Wikipedista:Pavouk/Zachycování a ukládání oxidu uhličitého

Zachycování a skladování uhlíku (CCS z anglického carbon capture and storage) je proces zachycování odpadního oxidu uhličitého (CO₂), doprava do uložiště a uložení na místě, kde nebude vstupovat do atmosféry. CO₂ je obvykle zachycován z velkých bodových zdrojů, jako jsou cementárny nebo elektrárny na biomasu, a obvykle je skladován v podzemním geologickém souvrství. Cílem je zabránit uvolňování velkého množství CO₂ do atmosféry z těžkého průmyslu. Jedná se o potenciální prostředek ke zmírňování příspěvku emisí oxidu uhličitého z průmyslu a z vytápění ke globálnímu oteplování a k okyselování oceánů. Ačkoli CO₂ byl vstřikován do geologických souvrství pro různé účely po několik desetiletí, včetně vylepšení těžby ropy, dlouhodobého skladování CO₂ je relativně nový koncept.

Oxid uhličitý lze zachytit přímo ze vzduchu nebo z průmyslového zdroje (jako jsou spaliny z elektráren) pomocí různých technologií, včetně absorpčních, adsorpčních, chemických smyček, membránové separace plynů nebo technologií hydrátů plynů. CCS použitý v moderní konvenční elektrárně by mohl snížit emise CO₂ do atmosféry přibližně o 80–90 % ve srovnání se zařízením bez CCS. Pokud se používá v elektrárně zachycující a stlačující CO₂ se odhaduje, že další náklady na systém zvýší u elektráren na fosilní paliva náklady na watthodinu vyrobené energie o 21–91%; a použití technologie na stávající zařízení by bylo ještě nákladnější, zvláště pokud stojí daleko od místa odnímání. K roku 2019 na světě funguje 17 projektů CCS, které zachycují 31,5 milionů tun CO₂ ročně, z toho 3,7 se ukládá geologicky. Většinou jde o průmyslové zdroje, nikoli elektrárny: průmyslová odvětví, jako je cementárenství, výroba oceli a výroba hnojiv, se těžko oduhlíkují.

Je možné, že CCS v kombinaci s využitím biomasou povede k čistým negativním emisím. Zkouška bioenergie se zachycováním a ukládáním uhlíku (BECCS) v jednotce spalující dřevo v elektrárně Drax ve Velké Británii začala v roce 2019: pokud by byla úspěšné, mohla by denně z atmosféry odstraňovat jednu tunu CO₂.

Skladování CO₂ se předpokládá buď v hlubinném geologickém souvrství, nebo ve formě minerálních uhličitanů . Rovněž se zkoumá pyrogenní zachycování a skladování uhlíku (PyCCS). Úložiště v hlubinném oceánu se nepoužívá, protože by mohlo oceán okyselit. Geologické souvrství jsou v současné době považovány za nejslibnější místa pro odnímání. Americká Národní energetická technologická laboratoř (NETL) uvedla, že Severní Amerika má při současné rychlosti produkce oxidu uhličitého dostatek úložné kapacity na více než 900 let. Obecným problémem je, že dlouhodobé předpovědi o zabezpečení podmořských nebo podzemních zásobníků jsou velmi obtížné a nejisté a stále existuje riziko, že nějaký CO₂ může unikat do atmosféry.

Příklady projektů CCS

K prosinci 2020 identifikoval Globální institut CSS za rok 2020 celkem 65 velkých zařízení CCS, v provozu i ve stavbě. Ročně zachycují 40 milionů tun CO₂ z 26 zařízení, které fungují. Informace o projektech Evropské unie se nachází na webových stránkách Platformy nulových emisí.

Norsko

V roce 2015 Norsko přezkoumávalo studie proveditelnosti a doufalo, že do roku 2020 bude mít komplexní demonstrační projekt zachycování uhlíku.

V roce 2020 poté oznámilo projekt „Langskip“. Tento 2,7 miliardový projekt CCS by měl zachytit a ukládat emise oxidu uhličitého z cementárny Norcem v Breviku. Rovněž plánuje financovat zařízení ve spalovně oselské společnosti Fortum Oslo Varme. Nakonec bude financovat projekt přepravy a skladování „Northern Lights“, společný projekt společností Equinor, Shell a Total. Tento projekt bude přepravovat kapalný CO₂ ze záchytných zařízení do terminálu v Øygardenu v kraji Vestland. Odtud bude CO₂ čerpán potrubím do nádrže pod mořským dnem.

Další čtení

• [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-1-78326-327-1. DOI 10.1142/p911.  [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-1-78326-327-1. DOI 10.1142/p911.  [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-1-78326-327-1. DOI 10.1142/p911. , Imperial College Press,ISBN 978-1-78326-327-1
• GA Mansoori, N Enayati, LB Agyarko (2016), Energy: Sources, Utilization, Legislation, Sustainability, Illinois as Model State, World Sci. Hospoda. Co.,ISBN 978-981-4704-00-7
• Biello, David (January 2016). "The Carbon Capture Fallacy". Scientific American . 314 (1): 58–65. Bibcode : 2015SciAm.314a..58B . doi : 10,1038 / scientificamerican0116-58 . PMID 26887197 .
• SAPEA, Science Advice for Policy by European Academies (2018). Novel carbon capture and utilisation technologies: research and climate aspects. https://www.sapea.info/ccu/ : SAPEA, Science Advice for Policy by European Academies.ISBN 978-3-9819415-5-5ISBN 978-3-9819415-5-5 . doi: 10.26356/CARBONCAPTURE