Přeskočit na obsah

Đorđe Branković

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o diplomatovi ze 17. a 18. století. O srbském despotovi z 15. století pojednává článek Đorđe Branković (despota).
Đorđe Branković
Narození1645
Ineu
Úmrtí19. prosince 1711 (ve věku 65–66 let)
Cheb
Místo pohřbeníKrušedol (45°7′9″ s. š., 19°56′24″ v. d.)
Povoláníhistorik a diplomat
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Đorđe Branković (srbsky Ђорђе Бранковић, 1645 Ineu –1711 Cheb) byl sedmihradský a valašský diplomat srbské národnosti, jehož činnost byla namířena proti Osmanské řiši.

Působil jako sedmihradský vyslanec u Osmanské říše, posléze jako valašský vyslanec ve Vídni. V této roli navrhl císaři Leopoldovi I. vytvoření balkánského království. Sám se nechal uznat srbským patriarchou Arsenijem za potomka srbského vládnoucího rodu Brankovićů, ačkoliv spojení s nimi bylo neprokázané.[1]

Po zahájení protiosmanského tažení Habsburků roku 1688 Branković vyzval balkánské křesťany k povstání. Habsburská monarchie se však začala obávat vzniku samostatného státu pod jeho vedením, a proto ho Ludvík Bádenský roku 1689 nechal zatknout. V letech 1689–1691 byl Branković internován ve Vídni, mezitím byl roku 1691 prohlášen srbským despotou. Ve Vídni zůstával v kontatku se Srby, a proto byl posléze převezen do internace na hradě v Chebu, kde zůstal do konce života.[2] V Chebu sepsal rozsáhlé dějepisné dílo Slavo-srbská kronika.[1]

V roce 1743 byly jeho ostatky přemístěny do kláštera Krušedol.[3]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-671-0. S. 140. Dále jen „Dějiny Srbska“. 
  2. MIHAJLOVIĆ, Mihajlo. Istorija Srema. Bělehrad: Město Bělehrad, 1903. 244 s. S. 208. (srbština) 
  3. Dějiny Srbska, s. 581