Wikipedista:Robin Jezyna/Nucene sterilizace
Nucené sterilizace romských žen[editovat | editovat zdroj]
Nucené sterilizace romských žen byly zákroky, které lékaři prováděli převážně romským ženám bez jejich informovaného souhlasu, aby jim znemožnili mít další děti. Šlo o závažné porušení lidských práv, konkrétně reprodukčních práv. V Československu a Česku byly mezi lety 1966–2007 nedobrovolně sterilizovány podle odhadů tisíce žen.[1] Elena Gorolová a další oběti žádají už více než 15 let český stát o odškodnění, návrh začala poslanecká sněmovna projednávat v březnu 2021.[2]
Československo[editovat | editovat zdroj]
Směrnice Ministerstva zdravotnictví o provádění sterilizace ze dne 17. prosince 1971 umožnila, aby veřejné orgány prováděly systematické sterilizace romským ženám a ženám se zdravotním postižením. Jednalo se o nástroj kontroly jejich porodnosti. Součástí této politiky byl od roku 1979 i program finančních pobídek pro romské ženy, které sterilizaci podstoupí. Podle zprávy Evropského centra pro práva Romů v Budapešti (ERRC), která popsala svědectví žen, vytvářeli sociální pracovníci na romské ženy nátlak, byly falšovány jejich podpisy. Často k zákrokům docházelo při porodu císařským řezem, kdy ženy nemohly dát informovaný souhlas.
Česko[editovat | editovat zdroj]
Směrnice z roku 1971 byla zrušena v roce 1993. Přesto nedobrovolné sterilizace pokračovaly i po tomto datu, poslední případ byl zaznamenán v roce 2007.
Odškodnění obětí[editovat | editovat zdroj]
Na problematiku od roku 2005 upozorňoval úřad ombudsmana a mezinárodní instituce jako Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen, Evropské centrum pro práva Romů, Rada Evropy.[2][3]
Vláda Jana Fischera s ministrem pro lidská práva Michaelem Kocábaem v roce 2009 vyjádřila politování a omluvu obětem nucených sterilizací.[3] V roce 2015 navrhl tehdejší ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier (ČSSD) zákon o odškodnění, který nebyl přijat. V březnu 2021 prošel prvním čtením ve sněmovně návrh zákona, který počítá s odškodněním ve výši tři sta tisíc korun pro ženy, které byly protiprávně sterilizovány v letech 2016–2012. Kompenzace by se podle odhadů mohly týkat asi čtyř stovek žen.[2]
Další země[editovat | editovat zdroj]
K protiprávním sterilizacím docházelo z různých důvodů i v dalších zemích, například v nacistickém Německu, v socialistických státech střední a východní Evropy, ve Skandinávii, Japonsku, Švýcarsku, Spojených státech.[4] Ve Švédsku docházelo k nuceným sterilizacím mezi lety 1933-1975, obětí bylo přes 62 000, z 95 % žen. Důvodem nebyla etnicita obětí, romské ženy tvořily jen malou část z nich. Šlo spíše o jinak společensky marginalizované osoby, označované jako asociální či slabomyslné.[3]
V Česku jsou nadále vyžadované sterilizace u osob, které chtějí podstoupit úřední změnu pohlaví.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HEKOVÁ, Tereza. Vyšla zpráva o násilné sterilizaci romských žen v ČR. Popisuje posledních 50 let, přináší svědectví. Romea.cz [online]. 2016-12-6 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c ZAJÍČKOVÁ, Klára. Naděje po osmnácti letech. Respekt. 2021-03-15, roč. XXXII, čís. 11, s. 28-29.
- ↑ a b c ZDAŘILOVÁ, Eva. Nucené sterilizace v České republice a ve Švédsku. Zpravodaj Rovné příležitosti v souvislostech [online]. Gender Studies, 2018-08-28 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
- ↑ MATUŠKOVÁ, Leona. Nucené sterilizace se týkaly tisíců žen, odškodnění nedosáhly. www.avcr.cz [online]. Akademie věd České republiky, 2018-06-28 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
Literatura
Související články
Externí odkazy