Prešovská jatka

Prešovské jatky nebo Prešovský krvavý soud byl mimořádný soud, který odsoudil k smrti 24 měšťanů a zemanů z Prešova, okolí i vzdálenějších částí Uherska. Všech obvinili z vykonstruované účasti na přípravě nového spiknutí, během vyšetřování je podrobili mučení a nakonec krutým způsobem popravili.

Předchozí události

Thökölyho povstání namířené proti Habsburkům podpořili i mnozí občané Prešova. Lepe vyzbrojené a početnější císařské vojsko však pod vedením generála Schultze dosáhlo roce 1684 při kopci zvaném Šibeňa hura důležité vítězství. Obránci Prešova se stáhli za městské hradby a začali ho opevňovat. Vida beznadějnost své situace však přistoupili na kapitulaci za podmínek, které nebyly vůbec potupné. Městu zaručily jeho dosavadní výsady, dále osobní i majetkovou nedotknutelnost měšťanů - amnestována byla se dokonce i dosavadní nevěrnost vůči císaři a Thökölyho vojskům byl zaručen svobodný odchod z města. Po otevření bran města však přestal generál Schultz respektovat podmínky kapitulace.

Soud a popravy

Plnou moc na zlikvidování vzbouřenců dostal generál Anton Caraffa. Do Prešova přišel v lednu 1687 z Neapole. Hned dal zavřít všechny brány města. Nikdo už nemohl z města uniknout. Na souzení rebelů zřídil zvláštní tribunál, jehož se sám stal předsedou.

První rozsudky byly vyneseny již 16. února. Na velikémo dřevěném lešení se připravilo 30 katů s dvousečný meči a čekali na první oběti. Prvním popraveným se stal Žigmund Zimmermann, prešovský šlechtic a senátor. Natahování na skřipec z něj dostalo přiznání, přičemž proti rozsudku smrti nic nezmohli ani to, že se zřekl své víry, ani prosby jeho manželky a její zlaté náhrdelníky, které posílala Caraffově ženě.

Dalším popraveným se stal Andrej Keczer z Lipovce, pocházející ze staré zemanské rodiny, který na stavovských shromážděních bránil zájmy země vůči vídeňskému dvoru. Jeho, podobně jako Zimmernanna, nejprve mučili na skřipci. Na popraviště ho museli přinést na saních, protože nedokázal stát na nohou. Proviněním se mu stalo, že "posíláním a přijímáním dopisů od nepřítele se nejvíce provinil novým hříchem urážky Veličenstva". Na lešení mu nejprve mečem uťali ruku, kterou dopisy psal, později mu usekli hlavu a rozčtvrcené tělo pověsili na háky vedle čtyř hradskych cest vedoucích do Šariše, Podhradík, Levoče a Košic.

František Baranay, zeman a senátor Prešova, byl již v minulosti 4 roky uvězněn v Košicích pro své náboženské přesvědčení. Mučen byl tzv. španělskými botami. Obviněný byl za to, že při náboženských nepokojích v Prešově pomáhal při bourání Františkánského kláštera. Katem byl sťat, později mu rozčtvrtili tělo a rozvezly na čtyři brány města, kde visely na výstrahu ostatním občanům města. Na popravu se s velkou rozkoší dívala i Caraffova manželka.

Dalším popraveným byl udatností široko daleko známý Gabriel Pallasti, zeman z Krušoviec od Topoľčian, který bojoval na straně Thökölyho. Po utichnutí bojů se uchýlil na svůj majetek, tam ho však chytili císařští důstojníci a obvinili, že chystá proti panovníkovi vzpouru. Nato ho podrobili mučení. Nejprve mu dohola ostříhali vlasy, pak pod nehty nabili hřebíky. Provedli na něm i mučení ohněm a tzv. italský způsob mučení. Ten spočíval ve vrážení rozpálených drátů do genitálií. Mučení bylo tak hrozné, že se přiznal k věcem, které byly vzápětí vyvráceny svědky. Na popraviště ho dovezli téměř napůl upečeného. Sťali ho a hlava vyschla vedle silnice vedoucí na Spiš, nedaleko hlavy Zimmermanna.

Ostatky popravených kati po 6 týdnech zabalili do plátna a zahrabali v zahradách na předměstí Prešova. Katovské lešení, na kterém vypustilo duši mnoho nevinných, strhli až v listopadu 1688.

Seznam popravených

• 5. března

1. Žigmund Zimmermann
2. František Baranyai
3. Gašpar Rauscher
4. Andrej Keczer z Lipovce

• 22. března

1. Gabriel Ketzer, syn Andreje Ketzer
2. Martin Sárossy, zeť Andreje Ketzer
3. Jur Schönleben
4. Samuel Medvetzky
5. Jur Fleischhakker

• 16. dubna

1. Dávid Feja, košický soudce

• 22. dubna

1. Andrej Székely z Velké Idy se dvěma sluhy
2. Jur Kováts
3. Ján Bertók
4. Gabriel Pallasthy
5. Jur Radvanský (zemřel při mučení, jeho tělo sťali a rozčtvrtili)

• 6. května

1. Šimon Feldmayer (spáchal sebevraždu ve vězení, jeho tělo sťali a rozčtvrtili)

• 14. května

1. Fridrich Weber
2. Jur Bezegh
3. Daniel Weber
4. Jednoduchý sedlák

• 12. září

1. Kalvínský kněz umřel v malé Baterii, katem veřejně vyvezeno a pohřben pod šibenicí
2. N. Fazekas z Rožňavy
3. Košický řezník

literatura

• Johannes Rezik. Theatrum Eperiense, anno 1687 erectum, seu Laniena Eperiensis. Liptovský Mikuláš: Tranoscius, 1931. Přeložil Gustáv Pogány.
• Holák, J .: Běda odsouzeným, Osveta, Bratislava, 1974

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prešovské jatky na slovenské Wikipedii.