Zdenek Konvalina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdenek Konvalina
Zdenek Konvalina.jpg
Narození 23. února 1979 (38 let)
Brno
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdenek Konvalina (* 23. února 1979 Brno[1]) je český tanečník.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Brně jako jedno z dvojčat a vystudoval tamní taneční konzervatoř. Už tehdy dostal několik pozvání účinkovat v Národním divadle v Brně v baletech Labutí jezero, Don Quixote, Giselle nebo Romeo a Julie.[2] Při studiích ho ovlivnila zkušenost s videonahrávkami Rudolfa Nurejeva a Michaila Baryšnikova.[3] Po absolutoriu nastoupil do Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde se během jediného roku stal sólistou. V roce 2001 absolvoval několik vystoupení na gala v Severní Americe, kam ho dostal kanadský choreograf Eddie Toussaint,[3] a pod jeho vedením se zúčastnil i Mezinárodní baletní soutěže v Helsinkách, kde vyhrál kategorii dospělých tanečníků.[4] Tím na sebe definitivně strhl pozornost i ze zahraničí.

Dostal nabídku nastoupit od tehdejšího šéfa Houstonského baletu Bena Stevensona jako první sólista a navzdory zdravotním potížím s kolenem zůstával pro Stevensona klíčovým tanečníkem.[5] Zaujal i média, v roce 2002 recenzentka Chronu označila debut Zdenka Konvaliny a Sary Webbové v hlavních rolích Manon v choreografii Kennetha MacMillana za „senzační“[6] a kritička Houston Press o jeho tančení v baletu Louskáček napsala, že má „nejkrásnější nohy, které byly na scéně v Houstonu vidět od doby, co Carlos Acosta odešel do Londýna“.[7] V Houstonu pak Konvalina působil až do roku 2006. Se souborem se rozešel ve zlém, když obvinil šéfa souboru Stantona Welche z „nežádoucích sexuálních návrhů“. První interní šetření proběhla v roce 2005, po nichž Nadace Houstonského baletu Welchovu vinu odmítla, v roce 2006 pak prezident baletní nadace Jay Jones obvinění označil za nepodložená.[8] Konvalina později tvrdil, že odchod z Houstonu chystal i bez ohledu na tyto události a uvažoval o návratu do Evropy.[3]

Konvalina se ale stal prvním sólistou Kanadského národního baletu. I v Torontu byl Konvalina hvězdou, která vystupovala v premiérách, jako byly Racek, In the Night, Glass Pieces, Other Dances, Chroma nebo Ruské sezóny. V americké premiéře Alenky v říši divů Christophera Wheeldona tančil hlavní roli Jacka/Srdcového spodka.[9] Maina Gielgudová, v jejíž inscenaci Giselle Konvalina v Houstonu tančil prince Albrechta, o něm v roce 2010 řekla: „Zdenek je skutečný danseur noble ve světě, kde byl tento pojem už téměř zapomenut.“[10] V roce 2011 své angažmá v Kanadském národním baletu přerušil, ale zůstal hostujícím sólistou, a tak se např. vrátil v roce 2012, aby tančil ve Spící krasavici, Chromě a v Béjartově Písni potulného tovaryše.[11]

V roce 2011 se stal prvním sólistou Anglického národního baletu, v té době spojeného se jménem primabaleriny Darii Klimentové. V jeho řadách vytvořil hlavní role např. v baletech Labutí jezero, Louskáček, Spící krasavice, Manon nebo Apollo. Za výkon v Apollovi obdržel prestižní Národní taneční cenu organizace kritiků Critics' Circle za vynikající mužský taneční výkon.[12][13] V září 2014 oznámil svůj odchod s tím, že se chce zaměřit na další umělecké zájmy.[12]

Jako host vystoupil Konvalina na mnoha dalších scénách včetně Prahy, Bratislavy, Tokia, Havany, Mnichova nebo Amsterodamu.[12]

Styl[editovat | editovat zdroj]

Za své vzory Konvalina označuje Baryšnikova a zejména Rudolfa Nurejeva. Upřednostňuje klasický balet, proto také zvolil angažmá v Kanadském národním baletu, když tam nastoupila jako umělecká ředitelka Karen Kainová, Nurejevova bývalá partnerka. K Nurejevovi byl přirovnáván už i během svého angažmá v Houstonu,[3] Linda Howeová Becková z Montreal Gazette a Dance Magazine o něm napsala: „Je zvláštně podobný Nurejevovi. Má stejnou jevištní prezentaci, přesvědčivou, noblesní.“[2] Vynikl také v neoklasických choreografiích George Balanchina, MacMillana nebo Fredericka Ashtona a dalších a zaujal i v ryze moderních dílech Kainové předchůdce v Torontu Jamese Kudelky či Williama Forsythea.[2]

Nejoblíbenějšími Konvalinovými rolemi jsou Des Grieux v Manon, Kosťa v Rackovi Johna Neumeiera a Romeo.[14]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zdeněk Konvalina [online]. Osobnosti kultury.cz. Dostupné online.  
  2. a b c Zdenek Konvalina [online]. München: Bayerische Staatsoper, [2014]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d TAYLOR, Kate. Dancing for joy. The Globe and Mail [online]. 2006-10-03. Dostupné online.  (anglicky) 
  4. Previous winners [online]. Helsinki International Ballet Competition. Dostupné online. (anglicky) 
  5. GLENTZER, Molly. Ballet fast-forwards to next season. Chron [online]. 2002-02-17. Dostupné online.  (anglicky) 
  6. GLENTZER, Molly. Chron [online]. 2002-09-07. Dostupné online.  (anglicky) 
  7. GUSTIN, Marene. A Nut for Nostalgia. Houston Press [online]. 2002-12-05. Dostupné online.  (anglicky) 
  8. GLENTZER, Molly. Houston Ballet star files sex harassment suit. Chron [online]. 2006-04-20. Dostupné online.  (anglicky) 
  9. Zdenek Konvalina [online]. Toronto: The National Ballet of Canada, [2014]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. CRABB, Michael. Northern Lights. Dance Magazine. , roč. 2010, čís. June. Dostupné online. (anglicky) 
  11. CRABB, Michael. Zdenek Konvalina returns to National Ballet for Song of a Wayfarer. The Star [online]. 2012-06-11.  (anglicky) 
  12. a b c English National Ballet Lead Principal Zdenek Konvalina has announced he is to leave the Company. Ballet News [online]. 2014-09-19. Dostupné online.  (anglicky) 
  13. 2012 UK National Dance Awards – Winners Announced. Dance Tabs [online]. 2013-01-28. Dostupné online.  (anglicky) 
  14. Zdenek Konvalina [online]. London: English National Ballet, [2014]. Dostupné online. (anglicky)