Wikipedistka:HRadka/Pískoviště

Vila Emila Simona (Hejnice)

Vila Emila Simona se nachází v Hejnicích (okres Liberec) v Lázeňské ulici č.p. 463, u silnice vedoucí z Hejnic do Lázní Libverda. Jedná se o impozantní stavbu, která je zajímavou ukázkou moderní obytné architektury z počátku 20. století, jejímž autorem je česko-německý architekt Rudolf Bitzan. Jeho autorství bylo doloženo v dobovém tisku Reichenberger Zeitung z roku 1935. Vila vyniká architektonickou hodnotou a zachovalým původním stavem.

Historie

Ohledně doby výstavby nejsou zdroje informací jednotné. Národní památkový ústav uvádí rok 1917 , podle publikace ZEMAN a WINZELER došlo k výstavbě v roce 1921. Vilu si nechal postavit majitel hejnické tkalcovny Fritsch & Co. Eduard Fritsch, který si na rozsáhlém pozemku nechal nejdříve zřídit podle návrhu zahradního architekta Hectora Ecka (narozen 1849) anglický park, do nějž byla později zasazena vila. Realizací stavby vily byl pověřen frýdlantský stavitel Rudolf Hampel (1867-1935). V roce 1921 se majitelem stal Emil Simon, továrník z Fojtky.

V roce 1935 byla vila odkoupena jabloneckým exportérem Carlem Wittem, který nechal provést úpravy interiéru ve stylu art deco. Tento majitel nechal rovněž v parku vystavět kapličku zasvěcenou sv. Antonínovi (demolována). Jeho iniciály „CW“ se nachází na mřížích vchodových dveří do vily a také na zábradlí můstku přes zahradní rybníček.

Popis stavby

Exteriér

Stavba má přibližně obdélníkový souměrný půdorys. Na jihozápadním průčelí rozšířen o cylindrický rizalit převyšující úroveň zaoblené valbové střechy. Na střeše jsou situovány dvě půlkruhová mansardová okna. Pozoruhodný prvek rizalitu tvoří ve výšce prvního patra hmotná předsazená římsa členící fasádu. Štukový dekor ve stylu art deco zasazený do římsy nad okno představuje motiv rohů hojnosti. Celé stavbě vévodí severovýchodní průčelí se zapuštěnou lodžií v patře nad hlavním vchodem. Na obou stranách zdobí lodžii sloupy s hmotnými dříky. Lodžie je otevřena ven stlačeným obloukem, který se rovněž objevuje římse v centrální části průčelí zdobené stylizovanými konzolami a mutuly. Portál hlavního vstupu hluboce zapuštěný do fasády lemuje bohatě dekorovaná štuková šambrána vrcholící motivem Obrázek 14: Vila Emila Simona 28 jelena ve stylu art deco. Vstup do budovy uvozuje kamenné schodiště, podél něhož stojí vzácně dochované oplechované zahradní žardiniéry. Dvoukřídlé prosklené vstupní dveře dekoruje zdobné mřížoví s monogramem „CW“ (Carl Witt) ve stylu art deco. Jemné zdobení dveří může připomínat sklářskou bižuterii, se kterou mohl Karl Witt obchodovat. V nadsvětlíku nad dveřmi je dále umístěna původní lucerna. Dveře bočního vchodu na severním nároží zastřešuje nepůvodní lehká stříška. Dekorativní řešení bočních dveří se podobá hlavním dveřím, oproti nim je však méně honosná. Fasádu dále zdobí drobné maskarony a medailony s motivy bájných zvířat příznačné pro Bitzanovu tvorbu, ale i pro secesní architekturu. Různorodé tvary oken podmíněné funkcí místností jsou na fasádě rozvrženy v osové souměrnosti

Interiér

Interiér objektu se zachoval ve velmi dobrém stavu. Význačný prvek přízemí představuje mramorový krb s glazovanými cihlami umístěný v ústřední místnosti. Na krb dále navazuje policový systém. Mramor využil architekt kromě krbu také na široké parapety oken a jako obložení výklenku rizalitu napojeného na ústřední místnost. Vchod do rizalitu uvozují dva hmotné polosloupy bez jakéhokoliv zdobení. Ve zdi je rovněž vybudováno mramorové lavabo, z čeho je možné soudit, že se v rizalitu nacházela buď jídelna, nebo odpočinkový prostor s květinami. Avšak z důvodu menších rozměrů prostoru je funkce jídelny nepravděpodobná. V původním stavu se také dochovaly kovové mřížové kryty topení zdobené geometrizujícím a florálním dekorem. Stlačený oblouk, který již architekt použil v průčelí, je znovu citován na stropech interiéru. Dělí jednotlivé prostory od centrální místnosti. Oblouk oddělující ústřední a vedlejší pokoj je opatřen jemně profilovaným nárožím s patkami z litého kamene. Do prvního patra vede původní schodiště z litého mramoru lemované kovaným zábradlím s rostlinnými motivy. Jednotlivé schody schodiště jsou opatřeny dochovanými mosaznými očky – úchyty pro koberec. Stejně jako v přízemí stojí v prvním patře podobně zpracovaný mramorový krb, ale už bez policového systému. Vstup do centrálního pokoje umožňují prosklené dřevěné funkční zatahovací dveře. V původním stavu se dochovaly všechny dřevěné kryty topení, dřevěné dveře společně s kováním klik, zámků a držadel, včetně kliček u oken. Mezi další zachované vybavení patří vestavěné skříně v pracovně a dlažba v koupelně.

Lesopark

Stavba stojí v poměrně rozsáhlém lesoparku o rozloze téměř 2,5 ha, do kterého se vstupuje dvěma ručně kovanými bránami směřujícími do ulice Lázeňská. Lesopark byl navržen v letech 1887-1889 drážďanskými zahradními architekty pro místního továrníka Franze Fritsche, jenž vlastnil průmyslový podnik pod názvem „Hejnice Fritsch & spol, mechanická tkalcovna“.

Součástí parku je malý zahradní rybníček s můstkem, který se nachází v jeho jižní části.

V parku najdeme rozmanité druhy dřevin, z nichž některé stojí za zmínku, například dřín jarní (Cornus mas) chráněný zákonem v kategorii ohrožený. Dále se zde vyskytují neobvyklé druhy jako liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera) či javor dlanitolistý (Acer palmatum).

Současnost

Po roce 1945 až do roku 2021 byla stavba využívána pro provoz mateřské školy. V současné době není budova využívána a rovněž není přístupná pro veřejnost. Probíhají jednání města Hejnice o jejím vyhlášení kulturní památkou. Smyslem je ochránit vilu před rekonstrukcemi, které by mohly vést ke zničení cenných historických prvků stavby.

Ve volně přístupném lesoparku se nachází novostavba domu pro seniory.