Šťavnatka tečkovaná

Šťavnatka tečkovaná
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi);
Oddělení	houby stopkovýtrusné (Basidiomycota);
Třída	stopkovýtrusé (basidiomycetes);
Podtřída	houby rouškaté (Agaricomycetidae);
Řád	Lupenotvaré (Agaricales);
Čeleď	šťavnatkovité (Hygrophoraceae);
Rod	Šťavnatka (Hygrophorus);
Binomické jméno
	Hygrophorus pustulatus; (Pers.) Fr.
Synonyma
	Synonymy: Agaricus pustulatus Pers., (1801); Agaricus tephroleucus Pers., (1801); Hygrophorus pustulatus f. niphoides Cugnot, (2004); Hygrophorus pustulatus (Pers.) Fr., (1838) [1836-1838] f. pustulatus; Hygrophorus pustulatus (Pers.) Fr., (1838) [1836-1838] subsp. pustulatus; Hygrophorus pustulatus var. epapillatus P. Karst.; Hygrophorus pustulatus var. inornatus E. Suárez & P. Gràcia, (2004); Hygrophorus pustulatus (Pers.) Fr., (1838) [1836-1838] var. pustulatus; Hygrophorus tephroleucus (Pers.) Fr., (1838) [1836-1838]; Hygrophorus tephroleucus var. aureofloccosus A.H. Sm. & Hesler, (1939); Hygrophorus tephroleucus (Pers.) Fr., (1838) [1836-1838] var. tephroleucus; Limacium pustulatum (Pers.) P. Kumm., (1871); Limacium pustulatum (Pers.) P. Kumm., (1871) var. pustulatum; Limacium tephroleucum (Pers.) P. Kumm.,(1871);
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šťavnatka tečkovaná (Hygrophorus pustulatus) patří mezi jedlé houby. Typický je bílý výtrusný prach a je pokryta slizem. Šťavnatku tečkovanou poznáme podle sbíhavých spodních lupenů na třeň. Spodní lupeny jsou řídké a bílé. Roste většinou ve skupinách v jehličnatých lesích pod smrky, ale můžeme ji objevit i v listnatých lesích pod dubem, bukem a lípou. Lze ji najdeme i v parcích, ale vždy pod již zmíněnou dřevinou.

Popis

Šťavnatku tečkovanou pokrývají šupiny, které vedou až ke klobouku. Klobouk je jemně šupinatý, šedý až šedohnědý. Šířka klobouku je 30-60 mm. V mládí houby je vyklenutý. V dospělosti šťavnatky je typická rýhovanost a zesvětlení okrajů klobouku. Lupeny jsou bílé, řídké a sbíhavé na třeň. Třeň je bílá, též slizem pokrytá. Chuť i vůně je nevýrazná.

Využití

Šťavnatka tečkovaná se řadí mezi jedlé houby. Využívaná je do směsí s jinými houbami, právě kvůli její nevýraznosti. Např. (penízovka sametová - Flammulina velutipes). Energická hodnota je velmi vysoká. Proto je šťavnatku vhodné zařadit do našeho jídelníčku. Obsahuje cukry, aminokyseliny, bílkoviny, minerály a 95% vody. Tyto látky jsou nezbytné pro naše tělo. Je známo, že nejvíce bílkovin obsahují právě plodnice. Po usušení hodnota bílkovin klesá pouze na 30%. Houby a tedy i šťavnatka tečkovaná obsahuje chitin (polysacharid), ten napomáhá k funkci střev a tím tedy i k trávení.

Výskyt

Šťavnatka tečkovaná nejraději roste ve skupinách ve vlhčích lokalitách od září do listopadu. Lze ji zaměnit za šťavnatku vonnou (Hygrophorus agathosmus). Šťavnatku vonnou poznáme podle připomínající hořké mandle. Pokud dojde k záměně nemusíme mít obavy. Šťavnatka vonná se také řadí mezi jedlé houby.

K nejvyhledávanějším druhům patří Šťavnatka pomrazka a Šťavnatka modřínová.^[2]^[3]^[4]

Galerie

Šťavnatka tečkovaná
Šťavnatka tečkovaná
Šťavnatka pomrazka

Zdroje

↑ Šťavnatka tečkovaná
↑ L. HAGARA, V. ANTONÍN, J. BAIER. Houby. Praha: AVENTINUM, 1999. ISBN 80-7151-259-1. S. 143.
↑ J. HOLEC, A. BIELICH, M. BERAN. Přehled hub střední Evropy. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2077-2. S. 622.
↑ J. HOLEC & M. BERAN. Červený seznam hub. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR : Správa ochrany přírody ČR, 2006. ISBN ISBN 80-87051-02-5. S. 280.

http://www.houbareni.cz/houba.php?id=634

http://www.naturfoto.cz/vyhledat/?retezec_search=%C5%A1tavnatka+te%C4%8Dkovan%C3%A1&hledat.x=0&hledat.y=0&hledat=OK&photoid=

http://www.damyko.info/

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu šťavnatka tečkovaná na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Šťavnatka tečkovaná

[2] L. HAGARA, V. ANTONÍN, J. BAIER. Houby. Praha: AVENTINUM, 1999. ISBN 80-7151-259-1. S. 143.

[3] J. HOLEC, A. BIELICH, M. BERAN. Přehled hub střední Evropy. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2077-2. S. 622.

[4] J. HOLEC & M. BERAN. Červený seznam hub. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR : Správa ochrany přírody ČR, 2006. ISBN ISBN 80-87051-02-5. S. 280.

[1]

[2]

[3]

[4]