Zákon zachování hybnosti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Zákon zachování hybnosti tvrdí, že hybnost izolované soustavy těles se zachovává.

Formulace[editovat | editovat zdroj]

Zákon zachování hybnosti lze vyjádřit slovy:

Celková hybnost izolované soustavy těles se nemění.

Odvození[editovat | editovat zdroj]

V izolované soustavě je celková hybnost v nějakém časovém okamžiku určena vektorovým součtem hybností jednotlivých těles, např. v případě dvou těles je to . V takovém případě se po uplynutí času hybnost prvního tělesa vlivem síly změní o a hybnost druhého tělesa se působením síly změní o .

Celková změna hybnosti je tedy podle 2. Newtonova pohybového zákona dána vztahem

Poněvadž se však jedná o síly vzájemného působení (tedy vnitřní síly, což jsou jediné síly působící v izolované soustavě), je podle třetího Newtonova pohybového zákona a jejich vektorový součet je nulový, což znamená

Pokud je změna hybnosti nulová, pak tedy zůstává celková hybnost soustavy konstantní, tzn.

Zákon zachování hybnosti je však obecným fyzikálním zákonem, jehož platnost nezávisí na tom, zda je splněn třetí Newtonův pohybový zákon.

Jestliže je totiž vnější síla nulová, tzn. , pak podle 2. Newtonova pohybového zákona platí

odkud po integraci přímo plyne

,

kde p je celková hybnost.

Související články[editovat | editovat zdroj]