Zelená karta (povolení k pobytu)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zelená karta z USA

Jako zelená karta (název je odvozen od dominatní zelené barvy na líci amerického osobního dokladu) se v některých zemích označuje povolení k dlouhodobému pobytu cizinců.

Česko[editovat | editovat zdroj]

V Česku se jako zelená karta označovalo povolení k dlouhodobému pobytu cizince na území České republiky za účelem zaměstnání. Cizince opravňovalo pobývat v České republice a pracovat na konkrétním místě, kde mu byla zelená karta vydána. Od 24. června 2014 byl tento typ povolení nahrazen tzv. „zaměstnaneckou kartou“.

Zelená karta byla určena pro cizince, kteří pocházejí ze zemí, které nejsou členy Evropské unie.[1] Občané zemí Evropské unie, Norska, Islandu, Lichtenštejnska, Švýcarska a jejich rodinní příslušníci nepotřebují pro práci v České republice ani povolení k zaměstnání, ani modrou kartu, ani zelenou kartu.[2]

Platnost karty byla 2–3 roky.

Typy zelených karet[editovat | editovat zdroj]

Zelené karty existovaly tří typů:

  • typ A: pro kvalifikované pracovníky s vysokoškolským vzděláním a klíčový personál
  • typ B: pro pracovníky na pracovních pozicích minimálně s požadavkem vyučen
  • typ C: pro ostatní pracovníky[3]

Biometrika[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2011 se v ČR jako součást povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu a dále pro držitele jedné z forem mezinárodní ochrany (azyl/doplňková ochrana) snímají a ukládají tzv. biometrické údaje - zobrazení obličeje a otisky prstů.[4]

Spojené státy americké[editovat | editovat zdroj]

V USA se jako zelená karta označuje identifikační kartička osvědčující status cizince s právem trvalého pobytu ve Spojených státech. Někdy se o takové karty dělá i losování kde výherce dostane status imigranta.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. vyhláška Ministerstva vnitra č. 29/2013 Sb.
  2. Zelené karty pro cizince v České republice [online]. mvcr.cz [cit. 2013-06-10]. Dostupné online. 
  3. Zelené karty [online]. mvcr.cz [cit. 2013-06-10]. Dostupné online. 
  4. MV ČR: Biometrika