Wikipedista:TerezSad/Pískoviště
Sung Ťiao-žen[editovat | editovat zdroj]
| Sung Ťiao-žen, 宋敎仁 | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. dubna 1882
(Tchao-jüan, provincie Chu-nan),  říše Čching |
| Úmrtí | 22. března 1913
(Šanghaj, provincie Ťiang‑su),  Čínská republika |
| Příčina úmrtí | obětí atentátu |
| Politická strana | Kuomintang (jeden ze zakladatelů) |
Sung Ťiao-žen (čínsky: 宋敎仁; pinyin: Sòng Jiàorén) (5. dubna 1882 – 22. března 1913) byl čínský republikánský revolucionář, politický vůdce a jeden ze zakladatelů čínské nacionalistické strany Kuomintang. Tuto stranu dovedl k drtivému úspěchu v prvních čínských demokratických volbách v roce 1912. Podle historiků za jeho vraždou 20. března 1913 stál prozatímní prezident Jüan Š'-kchaj.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Sung Ťiao-žen se narodil a vyrostl v provincii Chu-nan. Již v mládí projevoval zájem o aktuální politické a vojenské dění. Na vysoké škole měl vynikající studijní výsledky a ačkoliv získal titul, který mu zajišťoval relativně pohodlný život ve třídě konfuciánských učenců, tak ho přitahovalo západní učení. Jeho rodina ho neobvykle podporovala, i když se vzdaloval od konfuciánské tradice.
V srpnu 1902 odešel do Wu-čchangu, kde se setkal s celoživotním přítelem Chuang Singem a kde se začal zapojovat do různých místních revolučních skupin. Následující rok začal vyučovat na prestižní soukromé střední škole ve Wu-čchangu, kde se svými studenty rád diskutoval o politice a revoluci. Byl přesvědčen, že dynastie Čching padne a že pokud revolucionáři nebudou připraveni, tak příští vláda může být ještě horší.
Kvůli svým revolučním aktivitám v městě Čchang-ša byl v roce 1904 nucen uprchnout do Japonska, kde studoval západní politické myšlení a kde navázal kontakty s ostatními mladými čínskými reformátory a radikalisty. V roce 1905 Song spolu se Sunjatsenem založil Čínskou alianci (Tchung-meng-chuej), což byla organizace zaměřená na svržení mandžuské dynastie Čching a formování republiky. Do Číny se vrátil až po Sinchajské revoluci v roce 1911 a pomohl transformovat Čínskou alianci (Tchung-meng-chuej) na Kuomintang (také známý jako KMT nebo Čínská nacionalistická strana). Po založení Kuomintangu v roce 1912 se Sunjatsen stal prozatímním prezidentem Čínské republiky a Sung měl za úkol reformovat čínský právní systém, vypracovat prozatímní ústavu a zorganizovat pro Kuomintang volební kampaň, která by zajistila úspěch v prvních čínských demokratických volbách. Sung se ukázal jako talentovaný politický organizátor, který měl však i velké sebevědomí, které odradilo mnoho potenciálních příznivců. I když ve volbách v prosinci 1912 mělo pouze 10 procent dospělých mužů právo volit, tak se jednalo o důležitý posun. Politickou základnu nové strany tvořila převážně šlechta, vlastníci půdy a obchodníci ze střední třídy. Ve volbách získal Kuomintang 269 z 596 křesel ve sněmovně reprezentantů a 123 z 274 křesel v senátu.[2] Po volbách byl Sung Ťiao-žen považován za hlavního kandidáta na pozici předsedy vlády.
Jedním z hlavních Sungových politických cílů bylo zajištění toho, že nezávislost čínských volebních shromáždění bude řádně chráněna před vlivem prezidenta Jüan Š’-kchaje. Sung Ťiao-žen ho kritizoval za jeho rostoucí autoritářství a vyjádřil své obavy z obnovení monarchie. Když výsledky voleb v roce 1913 naznačily jasné vítězství Kuomintangu, tak se zdálo, že Sung bude hrát důležitou roli při výběru předsedy vlády a kabinetu, a že by strana mohla pokračovat v prosazování voleb budoucího prezidenta.[3]
Atentát[editovat | editovat zdroj]
Sung Ťiao-žen byl 20. března 1913 dvakrát střelen do zad na vlakovém nádraží v Šanghaji.[4] Střelcem byl Wu Š'-jing, který uzavřel dohodu s Jing Kuej-sinem, představitelem šanghajského podsvětí úzce napojeného na Jüan Š'-kchaje. Song zemřel na následky zranění o dva dny později. Před smrtí stihl nadiktoval telegram prezidentu Jüan Š'-kchaji: „Zemřu s hlubokou lítostí. S pokorou doufám, že vaše excelence bude prosazovat poctivost, propagovat spravedlnost a podporovat demokracii..." [5]
Sung Ťiao-žen si svým působením vytvořil mnoho nepřátel. Z jeho vraždy bylo podezříváno hned několik lidí, některými z nich byl například i Liang Čchi-čchao nebo Sunjatsen. Většina historiků se však shoduje na tom, že za atentátem stál s největší pravděpodobností prezident Jüan Š’-kchaj, který nestál o schopného předsedu nebo ústavu, která by omezovala jeho moc.[6] Úředníci, kteří tento atentát vyšetřovali, tak byli sami zavražděni nebo záhadně zmizeli, a proto Jüan Š'-kchajova vina nikdy nebyla dokázána z důvodu nedostatku důkazů.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Jonathan Fenby, "The silencing of Song." History Today (March 2013) 63#3 pp 5-7.
- ↑ The song of Song. The Economist. 2012-12-22. Dostupné online [cit. 2021-06-19]. ISSN 0013-0613.
- ↑ Jonathan D. Spence, The Search for Modern China (1999) pp. 275-280.
- ↑ Tang Weikang; et al. (1991), Dr Sun Yat-sen in Shanghai, Shanghai People's Art Press. (in Chinese) & (in English)
- ↑ The song of Song. The Economist. 2012-12-22. Dostupné online [cit. 2021-06-18]. ISSN 0013-0613.
- ↑ The song of Song. The Economist. 2012-12-22. Dostupné online [cit. 2021-06-18]. ISSN 0013-0613.