Antýgl
| Dvorec Antýgl | |
|---|---|
 Královácký dvorec Antýgl | |
| Účel stavby | |
součást autokempu s občerstvením | |
| Základní informace | |
| Sloh | roubený dům |
| Výstavba | 18. století |
| Přestavba | 1964 |
| Současný majitel | Obec Srní |
| Poloha | |
| Adresa | Vchynice-Tetov I č. p. 97, 98, Srní,  Česko |
| Souřadnice | 49°3′27,95″ s. š., 13°30′40,83″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 33911/4-3142 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antýgl (německy Antigelhof) je usedlost na Šumavě, v údolí řeky Vydry, nedaleko ústí Hamerského potoka. Nachází se asi 4 km jihovýchodně od Srní – v jeho místní části Vchynice-Tetov I. Bývalý královácký dvorec tvoří skupina roubených i zděných stavení se šindelovými střechami. Tato rázovitá horská usedlost s charakteristickou zvoničkou pocházející z 18. století je ukázkou jednoho z typických šumavských samotových celků v jakých dříve Králováci bydleli. Antýgl je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek ČR.[1]
Historie[edit | edit source]
Antýgl se prvně připomíná roku 1500, kdy patřil ke Královácké rychtě ve Stodůlkách. Své jméno osada dostala z dob založení sklárny, kdy tu stávala pec na tavení o jedné pánvi, německy „ein Tiegel“, a proto český převzatý název Antýgl.[2] V roce 1523 zde založil vůbec první sklářskou huť na území Stodůlecké rychty[3] sklář Hans Fuchs ze Svojše, který statek Dolní Antýgl získal 21. srpna 1523 od jistého Jandeleho ze Lčovic u Vimperka. Kolem roku 1600 se huť dostala koupí do vlastnictví Georga Zmuta (= Schmieda). V 18. století se v huti vyrábělo duté sklo a pateříky. V roce 1785 je doloženo, že sklářskou huť vlastnila rodina Eisnerů.[4] V roce 1818 byla tavicí pec vyhašena a celý lesní majetek připadl městu Kašperské Hory. Po zániku sklárny selský statek s kovárnou na výrobu hřebíků získala rodina Pauknerů. Pauknerovi pak začali někdy po roce 1859 na Antýglu provozovat ubytovací hostinec. Při sčítání lidu z prosince 1910 se k bydlišti ve dvorci hlásilo 8 osob. Dle sčítání lidu z 2. prosince 1930 žily na Antýglu ve dvou domech dvě rodiny s šestnácti členy. V roce 1945 vlastnila hospodářské a obytné stavení Anna Pauknerová a v držení Pauknerů zůstal Antýgl až do odsunu v roce 1946.[5] V roce 1964 koupil zchátralý dvorec podnik Svazarm, který jej po opravě do původního stylu začal využívat jako ubytovací zařízení s autokempem pro 30 vozidel (120 osob).[3] V osmdesátých letech 20. století dosahovala návštěvnost za letní sezónu asi 5-7 tisíc osob.
Stavební vývoj[edit | edit source]
Pro interpretaci stavebního vývoje a proměn staveb před 20. stoletím nejsou doložena žádná zobrazení nebo popisy. K roku 2022 nebylo na Antýglu provedeno dendrochronologického datování dřeva, bez kterého nelze určit přesnou dobu skácení trámů. Národní památkový ústav určuje dobu výstavby dnešního dvorce do 18. století.[6]
V Okresním archivu v Klatovech je uložen plán datovaný 20. březnem 1925. Na stavebním plánu stavebníka Franze Pauknera je zachycen návrh přístavby severního hostinského křídla s dřevěnou sloupovou konstrukcí. V západní rovině střechy přístavby byly tři sedlové vikýře, potvrzené i na dobových fotografiích. Tímto plánem je vznik severního křídla čp. 98 datován do poloviny dvacátých let. Východní křídlo objektu s dnešní umývárnou bylo pravděpodobně dřevěné, jak se ostatně jeví i na fotografiích ze začátku století. Hospodářský prostor byl rozdělen na dvě části, chlév a průjezdnou kůlnu s vraty v protilehlých stěnách. U jižní fasády byl před hospodářskou část předsazen drobný přístavek.[7]
V květnu 1964 byly architektem V. Vítem z lidového stavebního družstva Stavba Praha vypracovány plány přestavby dvorce na autokemp. Místo na málo využívané silnici mezi Srním a Modravou nabízelo příhodný terén v blízkosti říčky Vydry. Hlavní zázemí autokempu plánoval Svazarm umístit do stávajících staveb dvorce. Hlavní ubytovací stavbou kempu mělo být čp. 98. V něm byla navržena společenská místnost/jídelna, klubovna vybavená dle pokynu památkářů ve starém šumavském slohu, přípravna jídla vybavená čtyřmi vařiči, pracovním pultem, dřezy a dalším potřebným mobiliářem. Padacími dveřmi měl být přístupný i sklep pod přípravnou. V objektu měl být dále umístěn byt správce o kuchyni a jednom pokoji. Ze stáje na východní straně měly dle zdravotní směrnice vzniknout hygienická zázemí pro celý kemp, v podkroví byl umístěn kulturní koutek, pět pokojů a společné noclehárny.
Ve vedlejším čp. 97 bylo ve třech místnostech plánováno umístění prodejny do které měla být zavedena tekoucí voda. Druhou část budovy měla tvořit společná předsíň a 3 pokoje. Stodola měla po stavebních úpravách sloužit jako dílna pro nouzové opravy automobilů. Krajské středisko státní památkové péče označilo za památkovou hodnotu areálu jeho urbanistickou kompozici v horské krajině a zachovalý původní hospodářský dům s věžičkou. Za nevhodné bylo památkovou péčí považováno navržené parkoviště.
V roce 1979 byl předložen projekt novostavby sociálního zázemí na místě stržených suchých záchodů. Novostavba rozdělená na tři části – prádelnu a sociální zázemí pro muže a ženy – byla z vnější strany upravena do podobného architektonického stylu jako královácký dvorec.
25. července 1986 udělilo ministerstvo kultury ČSR na základě vyjádření orgánů památkové péče souhlas s rekonstrukcí a přístavbou stodoly, která měla být protažena přístavbou východním směrem. Nově vybudovaná recepce měla obvodové zdivo z pórobetonových tvárnic. Kromě nového provozu recepce bylo v přístavbě stodoly vybudováno zázemí pro personál s toaletou a koupelnou, v patře pak pokoje. Stavební povolení bylo vydáno 21. května 1987 a ke kolaudaci došlo v prosinci 1988.[8]
-
Hlavní stavení čp. 98 -
Bývalý chlév domu čp. 98 byl vybudován v první polovině 20. století. -
Hostinské křídlo domu čp. 98 je přístavbou z poloviny 20. let 20. století. -
Budova čp. 97 s vchodem do prodejny. -
Jižní fasáda stodoly- -
Novostavba sociálního zázemí z roku 1979.
.jpg)
Odkazy[edit | edit source]
Reference[edit | edit source]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-11-04]. Identifikátor záznamu 33911/4-3142 : dvorec Antýgl. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ STEINER, Josef. Šumava — Královský Hvozd, území svobodných králováckých rychet. Klatovy: Echo, 2001.
- ↑ a b ŠMÍDA, Zdeněk. Modravské pláně a Modravsko: Antýgl/Antigel [online]. Zdeněk Šmída, 2016-17. Dostupné online.
- ↑ BLAU, Josef. Die Glasmacher im Böhmer- und Bayerwald in Volkskunde und Kulturgeschichte.. Repr. [der Ausg.] Kallmünz 1954. vyd. Grafenau: Morsak ISBN 3-87553-206-6, ISBN 978-3-87553-206-7. OCLC 643969567 S. 35.
- ↑ KRICKL, Max. Z dějů Horské Kvildy [online]. Kohoutí Kříž : šumavské ozvěny. Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, 2001-2017. Dostupné online.
- ↑ Národní památkový ústav, Evidenční list kulturní památky - nový
- ↑ SOkA Klatovy, fond Archiv obce Stodůlecké Podíly, plán přístavby hostinského křídla
- ↑ Městský úřad Kašperské Hory – spisovna stavebního úřadu.
Literatura[edit | edit source]
- HOLÝ, Vladimír. Královský hvozd na Šumavě před třicetiletou válkou. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2007. ISBN 978-80-86125-03-9.
- ŠEJBL, Martin. Stavebněhistorický průzkum dvorce Antýgl - čp. 97 a 98, Vchynice-Tetov I. [s.l.]: [s.n.], 2020.
Externí odkazy[edit | edit source]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antýgl na Wikimedia Commons - Článek na retour.cz
- Článek na sumavaregion.cz
- Antýgl na webu o Modravských pláních
