Wikipedista:Sir tebiT/Pískoviště

Dekji Cchering

Dekji Cchering
Rodné jméno	Sönam Cchomo
Narození	1901 Čhurka
Úmrtí	12. ledna 1981
Národnost	tibetská
Nábož. vyznání	tibetský buddhismus
Choť	Čhökjong Cchering
Děti	Cchering Dolma Thubtän Džigme Norbu, Tagccher Rimpočhe Gjallo Döndub Lozang Samtän Lhamo Döndub, Tändzin Gjamccho, 14. Dalajláma Džecün Päma Tändzin Čhögjal, Ngari Rimpočhe
Chybí svobodný obrázek.

Dekji Cchering (བདེ་སྐྱིད་ཚེ་རིང་; 1901 – 12 ledna 1981) byla matkou několika významných převtělenců (tib. tulku) - emancí - bódhisatvů tibetského buddhismu včetně Jeho Svatosti velkého 14. Dalajlámy Tändzin Gjamccha a Thubtän Džigme Norbua, který byl rozpoznán jako vtělení (tulku) Tagccher Rinpočheho, představeného kláštera Kumbum, v jehož blízkosti rodina svaté matky Dekji Chering žila.

Ranná léta

V roce 1901 se ve vesničce Čhurka v okorese Congkha (rodiště Congkhapy) v provincii Amdo narodilo děvčátko, její dědeček si byl několik dnů před jejím narozením jistý, že to bude holčička a že se z ní stane významná žena, po poradě s lámou dostala jméno Sönam Cchomo. Byla nejstarší z osmi dcer a druhorozená po svém bratru, celkem měla 3 bratry, tedy 11 sourozenců. Vyrůstali na prostém rolnickém statku, který v roce 1905 opustili a přestěhovali se do vesnice Gujahu.

V šestnácti letech se vdala za Čhökjong Ccheringa, svatba probíhala dle veškerých tibetských tradic. Tehdy dostala nové jméno Dekji Cchering. S manželem se poté přestěhovali do Tagccheru, vesnice poblíž kláštera Kumbum. V devatenácti se jí narodilo první dítě, dcera Cchering Dolma (1919 - 1964). V jednadvaceti porodila syna Norbua, posléze byl pojmenován jako Taši Cchering (1922 - 2008), který byl rozpoznán a potvrzen Jeho Svatostí 13. Dalajlámou jako vtělení Tagccher Rinpočheho. Do osudného roku 1935 se jí narodil ještě Gjallo Döndub (1928) a Lözang Samtäna (1933 - 1985).

Oceán moudrosti

Roku 1933 zesnul Jeho Svatost 13. Dalajláma a byl pochován ve 13. patře paláce Potála a uložen do tradiční polohy, čelem k jihu. Hlava pochovaného Dalajlámy se z nepochopitelných důvodů začala naklánět k východu. Dva roky se však nic dalšího neudálo. Regent Radeng Rinpočhe se tedy vydal k posvátnému jezeru Čhökhorgjal, aby meditoval. Ve vlnách tohoto jezera uviděl tříposchoďový klášter se zlatými střechami a vedle něj malou venkovskou chalupu s vyřezávanou lomenicí. Daným směrem se tedy v roce 1937 vydali průzkumné skupiny nesoucí pozůstalosti 13. Dalajlámy a k nim ještě přidali věci nové, na pohled hezčí.

V této době byly malému Lhamovi dva roky. S narozením 14. Dalajlámy to bylo takto: Jeho otec byl těžce nemocný a stonal již dva měsíce. Mnoho měsíců byl hlad, sucho, dobytek i koně umírali, odmítali jíst i pít. Svaté matce se zdáli zvláštní sny. Mnoho prapodivných událostí se dělo až do jednoho rána. 6. července 1935 se za úsvitu narodil chlapec, téhož dne jeho otec vstal z lůžka a působil zcela normálně, uzdravil se. Chlapec tedy dostal jméno Lhamo - uzdravující. Také přišel déšť a období hladu skončilo.

Když bylo Lhamovi kolem dvou let, skupina vedená Kencchang (Keucchang) - Rinpočhem došla ke klášteru, který přesně odpovídal popisu regenta, stejně tak vedle něj stála vesnické obydlí. Vysoce postavení úředníci se tedy převlékli za obyčejné služebnictvo a sluhy oblékly do šatů panstva, jak bylo při těchto událostech zvykem a vešli do domu. Převlečení sluhové byli s úctou usazeni ve sváteční místnosti a pömpové, převlečené za sluhy usadili v kuchyni, kde si hráli děti rolníků. Po chvíli k nim přiběhl malý chlapec a volal "Sera lama". Rozpoznal v "sluhovi" mnicha z kláštera Sera. Ten mnich držel v ruce růženec 13. Dalajlámy. Lhamo za něj začal tahat až mu ho sebral a nasadil si jej kolem krku se slovy: "To je moje". Tehdy mnichové pochopili, že před sebou mají krále Tibetu. Ten samý den ještě odešli ( Lhamo byl velmi smutný, že odcházejí, neustále plakal a volal, že musí do Lhasy), ale za pár dní se vrátili už bez přestrojení. V jedné z místností rozprostřeli na stole věcí zesnulého 13. Dalajlámy - hůl, růženec a bubínek a ke každému z těchto předmětů přidali další tři, na vlas podobné. Lhalo bez zaváhání všechny předměty vybral správně, po krátké prohlídce jeho těla kvůli znakům reinkarnace Čhönrezinga bylo jasno. Delegace poslal telegrafem správu do Lhasy, že byl nalezen 14. Dalajláma. Vláda chtěla vše udržet v tajnosti, neboť o území ve kterém se skupina nacházela byla po správou Ma Pu-fanga. Vyhledávací skupina tedy musela Lhala vykoupit. Ma Pu-fang požadoval velké výkupné, které bylo nakonec uhrazeno a skupina mohla vyrazit do Lhasy.

Cesta započala 21. 7. 1939. Ačkoliv se vše mělo držet v tajnosti, zpráva o tom, že byl objeven 14. Dalajláma se šířila a k průvodu přicházeli zástupy aby pozdravily svého duchovního a budoucího světského vládce. 8. 10. 1939 doráží skupina již za přítomnosti regenta Randenga Ripočheho a dalších významných hodnostářů do Lhasy. Průvod obklopují davy lidí, kteří přišli přivítat Jeho Svatost, neseného ve zlacených nosítkách. Jeho Svatost a s ním celou jeho rodinu ubytovali v Norbulingce - parku klenotů - letní rezidenci Dalajlámů.

Život ve Lhase

Několik měsíců po příchodu se Jeho Svatost přestěhovala do Potály a Dekji Cchering pobývala nadále se sovu rodinou v Norbulingce. Roku 1940 se jí narodila dcera Džecün Päma, jméno jí dal sám Dalajláma. Roku 1945 už Svatá matka bydlela na statku v Čhangcešaru nedaleko od Lhasy. Narodili se jí dva synové. Tändzin Čhögjal a starší Tändzin Čhödag, ten však v útém věku zemřel na bronchitidu.

Roku 1946 Svatá matka pozvala na návštěvu Heinricha Harrera, který se už několik měsíců zdržoval ve Lhase spolu s Peterem Aufshniterem; své neuvěřitelné putování sepsal Harrer v knize 7 let v Tibetu.

O rok později jí umřel manžel, o jeho smrti se vedou spekulace, existuje podezření, že byl otráven. Krátce po jeho smrti se vydala na pouť s dcerou Pämou. Naučila se mluvit Lhaským nářečím, které se od Amdských dialektů velmi lišilo (ačkoliv mluvíme stále o Tibetštině, tento prastarý jazyk má mnoho zcela odlišných nářečí). Často také navštěvovala Jeho Svatost a pomáhala své rodině. V této době už měla i vnoučata.

Okupace Tibetu

Podrobnější informace najdete ve článku Tibet (1912 - 1951).

V říjnu roku 1949 byl Tibet napaden. Čínská vojska nejprve obsadila provincie Amdo a Kham a mířila na Lhasu. Svatá matka se s rodinou a s Jeho Svatostí 14. Dalajlámou přesunula do Doma, vesnice vzdálené asi 25 km od Indických hranic. Na nový rok - Losar - za ní přijela na návštěvu dcera Päma, která s rodinou pobývala v Indii. Jeho Svatost Dalajláma se po osmi měsících vrátil do Lhasy a 17. listopadu 1950 byl slavnostně se všemi poctami intronizován jako jediný právoplatný vládce a král Tibetu, duchovní i světský vůdce tibetského lidu.

Cesta po Číně a útěk do exilu

V roce 1954 pozvali Číňané Jeho Svatost na návštěvu Číny. Mnoho Tibeťanů se bálo o život Jeho Svatosti. Dalajláma však pozvání přijal a pozval na cestu i svou matku. Během svých cest Svatá matka viděla, co svým bezohledným jednáním způsobil Číně Mao Ce Tung. Na venkově rozdávala lidem peníze, dáli se je však přijmout, protože by za to byli krutě potrestání.

Ačkoliv Mao nasliboval Dalajlámovi hory doly, nic nedodržel, Tibet byl stále drancován a pustošen. Tibetský lid se však nenechal zlomit a 10. března 1959 vypuklo tibetské národní povstání.