Eliášův oheň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Eliášův oheň na lodi

Eliášův oheň, nebo také Oheň svatého Eliáše, je akustický a optický jev vyvolaný vybitím statické elektřiny při silných bouřích (tzv. hrotový výboj). Dochází k němu na vyvýšených místech, hrotech, vrcholcích stromů apod. Projevuje se modrým světélkováním objektu, kde dochází k vybití statické elektřiny.

Ačkoliv je tento jev sám neškodný, může připravit cestu úderu blesku. Vzniká tehdy, když bouřkový mrak vysává ze země elektricky nabité částice. Ty pak často stoupají vzhůru podél vysokých předmětů, například stromů nebo stěžňů lodí. Jestliže se tento elektrický tok setká s částicemi proudícími dolů z mraků, do země okamžitě uhodí blesk.

V meteorologii je Eliášův oheň označován za elektrometeor, což je viditelný a slyšitelný projev statické elektřiny v atmosféře.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Eliášův oheň lze pozorovat, pokud např. letadlo prolétá sopečným prachem, protože se velmi jemná zrnka popela třou ve vysoké rychlosti o povrch letadla a vyrábí tak náboj statické elektřiny.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Eliášův oheň lze často pozorovat na volném moři, protože plovoucí loď představuje na vodní ploše vyvýšeninu. V minulosti námořníci věřili, že je to dobré znamení, které je ochraňuje.[zdroj?] Skandinávci mu přezdívali Lokiho oheň (Loki = bůh lži a klamů, známý jeko vtipálek a šprýmař) nebo Lhářův oheň a častokráte po tomto jevu obětovali bohům moře.[zdroj?]