Wikipedista:StaMarti/Pískoviště
Buněčná linie HepG2 (nebo Hep G2), je imortalizovaná lidská buněčná linie, která pochází z rakovinné tkáně jater.[1] Buněčná linie HepG2 se běžně používá ve studiích metabolismu léčiv, hepatotoxicity, výzkumu rakoviny, atd.[1][2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Buněčná linie HepG2 byla původně odvozena roku 1975 z jaterní tkáně 15 let starého bělocha, který pocházel z Argentiny, a u kterého byl dobře diferencovaný hepatocelulární karcinom.[3] Roku 1980 byl podán patent na buněčnou linii HepG2, výzkumníky z Wistar Institutu.[4]
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Buňky HepG2 mají adherentní vlastnosti a rostou jako monovrstvy v malých agregátech.[1][2]Jsou netumorogenní a mají vysokou rychlost proliferace.[1] Pomocí genové exprese jsou schopny produkovat mnoho proteinů např. fibrinogen, transferin, albumin, ceruloplasmin, plasminogen.[1][2] Vykazuje morfologii podobnou epitelu a je vhodným hostitelem pro transfekci. Expresní markery zahrnují inzulín a inzulínu podobný růstový faktor II (IGF II).[2] Za použití specifických metod lze pomocí buněk HepG2 vytvořit fyziologicky relevantnější 3D buněčný model (sféroid).[5]
Charakterizace HepG2 buňky[editovat | editovat zdroj]
Velikost HepG2 buňky se pohybuje okolo 12–19 µm, tvar má polygonální.[4] Mají velká jádra, 3–7 jadérek, nízký mitochondriální obsah, a málo vyvinuté hladké ER.[4] Počet chromozomů je 50-60 kusů.[4]
Aplikace[editovat | editovat zdroj]
Buněčná linie HepG2 je vhodná pro použití v různých oblastech biomedicínského výzkumu např. testy toxicity (hepatotoxicity), výzkum metabolismu léčiv.[4]
Kultivace[editovat | editovat zdroj]
Vhodným kultivačním médiem pro kultivaci této buněčné linie může být Eagle's Minimum Essential Medium (EMEM) doplněné 10% FBS. Buňky by měly být inkubovány při 37 °C ve zvlhčené atmosféře s 95 % vzduchu a s 5 % CO2. Doba zdvojení buněk HepG2 je 48 hodin.[1][2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f HepG2 liver hepatocellular carcinoma cells transfection [online]. 2014-07-19 [cit. 2022-04-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e Hep G2 [HEPG2] | ATCC. www.atcc.org [online]. [cit. 2022-04-27]. Dostupné online.
- ↑ ADEN, David P.; FOGEL, Alice; PLOTKIN, Stanley. Controlled synthesis of HBsAg in a differentiated human liver carcinoma-derived cell line. Nature. 1979-12-01, roč. 282, s. 615–616. Citation Key: 1979Natur.282..615A ADS Bibcode: 1979Natur.282..615A. Dostupné online [cit. 2022-04-27]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/282615a0.
- ↑ a b c d e ARZUMANIAN, Viktoriia A.; KISELEVA, Olga I.; POVERENNAYA, Ekaterina V. The Curious Case of the HepG2 Cell Line: 40 Years of Expertise. International Journal of Molecular Sciences. 2021-12-04, roč. 22, čís. 23, s. 13135. Dostupné online [cit. 2022-04-28]. ISSN 1422-0067. DOI 10.3390/ijms222313135. PMID 34884942. (anglicky)
- ↑ ŠTAMPAR, Martina; TOMC, Jana; FILIPIČ, Metka. Development of in vitro 3D cell model from hepatocellular carcinoma (HepG2) cell line and its application for genotoxicity testing. Archives of Toxicology. 2019-11, roč. 93, čís. 11, s. 3321–3333. Dostupné online [cit. 2022-04-28]. ISSN 0340-5761. DOI 10.1007/s00204-019-02576-6. (anglicky)