Přeskočit na obsah

Łazienki Królewskie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Łazienki Królewskie
Palác Łazienki, severní průčelí (2019)
Palác Łazienki, severní průčelí (2019)
LokalitaŚródmieście, Varšava, PolskoPolsko Polsko
Zeměpisné souřadnice
Rozloha76 ha
Založeno18. století
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Łazienki Królewskie, známé také jako Park Łazienkowski, jsou park v městském obvodě Śródmieście ve Varšavě, který v 18. století nechal založit Stanislav II. August Paniatowski. Se svou rozlohou 76 hektarů[1] jsou největším parkem ve městě.

Název je odvozen od barokního pavilonu lázní, který nechal v 80. letech 17. století postavit Stanisław Herakliusz Lubomirski a který Stanislav II. August Paniatowski přestavěl na palác Łazienki.[2]

Od roku 1960 v parku sídlí muzeum Łazienki Królewskie.

Do roku 1978

[editovat | editovat zdroj]

Ve středověku se na místě parku nacházela zvířecí rezervace, která sloužila jako lovecký revír mazovských knížat.[2] V 80. letech 17. století zde majitel areálu, velkomaršál koruny Stanisław Herakliusz Lubomirski, nechal postavit dva pavilony: Ermitáž a bohatě zdobený pavilon lázní. Oba pavilony navrhl Tylman van Gameren.[2]

V září 1764 Stanislav II. August Paniatowski koupil čtvrť Ujazdów, ve které se nacházela zvířecí rezervace.[3] Učinil tak v rámci příprav na svou královskou roli s cílem najít místo pro své soukromé sídlo.[3] Na místě bývalé zvířecí rezervace byly provedeny meliorační práce a vykáceny staré olše.[4] Přeměna na královské letní sídlo začala v roce 1774 poté, co bylo upuštěno od projektu přestavby Ujazdovského hradu.[5] První budovou, kterou král v parku nechal postavit, byl Bílý dům.[2] V roce 1784 byly severně a jižně od pavilonu lázní vyhloubeny dva rybníky. U jižního rybníku byl postaven amfiteátr.[6] Všechny stavby postavené králem byly v klasicistním slohu.[7]

Park byl založen na strmém svahu.[8] V různých částech parku byly postaveny drobné zahradní stavby navržené dvorními architekty Stanisława Augusta Poniatowského.[7][9] Mezi Bílým domem a palácem Łazienki byla vysazena alej a na jejím konci byl postaven altán.[10]

V období mezi květnem a zářím v parku pobýval Stanisław August Poniatowski, jehož oficiálním sídlem byl Královský hrad patřící státu.[11] Hostil zde mimo jiné představitele jiných zemí, učence a spisovatele.[7] Král bydlel v paláci Łazienki, královská rodina v Bílém domě, vyšší dvorští úředníci v Myślewickém paláci a nižší úředníci a služebnictvo ve Velkém přístavku.[12] Park byl přístupný veřejnosti.[13]

V roce 1767 byl k parku připojen Belvedér, ve kterém byla v roce 1768 otevřena královská továrna na kožešinu.[14]

Období 1798–1918

[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Stanisława Augusta Poniatowského v roce 1798 přešel park na jeho synovce Józefa Poniatowského.[15]

V letech 1801–1805 pobýval v Bílém domě v letních měsících francouzský král Ludvík XVIII.[16]

Druhá Polská republika

[editovat | editovat zdroj]

Za Druhé Polské republiky se park jako bývalý carský majetek stal majetkem státu.[17] Vnitřní vybavení budov vyvezené Rusy bylo vráceno v roce 1921 na základě Rižského míru.[18]

V roce 1926 byla v západní části parku odhalena socha Fryderyka Chopina.[19]

V roce 1927 byl v jihovýchodní části parku vybudován hipodrom s dřevěnými tribunami, který je považován za jeden z nejkrásnějších svého druhu v Evropě.[20]

Druhá světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Během obléhání Varšavy v září 1939 v parku probíhaly boje mezi německými a polskými jednotkami.[21]

V roce 1940 německé okupační úřady park pro polské obyvatelstvo uzavřely.[22] Dne 31. května 1940 Němci vyhodili do povětří sochu Fryderyka Chopina.[23] Mimo jiné byl park přejmenován na Seegarten.[24] Mnoho uměleckých děl bylo odvezeno do rezidence Hanse Franka v Krzeszowicích.[25]

Po pádu Varšavského povstání v prosinci 1944 Němci polili interiér paláce Łazienki benzinem a zapálili ho.[26] Ve stěnách částečně vyhořelé budovy byly vyvrtány otvory pro dynamit, ale budova nebyla vyhozena do povětří.[27] Mimo jiné byly poničeny exotické rostliny a poškozeny některé sochy.[28] Ztráty na dřevinách činily přibližně 25 %.[29]

Po roce 1945

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1959 se v období mezi květnem a zářím v parku pořádaly chopinovské koncerty, které organizovala Společnost Fryderyka Chopina a Stołeczna Estrada.[30] Palác Łazienki byl předán Národnímu muzeu ve Varšavě, zatímco park jako celek byl podřízen vedení Paláci kultury a vědy.[31]

V dubnu 1960 byla v parku zřízena pobočka Národního muzea ve Varšavě.[32][33] Po dokončení rekonstrukce a výzdoby interiérů bylo veřejnosti zpřístupněno prvních sedm místností paláce Łazienki.[33]

V letech 1958–1970 probíhaly v Myślewickém paláci rozhovory mezi velvyslanci Čínské lidové republiky a Spojených států, které vyústily v navázání diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi.[34] V roce 1995 byla bývalá pobočka Národního muzea přeměněna na samostatnou instituci – muzeum Łazienki Królewskie.[35]

V roce 1973 byl park, spravovaný vedením Paláce kultury a vědy, předán do péče Městského podniku zahradnických prací.[36]

V letech 2012–2015 proběhla kompletní rekonstrukce paláce Łazienki, amfiteátru a Myślewického paláce a jejích okolí. Z parku byl zcela odstraněn asfalt, který byl nahrazen dlažbou.[37] V roce 2018 bylo Muzeum lovectví a jezdectví začleněno do muzea Łazienki Królewskie.[38]

Kvůli pandemii covidu-19 v březnu 2020 byl park včetně všech objektů muzea až do odvolání uzavřen.[39] Znovu byl otevřen 20. dubna téhož roku.[40]

Rozloha Łazienek Królewských je přibližně 76 ha,[1][41] včetně vodních ploch o rozloze 4,9 ha.[42] Celkem se zde nachází asi 40 budov, z nichž 10 má velmi vysokou historickou a uměleckou hodnotu. Do parku vede 10 bran.[43]

Ředitelé muzea Łazienki Królewskie

[editovat | editovat zdroj]
  • Marek Kwiatkowski (1960–2008)[44]
  • Jacek Czeczot-Gawrak (2008)[45]
  • Przemysław Nowogórski (2009–2010)[45]
  • Tadeusz Zielniewicz (2010–2017)[46]
  • Zbigniew Wawer (2017–2022)[47]
  • Marianna Otmianowska (od roku 2023,[48] v letech 2022–2023 jako zastupující ředitelka)[49][50]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Łazienki Królewskie w Warszawie na polské Wikipedii.

  1. a b Łazienki Królewskie. Ogrody. www.lazienki-krolewskie.pl [online]. [cit. 2023-12-27]. Dostupné online. (polsky) 
  2. a b c d Wielka Encyklopedia PWN. Tom 16. Varšava: Vědecké nakladatelství PWN, 2003. ISBN 83-01-13826-2. S. 272. (polsky) Dále jen „Wielka Encyklopedia PWN. Tom 16“. 
  3. a b KWIATKOWSKI, Marek. Stanisław August. Król-architekt. Varšava: Ossolineum, 1983. ISBN 83-04-00850-5. S. 71. (polsky) 
  4. TATARKIEWICZ, Władysław. Łazienki Warszawskie. Varšava: Arkady, 1968. S. 97. (polsky) Dále jen „Tatarkiewicz“. 
  5. GIEYSZTOR, Aleksander; DURKO, Janusz. Warszawa. Jej dzieje i kultura. Varšava: Arkady, 1980. Dostupné online. ISBN 83-213-2958-6. S. 209, 213. (polsky) 
  6. Tatarkiewicz, s. 105.
  7. a b c BERDECKA, Anna; TURNAU, Irena. Życie codzienne w Warszawie okresu Oświecenia. Varšava: Vědecké nakladatelství PWN, 1969. S. 18. (polsky) 
  8. CZESŁAW, Łaszek. Przyroda Warszawy. Varšava: Krajowa Agencja Wydawnicza, 1980. S. 9. (polsky) 
  9. FIJAŁKOWSKI, Wojciech. Szlakiem warszawskich rezydencji i siedzib królewskich. Varšava: Wydawnictwa PTTK „Kraj”, 1990. ISBN 83-7005-191-X. S. 47. (polsky) 
  10. KARPOWICZ, Mariusz. Sztuka Warszawy. Varšava: Vědecké nakladatelství PWN, 1986. ISBN 83-01-04060-2. S. 194. (polsky) 
  11. JAROSZEWSKI, Paweł. Łazienki. Spacer z Markiem Kwiatkowskim. Varšava: Wydawnictwo Nobilis, 2005. ISBN 83-917612-6-6. S. 29. (polsky) 
  12. Tatarkiewicz, s. 64.
  13. Wielka Encyklopedia PWN. Tom 16, s. 273.
  14. KWIATKOWSKI, Marek. Wielka księga Łazienek. Varšava: Prószyński i S-ka, 2000. ISBN 83-7255-684-9. S. 34. (polsky) Dále jen „Kwiatkowski 2000“. 
  15. Kwiatkowski (2000), s. 142.
  16. ZYCHOWICZ, Izabela; ABRAMOWICZ, Jadwiga. Muzeum Łazienki Królewskie w Warszawie. Varšava: Muzeum Łazienki Królewskie, 2013. ISBN 978-83-935584-3-8. S. 132. (polsky) Dále jen „Zychowicz“ a „Abramowicz“. 
  17. Kwiatkowski (2000), s. 170.
  18. Tatarkiewicz, s. 134.
  19. KOTKOWSKA-BAREJA, Hanna. Pomnik Chopina. Varšava: Vědecké nakladatelství PWN, 1970. S. 42. (polsky) Dále jen „Kotkowska-Bareja“. 
  20. Kwiatkowski (2000), s. 171.
  21. MAJEWSKI, Piotr. Wojna i kultura. Instytucje kultury polskiej w okupacyjnych realiach Generalnego Gubernatorstwa 1939–1945. Varšava: Vědecké nakladatelství PWN, 2005. ISBN 83-7436-003-8. S. 51–52. (polsky) 
  22. SZAROTA, Tomasz. Okupowanej Warszawy dzień powszedni. Studium Historyczne. Varšava: Czytelnik, 2010. ISBN 978-83-07-03239-9. S. 38. (polsky) Dále jen „Szarota“. 
  23. Kotkowska-Bareja, s. 48, 50–51.
  24. Szarota, s. 49.
  25. Kwiatkowski (2000), s. 176.
  26. Kwiatkowski (2000), s. 179.
  27. Encyklopedia Warszawy. Varšava: Vědecké nakladatelství PWN, 1994. ISBN 83-01-08836-2. S. 449–450. (polsky) 
  28. Kwiatkowski (2000), s. 180.
  29. Tatarkiewicz, s. 136.
  30. Łazienki Królewskie w Warszawie. Společnost Fryderyka Chopina [online]. [cit. 2023-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-07-22. (polsky) 
  31. KWIATKOWSKI, Marek. Już prawie ćwierć wieku walczę o Łazienki... Spotkanie z doc. dr. hab. Markiem Kwiatkowskim. [s.l.]: Kronika Warszawy, 1984. S. 48. (polsky) 
  32. Warszawa. Przewodnik. Varšava: Wydawnictwo „Sport i Turystyka, 1966. S. 23. (polsky) 
  33. a b KWIATKOWSKI, Marek. Muzeum Łazienki Królewskie, [w:] 200 lat muzealnictwa warszawskiego. Dzieje i perspektywy.. Varšava: ARX REGIA. Ośrodek Wydawniczy Zamku Królewskiego w Warszawie, 2006. ISBN 978-83-7022-160-7. S. 133. (polsky) Dále jen „Kwiatkowski 2006“. 
  34. Zychowicz a Abramowicz, s. 151–152.
  35. Dorota Folga-Januszewska. Muzea Warszawy. Przewodnik. Olszanica: Wydawnictwo BOSZ, 2012. ISBN 978-83-7576-159-7. S. 49. (ppl) 
  36. ZAWIERUCHA, Danuta. Kronika wydarzeń w Warszawie 1 IV–10 VI 1973. [s.l.]: Kronika Warszawy, 1973. S. 113. (polsky) 
  37. URZYKOWSKI, Tomasz. Łazienki piękniejsze i bez asfaltu. Gazeta Wyborcza [online]. 2015-09-11 [cit. 2023-12-30]. (polsky) 
  38. Dziennik Urzędowy Ministra Kultury i Dziedzictwa Narodowego poz. 91. Dziennik Urzędowy [online]. Ministerstvo kultury a národního dědictví [cit. 2023-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-29. (polsky) 
  39. Dz.U. 2020 poz. 566. isap.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2023-12-30]. Dostupné online. (polsky) 
  40. URZYKOWSKI, Tomasz. Można iść w zielone. Gazeta Wyborcza [online]. 2020-04-20 [cit. 2023-12-30]. (polsky) 
  41. Anna Pawlikowska-Piechocińska. Turystyka i wypoczynek w zabytkowych parkach Warszawy. Gdyně: Novae Res, 2009. ISBN 978-83-61194-88-0. S. 111. (polsky) 
  42. GAJEWSKI, Marian. Urządzenia komunalne Warszawy. Zarys historyczny. Varšava: Państwowy Instytut Wydawniczy, 1979. ISBN 83-06-00089-7. S. 328. (polsky) 
  43. Kwiatkowski (2006), s. 135.
  44. Kwiatkowski nie będzie już dyrektorem warszawskich Łazienek. Życie Warszawy [online]. 2008-09-30 [cit. 2023-12-30]. Dostupné online. (polsky) 
  45. a b PINKAS, Aleksandra. Łazienki mają nowego dyrektora. Życie Warszawy [online]. 2008-12-29 [cit. 2023-12-30]. Dostupné online. (polsky) 
  46. URZYKOWSKI, Tomasz. Nowy dyrektor Łazienek: zniosę zakaz wchodzenia na trawę. Gazeta Wyborcza [online]. 2010-07-17 [cit. 2023-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (polsky) 
  47. URZYKOWSKI, Tomasz. Nie żyje dyrektor Muzeum Łazienki Królewskie. Prof. Zbigniew Wawer zmarł po ciężkiej chorobie. Gazeta Wyborcza [online]. 2022-12-13 [cit. 2023-12-30]. Dostupné online. (polsky) 
  48. Marianna Otmianowska dyrektorem Muzeum Łazienki Królewskie w Warszawie. Ministerstvo kultury a národního dědictví Polska [online]. 2023-09-26 [cit. 2023-12-30]. Dostupné online. (polsky) 
  49. Marianna Otmianowska. Niepodlegla [online]. [cit. 2023-12-30]. Dostupné online. (polsky) 
  50. M. Otmianowska: będziemy kontynuować projekty rozpoczęte przez prof. Wawra. Dzieje.pl [online]. 2022-12-31 [cit. 2023-12-30]. Dostupné online. (polsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]