Wikipedista:KrKabel
Neobarokní nábytek[editovat | editovat zdroj]
Neobaroko (nazývané také jako druhé baroko, pseudo baroko) je umělecký směr, který představuje oživení evropského baroka v 19. století a řadí se tak mezi historizující slohy, které ovlivnily celé půlstoletí.[1] Tento umělecký směr se rozšířil i ve Velké Británii a britském impériu. A přibližně od roku 1885 až do první světové války byl obzvláště populární ve vládních, obecních a obchodních budovách.[2]
Inspirací pro nábytek představovalo tvarosloví z architektury. Návrháři nábytku i architekti vnímali, že slohový vývoj je u svého konce. Naznali, že nelze vytvořit novou soustavu tvarových prvků a zaměřili se tak na slohy z historie. To poskytlo navázání a aplikování starých forem na nové. Došlo tak k historické retrospektivě. Důsledek tohoto přístupu vedl k určitému zmatení a chaosu, kdy docházelo k překombinování nejrůznějších slohotvorných prvků. Vznikaly tak nové slohové variace, kdy se mísily například renesance a baroko s rokokem.[3]
Rozpor slohových variací se projevoval i ve velkém měřítku, kdy styl fasád se odlišoval od stylu interiérů. Můžeme například nalézt neorenesanční stavby s neobarokním vybavením. Takové vybavení bylo považováno za slavnostní styl odrážející vznešenost a bohatství, a stalo se tak reprezentativním prvkem života.[4] Důraz byl kladen na pohodlí, které zajišťovaly široké sedáky, vysoká opěradla a měkká čalounění.
Druhá polovina 19. století představovala období narůstajícího vlivu strojní výroby, které ovlivnilo i nábytkářský průmysl. Příkladem může být pařížská výstava roku 1855, na které byla předvedena pásová pila. Zjednodušila práci řemeslníků a umožňovala vyřezávání zakřivených částí nábytku. Dále byly vyráběny nábytkové velkosériové katalogové komponenty, které zjednodušily práci truhlářů při sestavování nábytku.[5]
Namísto jednotlivých nábytkových kusů začaly manufaktury produkovat kompletní nábytkové soupravy pro ložnice, salóny a pánské pokoje. První malé nábytkové soupravy nesly stejnou tvarovou jednotnost, díky čemuž byly od sebe jednotlivé soupravy rozlišitelné. Rozvoj rodícího se průmyslu vedlo k rozdílům s precizní, časově náročnou, technicky vysoce náročnou řemeslnou prací. Manufaktury poskytly nábytek přístupný široké veřejnosti, nazývaný i jako “lidový nábytek”, který byl méně kvalitní sestavený z typových ozdob.[6]
Materiály[editovat | editovat zdroj]
Velké oblibě se těšily dřeviny tmavších odstínů s výraznou kresbou dřeva, čímž se tento nábytek odlišoval oproti předešlým slohům. Oblíbenými dřevinami byly například mahagon, dub, eben, třešeň, hruška, ale i tis, jasan a akát.[7]
Dekor[editovat | editovat zdroj]
Významným dekorativním prvkem z baroka je spirála, voluta, která se nejčastěji umisťovala na nejvyšší místo nábytku. Dále se objevoval vztah mezi neobarokem a secesí, kdy se využívaly zakřivené formy a plochy, poměr symetrie a asymetrie, zahnuté nožky[8], které měly působit vzdušným dojmem v kontrastu s bohatými živými a dynamickými řezbami stylizovaných listů, akantů, kartuší, převzatých rokajlových motivů mušlí a masivním bohatě zdobeným zlaceným kováním.[9] Přebíraly se architektonické prvky fasád, například sloupy, pilastry a frontony. Nosné sloupky a čočkovité nohy velkých kusů nábytku byly soustružené a měly nejen zdobnou funkci, ale byly současně i funkční. Nesmíme opomenout ani bohatě zdobené těžké závěsy s ozdobami či čalouněním, které přidávaly interiéru na pocitu pohodlí.[1]
Významní architekti[editovat | editovat zdroj]
Heinrich von Festel - významný architekt historismu, votivním oltář pro kapli sv. Barbory ve vídeňském svatoštěpánském dómě
Gottfried Semper - architekt neorenesančního slohu, k vývoji historismu přispěl svými spisy
Alois Petrus - neobarokní nábytkové sestavy[10]
Franz Xaver Fortner
Wilhelm Kimbel
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b DLABAL, Stanislav. Nábytkové umění: Vybrané kapitoly z historie. [s.l.]: Grada, 2000. 309 s. ISBN 80-7169-655-2. S. 185.
- ↑ Baroque/Baroque Revival. buffaloah.com [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online.
- ↑ PETRASOVÁ, Taťána. Neobaroko, secese (1884–1918) (původním názvem: Velké dějiny zemí koruny české: tematická řada. Sv. 1: Architektura). Příprava vydání Klára Benešovská, Petr Kratochvíl. Praha ; Litomyšl: Paseka : Artefactum, 2009. 806 s. ISBN 978-80-7432-000-2, ISBN 978-80-7432-001-9. OCLC 505274874 S. 600. OCLC: ocn505274874.
- ↑ Nábytek encyklopedie. Praha: SVOJTKA &CO., 2000. 448 s. ISBN 80-7237-038-3. S. 300.
- ↑ KAESZ, Gyula. Möbelstile. 1.. vyd. Leipzig: Koehler & Amelang, 1974. 288 s. S. 211.
- ↑ DALECKÝ, Jan. Nábytek z období historizujících slohů 2. poloviny 19. století neobarokního a neorokokového provedení v Podunajské monarchii [online]. Praha: 2011 [cit. 2024-06-23]. Dostupné online.
- ↑ LOSOS, Ludvík. Historický nábytek: konstrukce, údržba, restaurování. První vydání. vyd. Praha: Grada 266 s. ISBN 978-80-247-3546-7.
- ↑ LOSOS, Ludvík. Historický nábytek: konstrukce, údržba, restaurování. První vydání. vyd. Praha: Grada 266 s. ISBN 978-80-247-3546-7.
- ↑ Velké dějiny zemí Koruny české: tematická řada. Praha Litomyšl: Paseka ISBN 978-80-7432-000-2.
- ↑ KNÁPKOVÁ, Pavla. Státní odborná škola pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí 1874-1951. Významní umělci z řad pedagogů a studentů.. , 2013 [cit. 2024-06-23]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. . Dostupné online.