Přeskočit na obsah

Zhutňování půd

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Těžká technika

Zhutňování půd (pedokompakce) je proces fyzikální degradace struktury půdy. Jde v podstatě o stlačování půdy, snižování její retenční schopnosti (schopnost zadržovat vodu) a její úrodnosti. Snižování retence půdy zvyšuje povrchový odtok, který je spojen s erozí půdy a vznikem povodní. Zhutňování je způsobeno především pojezdem a prokluzováním těžké techniky, jako jsou traktory a kombajny. Obranou bývá hloubkové kypření. Orba eliminuje utužení v ornici, ale zvyšuje utužení vrstev pod ornicí. Po hloubkovém kypření je pro zachování vhodné struktury půdy potřeba oset pole plodinami, které kořeny (brukvovité, pícniny) obsadí pukliny po podrývání a zamezí na určitý čas následnému zhutnění. V bezoreném hospodaření s využíváním meziplodin a dostatkem organické hmoty je utužení půdy rovnoměrné v celém půdním profilu, takže kořeny rostlin jsou schopné využít vodu a živiny z půdního profilu, dle hloubky 0,4–1 m.[1] Zhutněním rozumíme nežádoucí stav půdy, charakterizovaný vysokou objemovou hmotností půdy a její nízkou celkovou pórovitostí. Výraz utužení používáme pro cílenou úpravu nadměrně kypré ornice válením nebo použitím pěchů.

Řízené zhutňování

[editovat | editovat zdroj]

Pro určité aplikace například ve stavebnictví je naopak žádoucí mít půdu co nejvíce zhutněnou. K tomu slouží zhutňovací stroje, například vibrační pěch.

Archeologie

[editovat | editovat zdroj]

Díky přirozenému zhutnění napadaného materiálu do prostoru, kde dříve byly základy stavby, lze identifikovat rozdíl oproti okolnímu materiálu a tím i tzv. negativ základů. Lze tak doložit existenci a podobu jinak už zaniklé stavby.

  1. KUMHÁLA, František, a kol. Technologie řízených přejezdů po pozemcích. 2013. vyd. Praha: [s.n.], 2013. ISBN 978-80-213-2425-1. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]