 (gene)|CCR3]], [[CCR5]]
|-
|[[CCL12]]
|MCP-5
|
|-
|[[CCL13]]
|MCP-4, NCC-1, Ckβ10
|[[CCR2]], [[CCR3 (gene)|CCR3]], [[CCR5]]
|-
|[[CCL14]]
|HCC-1, MCIF, Ckβ1, NCC-2, CCL
|[[CCR1]]
|-
|[[CCL15]]
|Leukotactin-1, MIP-5, HCC-2, NCC-3
|[[CCR1]], [[CCR3 (gene)|CCR3]]
|-
|[[CCL16]]
|LEC, NCC-4, LMC, Ckβ12
|[[CCR1]], [[CCR2]], [[CCR5]], [[CCR8]]
|-
|[[CCL17]]
|TARC, dendrokine, ABCD-2
|[[CCR4]]
|-
|[[CCL18]]
|PARC, DC-CK1, AMAC-1, Ckβ7, MIP-4
|
|-
|[[CCL19]]
|ELC, Exodus-3, Ckβ11
|[[CCR7]]
|-
|[[CCL20]]
|LARC, Exodus-1, Ckβ4
|[[CCR6]]
|-
|[[CCL21]]
|SLC, 6Ckine, Exodus-2, Ckβ9, TCA-4
|[[CCR7]]
|-
|[[CCL22]]
|MDC, DC/β-CK
|[[CCR4]]
|-
|[[CCL23]]
|MPIF-1, Ckβ8, MIP-3, MPIF-1
|[[CCR1]]
|-
|[[CCL24]]
|Eotaxin-2, MPIF-2, Ckβ6
|[[CCR3 (gene)|CCR3]]
|-
|[[CCL25]]
|TECK, Ckβ15
|
|-
|[[CCL26]]
|Eotaxin-3, MIP-4a, IMAC, TSC-1
|[[CCR3 (gene)|CCR3]]
|-
|[[CCL27]]
|CTACK, ILC, Eskine, PESKY, skinkine
|[[CCR10]]
|-
|[[CCL28]]
|MEC
|[[CCR3 (gene)|CCR3]], [[CCR10]]
|}

=== CXC chemokiny ===
CXC chemokiny, také označovaná jako α chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které jsou charakteristické přítomností jedné aminokyseliny oddělující N-terminální cysteinové vazby. Rodina obsahuje 17 chemokinů, které jsou označovány CXCL1 - CXCL17. Část chemokinů tvoří clustr na 4. chromozomu, který obsahuje geny pro chemokiny, které působí převážně na neutrofily. Tyto chemokiny mají na N-konci sekvenci Glu-Leu-Arg (tzv. ELR motiv), který je důležitý pro interakci s receptorem. Většina chemokinů této rodiny se váže na receptory CXCR1 a CXCR2. <ref name=":4" /><ref name=":5" /> Zástupcem této rodiny je například CXCL8, neboli IL-8, neutrofil-aktivační protein, který se řadí mezi prozánětlivé cytokiny a podílí se na atrakci neutrofilů do místa zánětu. <ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Rc
| jméno = Russo
| příjmení2 = Cc
| jméno2 = Garcia
| příjmení3 = Mm
| jméno3 = Teixeira
| titul = The CXCL8/IL-8 Chemokine Family and Its Receptors in Inflammatory Diseases
| periodikum = Expert review of clinical immunology
| url = https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24678812/
| datum vydání = 2014 May
| pmid = 24678812
| poznámka = PMID: 24678812
DOI: 10.1586/1744666X.2014.894886
| jazyk = en
| datum přístupu = 2020-05-30
}}</ref>
{| class="wikitable mw-collapsible"
! colspan="3" |CXC chemokiny
|-
!Název
!Další označení
!Receptor
|-
|[[CXCL1]]
|Gro-a, GRO1, NAP-3, KC
|[[CXCR2]]
|-
|[[CXCL2]]
|Gro-β, GRO2, MIP-2a
|[[CXCR2]]
|-
|[[CXCL3]]
|Gro-?, GRO3, MIP-2β
|[[CXCR2]]
|-
|[[CXCL4]]
|PF-4
|[[CXCR3B]]
|-
|[[CXCL5]]
|ENA-78
|[[CXCR2]]
|-
|[[CXCL6]]
|GCP-2
|[[CXCR1]], [[CXCR2]]
|-
|[[CXCL7]]
|NAP-2, CTAPIII, β-Ta, PEP
|
|-
|[[Interleukin 8|CXCL8]]
|IL-8, NAP-1, MDNCF, GCP-1
|[[CXCR1]], [[CXCR2]]
|-
|[[CXCL9]]
|MIG, CRG-10
|[[CXCR3]]
|-
|[[CXCL10]]
|IP-10, CRG-2
|[[CXCR3]]
|-
|[[CXCL11]]
|I-TAC, β-R1, IP-9
|[[CXCR3]], [[CXCR7]]
|-
|[[CXCL12]]
|SDF-1, PBSF
|[[CXCR4]], [[CXCR7]]
|-
|[[CXCL13]]
|BCA-1, BLC
|[[CXCR5]]
|-
|[[CXCL14]]
|BRAK, bolekine
|
|-
|[[CXCL15]]
|Lungkine, WECHE
|
|-
|[[CXCL16]]
|SRPSOX
|[[CXCR6]]
|-
|[[CXCL17]]
|DMC, VCC-1
|
|}

=== C chemokiny ===
C chemokiny, také označované jako δ chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které obsahují pouze jednu N-terminální cysteinovou vazbu. V současné době jsou známé pouze dva členové této rodiny: XCL1 a XCL2, také označované jako lymfotaktiny. Jsou důležité pro chemotaxi T a NK buněk, nejspíš se podílejí i na interakci mezi APC a T buňkami, vývoji CD8+ odpovědi a vývoji Treg buněk, a zachování centrální tolerance.  <ref name=":4" /><ref name=":5" /><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Fox
| jméno = Jamie C.
| příjmení2 = Nakayama
| jméno2 = Takashi
| příjmení3 = Tyler
| jméno3 = Robert C.
| titul = Structural and agonist properties of XCL2, the other member of the C-chemokine subfamily
| periodikum = Cytokine
| datum vydání = 2015-2
| ročník = 71
| číslo = 2
| strany = 302–311
| issn = 1043-4666
| pmid = 25497737
| doi = 10.1016/j.cyto.2014.11.010
| poznámka = PMID: 25497737
PMCID: PMC4297508
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4297508/
| datum přístupu = 2020-05-30
}}</ref>
{| class="wikitable mw-collapsible"
! colspan="3" |C chemokiny
|-
!Název
!Další označení
!Receptor
|-
|[[XCL1]]
|Lymphotactin a, SCM-1a, ATAC
|[[XCR1]]
|-
|[[XCL2]]
|Lymphotactin β, SCM-1β
|[[XCR1]]
|}

=== CX3C chemokiny ===
CX3C chemokiny, také označované jako γ chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které mají N-terminální cysteinové vazby oddělené třemi aminokyselinami. V současné době je známý pouze jeden člen této rodiny: CX3CL1, který kromě funkce chemotaktické, může fungovat i jako adhezivní molekula a hraje roli ve fyziologii nervového systému, kde je důležitý pro interakci mikroglií a neuronů.  <ref name=":4" /><ref name=":5" /><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Poniatowski
| jméno = Łukasz A.
| příjmení2 = Wojdasiewicz
| jméno2 = Piotr
| příjmení3 = Krawczyk
| jméno3 = Maciej
| titul = Analysis of the Role of CX3CL1 (Fractalkine) and Its Receptor CX3CR1 in Traumatic Brain and Spinal Cord Injury: Insight into Recent Advances in Actions of Neurochemokine Agents
| periodikum = Molecular Neurobiology
| datum vydání = 2017-04-01
| ročník = 54
| číslo = 3
| strany = 2167–2188
| issn = 1559-1182
| pmid = 26927660
| doi = 10.1007/s12035-016-9787-4
| jazyk = en
| url = https://doi.org/10.1007/s12035-016-9787-4
| datum přístupu = 2020-05-30
}}</ref>
{| class="wikitable mw-collapsible"
! colspan="3" |CX3C chemokiny
|-
!Název
!Další označení
!Receptor
|-
|[[CX3CL1]]
|Fractalkine, Neurotactin, ABCD-3
|[[CX3CR1]]
|}

== Reference ==
<references />
[[Kategorie:Cytokiny]]
[[Kategorie:Cytokiny]]

Verze z 30. 5. 2020, 12:44

CCL11: Ukázka struktury chemokinů, na příkladu chemokinu CCL11 z rodiny CC.

Chemokin(y) (řecky kinos-pohyb), někdy označovány také jako chemotaktické cytokiny, představují skupinu malých cytokinů s chemotaktickým účinkem, jejichž hlavní funkcí je regulace migrace buněk. Jedná se o nízkomolekulární (8-12 kDa), strukturně velmi konzervované peptidy, které jsou klasifikovány podle společných strukturních charakteristik a přítomnosti cysteinových zbytků v konzervovaných oblastech do čtyř skupin: CC, CXC, CX3C a C chemokiny.[1] Tyto čtyři skupiny chemokinů se odlišují nejen strukturně, ale i funkčně. U člověka je v současné době známo přibližně 50 chemokinů a přes 20 chemokinových receptorů. [2]

Chemokiny jsou produkovány v zánětlivých, ale i v homeostatických procesech. Zánětlivé chemokiny jsou vyvolávány během imunitní odpovědi a regulují přísun imunitních buněk do místa infekce, zatímco homeostatické chemokiny se podílejí na regulaci migrace buněk při normálních procesech údržby a vývoje ve tkáních. Jsou sekretovány jak buňkami imunitního systému, tak i buňkami dalších tkání organismu. [3]

Chemokiny plní své biologické funkce prostřednictvím vazby na specifické receptory. Jedná se o receptory asociované s trimerními G-proteiny na povrchu cílových buněk. Většina receptorů rozpoznává několik různých chemokinů a jeden chemokin se může vázat na několik receptorů. Navázání chemokinu na receptor způsobuje změny v přilnavosti a pohyblivosti leukocytů a jejich chemotaktické nasměrování do poškozených tkání.[4]

Struktura

Primární struktura

Rodiny chemokinů na základě jejich struktury.

Chemokiny jsou definovány přítomností čtyř cysteinových zbytků, které tvoří disulfidické vazby - první cystein tvoří vazbu se třetím, druhý se čtvrtým. Na základě sekvence mezi prvními dvěma cysteinovými zbytky se chemokiny dělí do 4 strukturních rodin:

  1. C chemokiny (δ chemokiny)
  2. CC chemokiny (β chemokiny)
  3. CXC chemokiny (α chemokiny)
  4. CX3C chemokiny (γ chemokiny)

X označuje počet aminokyselin oddělující jednotlivé cysteinové zbytky. CC chemokiny mají dvě cysteinové vazby vedle sebe, zatímco CXC a CX3C jsou odděleny jednou a třemi aminokyselinami. Výjimkou je rodina C chemokinů, která obsahuje jenom dva cysteinové zbytky, které tvoří jednu vazbu. Tuto rodinu tvoří pouze dva chemokiny, které jsou produktem alternativního sestřihu téhož genu. Nomeklatura cytokinů je odvozena od názvu rodiny (např. CXC), písmene "L" označující ligand a pořadového čísla. Označení receptorů se řídí stejnými pravidly, místo písmene "L" se používá "R", většina chemokinů má také další označení, která jsou odvozená od jejich funkce. [1][5]

Sekundární struktura

Sekundární struktura chemokinů je vysoce konzervovaná. Základem je chemokinový monomer, který je tvořen N-terminální smyčkou, za kterou následují první dva cysteiny, N loop a 310 helix. Dále se nachází centrální třívláknový antiparalelní β-list a C-terminální α-helix. [5][6]

Kvarterní struktura

Základní funkční jednotkou je monomer, chemokiny ale také tvoří dimery, mohou ale tvořit i tetramery a další oligomery s vyšším počtem podjednotek. Struktura oligomerů je různá, platí ale, že v rámci jednotlivých rodin jsou dimery jednotlivých cytokinů strukturně podobné.  [1][5]

Ukázka signalizace chemokinového receptoru CXCR4

Chemokinové receptory

Chemokiny se vážou na chemokinové receptory na povrchu buňky. Doposud bylo identifikováno 28 receptorů, jejichž geny se nacházejí v clusterech na chromozomech 2 a 3. Pro chemokiny a jejich receptory je významná jejich promiskuita - jeden chemokin se může vázat na více receptorů, jeden receptor může vázat více chemokinů. [7]

Struktura a signalizace

Chemokinové receptory jsou spřažené s G proteinem (GPCRs), konkrétně se jedná o receoptory označované jako 7TM, jelikož obsahují 7 transmembránových domén. Jsou tvořeny N-teminální extracelulární doménou, 7 transmembránovými doménami, třemi extracelulárními smyčkami a C-terminálním koncem.[8] Nejdřív dochází k interakci globulárního centra chemokinů s povrchem receptoru, což umožní následnou interakci bezi N-koncem chemokinu a orthosterickém vazebném místě na 7TM doméně receptoru. Tato interakce pak vyvolá G-proteinovou signalizaci, která vede k aktivaci fosfolipázy C, která produkuje inositoltrifosfát (IP3) a diacylglycerol (DAG). IP3 pak aktivuje mobilizaci vápníku, zatímco DAG aktivuje proteinkinázu C (PKC).Také dochází k aktivaci fosfatidylinositol 3-kinázu (PI3K), která generuje 3-fosfatatidylinositol, který aktivuje další signalní dráhy, jako je AKT/PKB9. [7][9] Tyto dráhy dále aktivují další signalizační dráhy, které vedou k různým procesům, podle chemokinu, který signalizaci vyvolal. Jedná se hlavě o chemotaxi, aktivaci imunitních buněk, či interagování s adhezivními molekulami. [10]

Funkce

Chemotaxe buněk na základě chemokinový gradient.

Chemokiny jsou produkovány převážně endoteliálními buňkami, trombocyty a lymfocyty. Po uvolnění z buňky se chemokiny ve formě dimerů váží na glykosaminoglykany (GAG) na povrchu endoteliálních buněk a extracelulární matrix. To pak utváří rovnovéhu volných a vázaných, monomerních a dimerních chemokinů, což umožňuje tvorbu chemotaktického gradientu. Signalizace z chemokinových receptorů pak umožňuje cílení pohybu imunitních buněk do místa zánětu..[8] [10] Chemokiny se dělí na homeostatické a zánětlivé:

Homeostatické chemokiny

Homeostatické chemokiny jsou za normálních podmínek produkovány konstitutivně a jejich hlavní funkce je reguluce pohybu buněk a homing do konkrétních tkání. Chemokinová signalizace je například důležitá pro niku hematopoetických kmenových buněk v kostní dřeni, díky receptoru CXCR4, který je exprimován hematopoetickými buňkami a váže CXCL12. Obdobně CCL21 a CCL19 atrahuje CCR7+ T buňky a CXCL13 atrahuje CXCR5+ B buňky do lymfatických uzlin.[11]

Zánětlivé chemokiny

Zánětlivé chemokiny jsou produkovány leukocyty po jejich aktivaci, jejich produkce je často vyvolávána pro-zánětlivými mediátory (TNF, IFN-γ), případně mikrobiálními produkty. Funkcí prozánětlivých chemokinů je atrakce zánětlivých buněk do poškozené tkáně. Mezi zánětlivé chemokiny se řadí CCL1-5 a CXCL1-11 (CXCL1-8 atrahují neutrofily a CXCL9-11 T buňky).[11]

Rodiny chemokinů

CC chemokiny

CC chemokiny, také označované jako β chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které jsou charakteristické přítomností dvou sousedících cysteinových vazeb. Rodina obsahuje 27 chemokinů, které jsou označovány CCL1 - CCL27, část genů pro tyto chemokiny se nachází na 17. chromozomu. Mezi CC chemokiny patří řada chemokinu, které atrahují monocyty, např.: CCL2 (MCP-1), CCL7 (MCP-3), CCL8 (MCP-2), CCL13 (MCP-4). Dále působí také na bazofily, eosinofily, T-lymfocyty a NK buňky. [12][13] Zástupcem této rodiny je například CCL2, jehož hlavní funkcí je atrakce monocytů do místa zánětu. CCL2 je produkován stromálními a imunitními buňkami po stimulaci PRR (nebo cytokinové stimulaci). CCL2 poté dimerizuje a váže se na GAG v extracelulární matrix a vytvářejí chemotaktický gradient pro zánětlivé monocyty. [14]

CC chemokiny
Název Další označení Receptor
CCL1 I-309, TCA-3 CCR8
CCL2 MCP-1 CCR2
CCL3 MIP-1a CCR1
CCL4 MIP-1β CCR1, CCR5
CCL5 RANTES CCR5
CCL6 C10, MRP-2 CCR1
CCL7 MARC, MCP-3 CCR2
CCL8 MCP-2 CCR1, CCR2, CCR5
CCL9/CCL10 MRP-2, CCF18, MIP-1? CCR1
CCL11 Eotaxin CCR2, CCR3, CCR5
CCL12 MCP-5
CCL13 MCP-4, NCC-1, Ckβ10 CCR2, CCR3, CCR5
CCL14 HCC-1, MCIF, Ckβ1, NCC-2, CCL CCR1
CCL15 Leukotactin-1, MIP-5, HCC-2, NCC-3 CCR1, CCR3
CCL16 LEC, NCC-4, LMC, Ckβ12 CCR1, CCR2, CCR5, CCR8
CCL17 TARC, dendrokine, ABCD-2 CCR4
CCL18 PARC, DC-CK1, AMAC-1, Ckβ7, MIP-4
CCL19 ELC, Exodus-3, Ckβ11 CCR7
CCL20 LARC, Exodus-1, Ckβ4 CCR6
CCL21 SLC, 6Ckine, Exodus-2, Ckβ9, TCA-4 CCR7
CCL22 MDC, DC/β-CK CCR4
CCL23 MPIF-1, Ckβ8, MIP-3, MPIF-1 CCR1
CCL24 Eotaxin-2, MPIF-2, Ckβ6 CCR3
CCL25 TECK, Ckβ15
CCL26 Eotaxin-3, MIP-4a, IMAC, TSC-1 CCR3
CCL27 CTACK, ILC, Eskine, PESKY, skinkine CCR10
CCL28 MEC CCR3, CCR10

CXC chemokiny

CXC chemokiny, také označovaná jako α chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které jsou charakteristické přítomností jedné aminokyseliny oddělující N-terminální cysteinové vazby. Rodina obsahuje 17 chemokinů, které jsou označovány CXCL1 - CXCL17. Část chemokinů tvoří clustr na 4. chromozomu, který obsahuje geny pro chemokiny, které působí převážně na neutrofily. Tyto chemokiny mají na N-konci sekvenci Glu-Leu-Arg (tzv. ELR motiv), který je důležitý pro interakci s receptorem. Většina chemokinů této rodiny se váže na receptory CXCR1 a CXCR2. [12][13] Zástupcem této rodiny je například CXCL8, neboli IL-8, neutrofil-aktivační protein, který se řadí mezi prozánětlivé cytokiny a podílí se na atrakci neutrofilů do místa zánětu. [15]

CXC chemokiny
Název Další označení Receptor
CXCL1 Gro-a, GRO1, NAP-3, KC CXCR2
CXCL2 Gro-β, GRO2, MIP-2a CXCR2
CXCL3 Gro-?, GRO3, MIP-2β CXCR2
CXCL4 PF-4 CXCR3B
CXCL5 ENA-78 CXCR2
CXCL6 GCP-2 CXCR1, CXCR2
CXCL7 NAP-2, CTAPIII, β-Ta, PEP
CXCL8 IL-8, NAP-1, MDNCF, GCP-1 CXCR1, CXCR2
CXCL9 MIG, CRG-10 CXCR3
CXCL10 IP-10, CRG-2 CXCR3
CXCL11 I-TAC, β-R1, IP-9 CXCR3, CXCR7
CXCL12 SDF-1, PBSF CXCR4, CXCR7
CXCL13 BCA-1, BLC CXCR5
CXCL14 BRAK, bolekine
CXCL15 Lungkine, WECHE
CXCL16 SRPSOX CXCR6
CXCL17 DMC, VCC-1

C chemokiny

C chemokiny, také označované jako δ chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které obsahují pouze jednu N-terminální cysteinovou vazbu. V současné době jsou známé pouze dva členové této rodiny: XCL1 a XCL2, také označované jako lymfotaktiny. Jsou důležité pro chemotaxi T a NK buněk, nejspíš se podílejí i na interakci mezi APC a T buňkami, vývoji CD8+ odpovědi a vývoji Treg buněk, a zachování centrální tolerance.  [12][13][16]

C chemokiny
Název Další označení Receptor
XCL1 Lymphotactin a, SCM-1a, ATAC XCR1
XCL2 Lymphotactin β, SCM-1β XCR1

CX3C chemokiny

CX3C chemokiny, také označované jako γ chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které mají N-terminální cysteinové vazby oddělené třemi aminokyselinami. V současné době je známý pouze jeden člen této rodiny: CX3CL1, který kromě funkce chemotaktické, může fungovat i jako adhezivní molekula a hraje roli ve fyziologii nervového systému, kde je důležitý pro interakci mikroglií a neuronů.  [12][13][17]

CX3C chemokiny
Název Další označení Receptor
CX3CL1 Fractalkine, Neurotactin, ABCD-3 CX3CR1

Reference

  1. ↑ a b c FERNANDEZ, Elias J.; LOLIS, Elias. Structure, Function,andinhibition Ofchemokines. Annual Review of Pharmacology and Toxicology. 2002, s. 469–99. DOI 10.1146/annurev.pharmtox.42.091901.115838. PMID 11807180. 
  2. ↑ SALANGA, Catherina L.; O’HAYRE, Morgan; HANDEL, Tracy. Modulation of Chemokine Receptor Activity through Dimerization and Crosstalk. Cellular and molecular life sciences : CMLS. 2009-4, roč. 66, čís. 8, s. 1370–1386. PMID: 19099182 PMCID: PMC2738873. Dostupné online [cit. 2020-05-24]. ISSN 1420-682X. DOI 10.1007/s00018-008-8666-1. PMID 19099182. 
  3. ↑ LE, Y; ZHOU, Y; IRIBARREN, P; WANG, J. Chemokines and chemokine receptors: Their manifold roles in homeostasis and disease. Cellular & molecular immunology. 2004, s. 95–104. Dostupné online. PMID 16212895. 
  4. ↑ MURDOCH, Craig; FINN, Adam. Chemokine receptors and their role in inflammation and infectious diseases. Blood. 2000, s. 3032–43. Dostupné online. PMID 10807766. 
  5. ↑ a b c MILLER, Michelle C.; MAYO, Kevin H. Chemokines from a Structural Perspective. International Journal of Molecular Sciences. 2017-10-02, roč. 18, čís. 10. PMID: 28974038 PMCID: PMC5666770. Dostupné online [cit. 2020-05-24]. ISSN 1422-0067. DOI 10.3390/ijms18102088. PMID 28974038. 
  6. ↑ HUGHES, Catherine E.; NIBBS, Robert J. B. A guide to chemokines and their receptors. The Febs Journal. 2018-8, roč. 285, čís. 16, s. 2944–2971. PMID: 29637711 PMCID: PMC6120486. Dostupné online [cit. 2020-05-24]. ISSN 1742-464X. DOI 10.1111/febs.14466. PMID 29637711. 
  7. ↑ a b ARIMONT, Marta; HOFFMANN, Carsten; GRAAF, Chris de. Chemokine receptor crystal structures: what can be learnt from them?. Molecular Pharmacology. 2019-01-01. PMID: 31266800. Dostupné online [cit. 2020-05-30]. ISSN 0026-895X. DOI 10.1124/mol.119.117168. PMID 31266800. (anglicky) 
  8. ↑ a b THOMPSON, Sarah; MARTÍNEZ-BURGO, Beatriz; SEPURU, Krishna Mohan. Regulation of Chemokine Function: The Roles of GAG-Binding and Post-Translational Nitration. International Journal of Molecular Sciences. 2017-08-03, roč. 18, čís. 8. PMID: 28771176 PMCID: PMC5578082. Dostupné online [cit. 2020-05-30]. ISSN 1422-0067. DOI 10.3390/ijms18081692. PMID 28771176. 
  9. ↑ LEGLER, Daniel F.; THELEN, Marcus. New insights in chemokine signaling. F1000Research. 2018-01-23, roč. 7. PMID: 29416853 PMCID: PMC5782407. Dostupné online [cit. 2020-05-24]. ISSN 2046-1402. DOI 10.12688/f1000research.13130.1. PMID 29416853. 
  10. ↑ a b Chemokine receptors and their role in inflammation and infectious dis…. archive.vn [online]. 2013-07-04 [cit. 2020-05-24]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b CHEN, Keqiang; BAO, Zhiyao; TANG, Peng. Chemokines in homeostasis and diseases. Cellular and Molecular Immunology. 2018-4, roč. 15, čís. 4, s. 324–334. PMID: 29375126 PMCID: PMC6052829. Dostupné online [cit. 2020-05-24]. ISSN 1672-7681. DOI 10.1038/cmi.2017.134. PMID 29375126. 
  12. ↑ a b c d A, Zlotnik; O, Yoshie. Chemokines: A New Classification System and Their Role in Immunity. Immunity [online]. 2000 Feb [cit. 2020-05-30]. PMID: 10714678 DOI: 10.1016/s1074-7613(00)80165-x. Dostupné online. PMID 10714678. (anglicky) 
  13. ↑ a b c d PALOMINO, Diana Carolina Torres; MARTI, Luciana Cavalheiro. Chemokines and immunity. Einstein. 2015, roč. 13, čís. 3, s. 469–473. PMID: 26466066 PMCID: PMC4943798. Dostupné online [cit. 2020-05-30]. ISSN 1679-4508. DOI 10.1590/S1679-45082015RB3438. PMID 26466066. 
  14. ↑ GSCHWANDTNER, Martha; DERLER, Rupert; MIDWOOD, Kim S. More Than Just Attractive: How CCL2 Influences Myeloid Cell Behavior Beyond Chemotaxis. Frontiers in Immunology. 2019, roč. 10. Dostupné online [cit. 2020-05-30]. ISSN 1664-3224. DOI 10.3389/fimmu.2019.02759. (English) 
  15. ↑ RC, Russo; CC, Garcia; MM, Teixeira. The CXCL8/IL-8 Chemokine Family and Its Receptors in Inflammatory Diseases. Expert review of clinical immunology [online]. 2014 May [cit. 2020-05-30]. PMID: 24678812 DOI: 10.1586/1744666X.2014.894886. Dostupné online. PMID 24678812. (anglicky) 
  16. ↑ FOX, Jamie C.; NAKAYAMA, Takashi; TYLER, Robert C. Structural and agonist properties of XCL2, the other member of the C-chemokine subfamily. Cytokine. 2015-2, roč. 71, čís. 2, s. 302–311. PMID: 25497737 PMCID: PMC4297508. Dostupné online [cit. 2020-05-30]. ISSN 1043-4666. DOI 10.1016/j.cyto.2014.11.010. PMID 25497737. 
  17. ↑ PONIATOWSKI, Łukasz A.; WOJDASIEWICZ, Piotr; KRAWCZYK, Maciej. Analysis of the Role of CX3CL1 (Fractalkine) and Its Receptor CX3CR1 in Traumatic Brain and Spinal Cord Injury: Insight into Recent Advances in Actions of Neurochemokine Agents. Molecular Neurobiology. 2017-04-01, roč. 54, čís. 3, s. 2167–2188. Dostupné online [cit. 2020-05-30]. ISSN 1559-1182. DOI 10.1007/s12035-016-9787-4. PMID 26927660. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chemokin&oldid=18568869“