Štefan Lux
Štefan Lux (* 4. listopad 1888, Malacky - † 3. červenec 1936, Ženeva) byl Slovenský novinář, herec, režisér a spisovatel židovského původu, který za snahou poukázat na blížící se nebezpečí ze strany nacistického Německa spáchal dne 3. července 1936 sebevraždu před generálním zasedáním Společnosti národů v Ženevě.
Život
Štefan Lux se narodil 4. novembra4. listopadu]] 1888 v Malackách na Záhorí do rodiny židovského notáře Alberta Luxa. V ranních letech navštěvoval školu v Malackách, později přestoupil na gymnázium v tehdejším Prešpurku. Po úspěšném absolvování gymnázia nastupuje na studium práv v Pešti. Právo, jak se zdá, však už od začátku nebylo pro Luxa to pravé - inklinoval spíše k poezii a divadelnímu umění.
Umělecká tvorba
První střety s uměním zažívá v rakouské Vídni, kde mu je umožněno ztvárnit několik hereckých postav apod svým pseudonymem Peter Sturmbusch vydat i první sbírku básní Meine Lieder (1911). Umělecké snažení jsou však přerušeny zuřící První světovou válkou, kam musí mladý Lux narukovat. Na frontě utrpí mnohé zranění, mezi jinými kritické postřelení hrudníku, které nakonec přežije. Po návratu z války se mladý umělec stěhuje do Berlína, kde ztvárňuje další divadelní postavy, režíruje svůj první film Gerechtigkeit[1](1920), vydává svou druhou sbírku básní Liebeslieder (1921) a v neposlední řadě se žení.
Boj proti antisemitismu
Po nástupu Hitlera k moci se Lux poprvé setkává s nacistickou antisemitistickým neznášalivosťou v roce 1933, kdy mu hitlerovští fanatici vnikají do bytu a rozbíjejí veškerý nábytek. Lux se rozhodne utéct se ženou a malým synem Albertem do Prahy. Zde zakládá místní divadlo, celkově se mu však nedaří a rodina žije ve stísněných poměrech. V tomto období rozvíjí zejména svou publicistickou kariéru a jako dopisovatel rozhlasu a mnoha periodik se svými politici články snaží vyzvat k boji proti antisemitismu, a upozornit na všeobecnou pasivitu vůči nacistickému Německu. Jako aktivní publicista získává novinářský průkaz a je českými médii vyslán na blížící se zasedání Společnosti národů do Ženevy.
Sebevražda
Příjezd a poslední korespondence
Novinář Štefan Lux přichází do Ženevy se silným přesvědčením poukázat před Společností národů na agresivitu nacistického Německa a vyzvat k zásadním krokem, ne však rovnou takovým radikálním činem jako je sebevražda. Po pobytu v Ženevě a uvědomění si vědomé pasivity mocností se však u Luxa krystalizuje myšlenka protestní sebevraždy. Jak sám píše v dopise svému příteli Arturovi Heller: Přišel jsem do Ženevy, abych podnikl nějakou konkrétní akci, od které jsem si sliboval oslabení Třetí říše. Moje akce ztroskotala především pro tu příšerně impotentní, konjunkturálních a apatickou atmosféru tady v Ženevě ... A tak jsem se rozhodl jinak. Na nejbližší plenárním zasedání Společnosti národů chci vyvolat velký rozruch tím, že se na schůzi zastřelím. Potřebné zesilující okolnosti, listy význačným osobnostem, jsou připraveny. Snad se mi podaří tímto trochu náhlým činem vyvolat šok v této strašidelné společnosti. Jeho sebevražda je výsledkem přesvědčení, ne zkratové neuvědomělé řízení, což je podloženo obavami v dalších statích spometutej korespondence: Nevím, jestli mě v poslední chvíli neopustí odvaha, protože se bojím, docela bídně se bojím smrti. A bojím se o svou ženu a chlapce ... Moje žena, se kterou žiji 14 let v nejharmoničtější shodě, je naprosto nepřipravená. V následujících řádcích taktéž Lux prosí přítele, aby se po jeho smrti ujal jeho ženy a syna. Ve svých posledních větách zdůvodňuje rozhodnutí o sebevraždě slovy: Mimořádné nebezpečí dává právo na mimořádná opatření ... Chci vroucně věřit, že se stane div a že smrt sotva známého malého spisovatele, neznámého vojáka života, rozšíří trochu jasna a pravdy
Průběh
V pátek, 3. července 1936, přichází Lux s ostatními světovými novináři na plenární zasedání Společnosti národů. Ke svému činu se odhodlává při řeči španělského delegáta. V tomto okamžiku Lux vyskočí na tribunu, před sebe si položí svou aktovku s napsanými listy, na předsedajícího belgického ministerprezidenta Van Zeeland zakřičí slova "C'est le dernier coup" ("Toto je poslední úder") a na znepokojení pléna si střílí revolverem do hrudi.[2] V sále se rozpoutá křik a panika, zasedání je zrušeno a kolem Luxa se sbíhají spřátelení novináři. V agónii ležící pod tribunou ještě naposledy mluví se svými známými a po převozu do nemocnice po pár hodinách umírá. Po pitvě se v jeho hrudníku našli dvě kulky, jedna však jako pozůstatek ze zranění z války. Jeho pomník se nachází na hřbitově na ženevském předměstí s uctivým nápisem "Martyr d 'Israel - il s'est immole pour protester contre l'intolerance des hommes" (Mučenník Izraele - obětoval se na protest proti lidské nesnášenlivosti).
Ohlasy světových médií a osobností
Slovenské zvěsti
Minulý týden v pátek, v okamžiku, kdy na schůzi Společnosti národů předkládá se řeč španělského delegáta, vyskočil pod tribunou jistý neznámý člověk, vzkřikne cosi nesrozumiteľného na předsedajícího belgického ministerprezidenta Van Zeeland a vstřelil se z revolveru do plic. Novinář Štefan Lux - jak se později zjistila totožnost sebevraha - nebyl ihned mrtvý, těžce zraněn ležel pod tribunou av agónii vyřizoval jedno-druhé se svými známými, kteří ho mohli obklopit, neboť zasedání bylo přirozeně ihned zrušeno. Zanedlouho však těžkému zranění, které si způsobil výstřelem z revolveru do prsou, podlehl. Před smrtí napsal několik dopisů, mimo jiné anglickému králi, ministrovi zahraničí Eden a několika velkým anglickým časopisem. Obsah těchto listů není ještě znám: ba říká se, že některé listy (jmenovitě dopis anglickému králi) se ztratily. ... Štefan Lux byl v pátek pohřben. A nad čerstvým jeho hrobem třeba snad říci, že pokud nevznikne ve světě mohutnou hnutí, znamenající hráz kejkle barbarství a válečných žhářů, pokud svět bude muset mít spolehnutí pouze na takovou Společnost národů, jaká je dnes, stane se ona dostaveníčko sebevrahů z celého světa; lidí, kteří vášnivě chtějí klid, svobodu a klidné soužití národů, ale ztratili víru v Společnost národů, jak v jistotu těchto svých ideálů. A budou chodit umírat k této své zklamané naději pokud zklamané naději lidstva.[3]
Lidové noviny
Dnes se stala v Ženevě tragická příhoda ... asi uprostřed dopoledního jednání třeskl výstřel z revolveru v rohu velikého sálu, Nezařa pět metrů od předsedkyně tribuny ... Byl to Čechoslovák Štěpán Lux, příslušná do Malacek ... I po svém činu dal najevo, že mu šlo o symbolické gesto proti nynějšího režimu v Německu ...
The Guardian
Štefan Lux, což dá se k jeho činu říct? Byl zbytečný, no snad přece hrdinský. Před jeho rakví slibujeme, že se nikdy nevzdáme lidské solidarity, pro kterou svůj život obětoval, a že tváří v tvář zločinu mlčet nikdy nebudeme ...
La tribune de Genève
Lidé dostatečně smělí v boji za spravedlnost by se neměly zabíjet, ale zůstat na svých pozicích.
Nahum Goldmann
Jednou přijde den, kdy bude Štěpánovi luxů v Německu postaven památník. [4]
Díla
- Publikoval v německém jazyce pod pseudonymem Peter Sturmbusch:
- Meine Lieder. ; Wien, C. Konegen, 1911.
- Drei Lieder für hohe Singstimme mit Klavierbegleitung ; Julius Rünger; Peter Sturmbusch; Ema Destinnová; Ada Negri; Mainz : B. Schott 's Söhne, 1916.
- Liebeslieder. ; Wien: Carl Konegen, 1921.
- Nur Keck : Posse mit Gesang in 3 Akten ; Johann Nestroy; Peter Sturmbusch; Wien : Interterritorialer Verlag "Renaissance" (Erdtracht) 1923.
- Jako filmový režisér:
- 1920 - Gerechtigkeit[1]
Symbolika
Symbolika luxů sebeobětování byla znázorněna v úvodu německo-francouzského filmu Amen[5]. Po jeho smrti byla také vydána kniha Před zraky národů, kterou zpracovali luxů přátelé a obsahuje jeho básně, dopisy, memorandum a svědectví pamětníků.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Štefan Lux na slovenské Wikipedii.