Wikipedista:Miroslav Ličko/AP/Hessdalenská světla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hessdalenská světla (anglicky Hessdalen lights) jsou světla neznámého původu (neidentifikovaná) pozorovaná na 12 km dlouhém úseku údolí Hessdalen ve středním Norsku.[1]

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Původ hessdalenských světel není znám. Objevují se ve dne i v noci a zdá se, že se vznášejí nad údolím. Obvykle jsou jasně bílá, žlutá nebo červená a mohou se objevit nad i pod obzorem. Doba trvání jevu se může pohybovat od několika sekund, do více jak hodiny. Někdy se světla pohybují obrovskou rychlostí, jindy se zdá, že se pomalu pohybují sem a tam. Jindy se vznášejí ve vzduchu.[2]

Neobvyklá světla jsou v regionu hlášena minimálně od 30. let 20. století.[3] Obzvláště vysoká aktivita nastala mezi prosincem 1981 a polovinou roku 1984, kdy byla světla pozorována 15–20krát týdně a přilákala tak mnoho nočních turistů.[4] V roce 2010 se počet pozorování snížil a ročně bylo zaznamenáno pouze 10 až 20 pozorování.

V letech 1983–1985 se světla pokoušel prozkoumat „Projekt Hessdalen“ iniciovaný UFO-Norge a UFO-Sverige jako terénní výzkum.

V letech 1997–1998 spolupracovala skupina studentů, inženýrů a novinářů pod označením „The Triangle Project“ a zaznamenávali světla ve tvaru pyramidy, která se odrážela nahoru a dolů.[5]

V roce 1998 byla v údolí zřízena automatická měřicí stanice Hessdalen AMS, která reaguje na výskyt světel a zaznamenává je.

Později byl zahájen program EMBLA, jehož cílem bylo spojit etablované vědce a studenty při výzkumu světel.[6] Předními výzkumnými institucemi jsou norská Østfold University College a Italian National Research Council (Italská národní rada pro výzkum).


TODO

Hypotézy[editovat | editovat zdroj]

Navzdory probíhajícímu výzkumu neexistuje přesvědčivé vysvětlení tohoto jevu. Existuje však řada pracovních hypotéz a ještě více spekulací.


TODO

  • Některá pozorování byla pozitivně identifikována jako mylné vnímání astronomických těles, letadel, světel automobilů a přeludů (fata morgán).[1]
  • Jedno z možných vysvětlení připisuje tento jev neúplně pochopenému spalování zahrnujícímu vodík, kyslík a sodík,[7] ke kterému v Hessdalenu dochází kvůli velkým usazeninám (ložiskům) skandia.
  • Jedno z možných vysvětlení připisuje tento jev neúplně pochopenému spalování vodíku, kyslíku a sodíku, k němuž dochází v Hessdalenu kvůli velkým ložiskům skandia.
  • Jedna nedávná hypotéza naznačuje, že světla jsou tvořena shlukem makroskopických Coulombových krystalů v plazmatu produkovaném ionizací vzduchu a prachu alfa částicemi během rozpadu radonu v prašné atmosféře. Několik fyzikálních vlastností včetně oscilace, geometrické struktury a světelného spektra, pozorované v Hessdalenských světlech ( HL ), lze vysvětlit pomocí modelu prachové plazmy. Rozpad radonu produkuje částice alfa (odpovědné emisemi helia v HL spektru) a radioaktivní prvky, jako je polonium . V roce 2004 Teodorani ukázal výskyt, kdy byla zjištěna vyšší úroveň radioaktivity na kamenech poblíž oblasti, kde byla hlášena velká světelná koule. Počítačové simulace ukazují, že prach ponořený do ionizovaného plynu se může organizovat do dvojitých šroubovic jako některé výskyty Hessdalenských světel; v této struktuře se také může tvořit prachová plazma.[8]
  • Další hypotéza vysvětluje Hessdalenská světla jako produkt piezoelektřiny generované při specifických horninových napětích[pozn. 1] protože mnoho krystalických hornin v údolí Hessdalen obsahuje křemenná zrna, která produkují intenzivní hustotu náboje.[10]

Piezoelektřina[editovat | editovat zdroj]

  TODO

Gerson Paiva a Carlton Taft v článku z roku 2011, založeném na teorii zaprášeného plazmatu hessdalských světel, navrhli, že piezoelektřina křemene nemůže vysvětlit zvláštní vlastnost, kterou předpokládá fenomén Hessdalenských světel. – přítomnost geometrických struktur v jeho středu.


DL Gerson Paiva a Carlton Taft ve své práci z roku 2011, založené na teorii prachového plazmatu Hessdalenských světel, naznačili, že piezoelektričnost křemene nemůže vysvětlit zvláštní vlastnost, kterou jev Hessdalenských světel předpokládá - přítomnost geometrických struktur v jeho středu.


Paiva a Taft ukázali mechanismus tvorby shluků světelných koulí ve světlech Hessdalen nelineární interakcí iontově akustických a prachových akustických vln s nízkofrekvenčními geoelektromagnetickými vlnami v prachovém plazmatu. Teoretická rychlost vymrštěných světelných koulí je asi 10,000 m/s (33 000 ft/s), v dobré shodě s pozorovanou rychlostí některých vyvržených světelných koulí, odhadovanou na 20,000 m/s (66 000 ft/s).

Centrální koule je bílá, zatímco vymrštěné koule, které jsou pozorovány, mají vždy zelenou barvu. To je přičítáno radiačnímu tlaku vytvářenému interakcí mezi elektromagnetickými vlnami o velmi nízké frekvenci (VLF) a atmosférickými ionty (přítomnými v centrální bíle zbarvené kouli) prostřednictvím iontově-akustických vln. O2 ionty (elektronový přechod b4Σ −
g  → a4Πu), se zelenými emisními čarami, jsou pravděpodobně jediné, které tyto vlny transportují. Elektronická pásma O2+ vyskytující se v polárních spektrech.

Odhadovaná teplota hessdalských světel je asi 4 730 °C (5 000 K). Při této teplotě budou rychlostní koeficienty disociativní rekombinace 10−8 cm3 s−1 pro ionty kyslíku a 10−7 cm3 s−1 pro ionty dusíku.[pozn. 2] V plazmatu Hessdalenského světla se tedy ionty dusíku rozloží (N +
2  + e− → N + N*) rychleji než ionty kyslíku. Pouze iontové druhy jsou transportovány iontovými akustickými vlnami. Proto budou kyslíkové ionty dominovat ve vyvržených zelených světelných koulích v Hessdalenských světlech, což představuje záporný pás O +</br> + s elektronickým přechodem b4Σ −
g  → a4Πu</br> b4Σ −
g  → a4Πu po vytvoření iontově-akustické vlny.

Paiva a Taft představili model pro řešení zjevně protichůdného spektra pozorovaného ve světlech Hessdalen. Spektrum je nahoře téměř ploché se strmými stranami v důsledku vlivu optické tloušťky na spektrum brzdného záření. Při nízkých frekvencích samoabsorpce modifikuje spektrum tak, aby sledovalo Rayleigh-Jeansovu část křivky černého tělesa. Takové spektrum je typické pro hustý ionizovaný plyn. Navíc spektrum vytvořené v procesu tepelného brzdného záření je ploché až do mezní frekvence, ν cut, a klesá exponenciálně při vyšších frekvencích. Tento sled událostí tvoří typické spektrum jevu Hessdalenských světel, když je atmosféra čistá, bez mlhy. Prostorové rozložení barev světelných kuliček běžně pozorovaných při jevu Hessdalenských světel je podle modelu produkováno elektrony urychlenými elektrickými poli při rychlém lámání piezoelektrických hornin pod zemí. V roce 2014 Jader Monari zveřejnil nový model HL zahrnující geologickou baterii. [12] Dvě strany údolí jsou tedy elektrody a řeka Hesja může působit jako elektrolyt. Plynové bubliny stoupají do vzduchu a mohou se elektricky nabít, což vede k luminiscenci plynu a jevu HL.[13]

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

 

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

[[Kategorie:Nepotvrzené fyzikální hypotézy]]

  1. ↑ a b Dostupné online. 
  2. ↑ Dostupné online. 
  3. ↑ Dostupné online. 
  4. ↑ Dostupné online. 
  5. ↑ Dostupné online. 
  6. ↑ Dostupné online. 
  7. ↑ Dostupné online. 
  8. ↑ Dostupné online. 
  9. ↑ TAKAKI, Shunji; IKEYA, Motoji. A Dark Discharge Model of Earthquake Lightning. Japanese Journal of Applied Physics. 15 September 1998, s. 5016–5020. DOI 10.1143/JJAP.37.5016. Bibcode 1998JaJAP..37.5016T. 
  10. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Paiva2010 není určen žádný text
  11. ↑ MEHR, F J; BIONDI, M A. Electron temperature dependence of recombination O +
    2      and N +
    2      ions with electrons. Phys. Rev.. 1969, s. 264–271. DOI 10.1103/physrev.181.264.     
  12. ↑ Dostupné online. 
  13. ↑ Dostupné online. 


Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Miroslav_Ličko/AP/Hessdalenská_světla&oldid=23640618“