Wikipedista:Karin.spisak/Pískoviště

Kateř Tureček

Kateř Tureček se identifikuje jako nebinární osoba a v písemném projevu upřednostňuje genderově neutrální tvary. Z toho důvodu používáme v článku příponu "-x" na konci sloves a přídavných jmen a genderově neutrální tvary podstatných jmen.

Kateř Tureček (*1993, Kyjov, Česká Republika) je filmové režiséřství, věnuje se taky pedagogice a angažuje se v queer aktivismu. Studovalx teorii a dějiny dramatických umění na Univerzitě Palackého v Olomouci a absolvovalx magisterské studium na Katedře dokumentární tvorby na FAMU.

Život

Tureček prožilx dětství v Kyjově a přesto, že vyrůstat v malém jihomoravském městě je pro transgender osobu obtížné, se označilx za "nejvíce kyjovského člověka ever". I skrze vlastní uměleckou tvorbu si našxlx cestu zpět ke svému rodišti. V současnosti tam mají neformální uměleckou skupinu, ve které je například Barbora Lungová nebo Marie Čmelíková, a ve spojení jsou taky s fotografem Miroslavem Tichým. Spojuje je velmi expresivní estetika, což Tureček přisuzuje vlivu kyjovského folklóru, rituálnosti či barev.

Dlouhodobě se staví kriticky vůči FAMU. Přeje si, "aby komunikovala ven i jiný věci než to, že někdo vyhraje nějakou soutěž nebo cenu. Na té škole vznikají skvělé filmy, které ale nejspíš nikdo neuvidí", myslí si.

Filmová tvorba a aktivismus

Tvorba Kateř Tureček je silně autorská. Věnuje se zejména tabuizovaným společenským tématům. V rozhovoru na otázku, zda je film Lidi (2022) aktivistický, se Tureček vyjádřilx: "Jestli vnímáš, že to, že jsem nebinární člověk, je nějakým způsobem politikum, tak v tu chvíli ano – je to aktivistické." Své filmy má ve zvyku uchopovat velmi konceptuálně a udělat si spoustu rešerší na dané téma před natáčením scén. Ve svých dokumentech upřednostňuje spíš participující přístup než čistě observační metodu. Kromě toho, že nezaujaté pozorování Tureček moc nebaví, považuje taky vědomé vstupování do reality za etičtější.

Spolupracuje rovněž s různými neziskovými organizacemi. Je například součástí výboru organizace Trans*parent, která se kromě šíření osvěty taky usiluje o prosazování práv a pozitivních společenských změn ve prospěch transgender, nebinárních a intersex osob. Další spoluprácí je audiovizuální platforma Remízek na podporu biologické rozmanitosti založená Kryštofem Zvolánkem.

Snímky Kateř Tureček Iluze (2018) a Lidi (2022) byly nominovány na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v kategorii Česká radost na cenu Nejlepšího českého dokumentárního filmu.

Lidi (2022)

Kromě toho, že se jedná o nejvíce autorský počin Tureček, film taky mění dosavadní elitářský přístup k filmařině a snaží se ho lidskostí přiblížit co nejširšímu publiku. Tureček si myslí, že se jedná o emancipující dílo, protože jde o první český film o transgender lidech natočený transgender člověkem. Před jeho natáčením sepsalx manifest, ve kterém jasně stanovilx, že chce pro film stoprocentní kvóty a emancipovat jej i v kontextu lidí, kteří se podílejí na jeho tvorbě. Každá z postav dostala do ruky svoji vlastní kameru, aby mohla zprostředkovat své vidění reality. Tímto způsobem je zajištěna emancipace v prostoru a demokratičnost toho, kdo co vnímá. Podle Tureček je čistý a konvenční film elitní záležitost a svým dílem se tak vymezuje proti hierarchickému filmovému systému, kapitalismu i cis-heteronormativitě.

Z formálního hlediska je film mozaikovitě zpracován a obsahuje mnoho volných asociací. Ke ztvárnění vnitřního prožívání queer postav například používá 3D animaci. Její pomocí zrekonstruovali také vystoupení Miloše Zemana na Letenské pláni na podzim roku 1989 skrze fiktivní postavu Mili Zemanů. Použití pravěké symboliky naráží zase na to, že kolonizace vymítila všechny gendery kromě mužského a ženského, přitom staré civilizace pravděpodobně nevěděly, že existuje muž a žena. Spojuje se i s aktuální potřebou kmenovosti, protože emancipovat se osamotě je pro queer lidi extrémně obtížné. Silným motivem ve filmu je také folklór, na který Tureček tentokrát volí pozitivnější optiku než ve své předchozí filmové tvorbě.

Pro autorství bylo jednou z nejdůležitějších věcí vytvořit bezpečný prostor pro marginalizované skupiny na setu. Proto každý natáčecí den začínal popovídáním si o tom, jak se všichni mají, a končil feedbackem, s jakými pocity lidé z práce odcházejí.

Proč se cítím jako kluk? (2019)

Dokument Proč se cítím jako kluk? (2019) je krátkometrážní film, který otevírá společenskou debatu o coming outu a institucionálním uznání práv transgender lidí. Jeho protagonista, šestnáctiletý Ben, se vypořádává s překážkami, před které ho jako trans chlapce vyrůstajícího v malé vesnici na Vysočině staví společnost. Tureček si pohrává se samotným médiem a ukazuje, jak je pro Bena jediným útěkem ke štěstí online svět či klíčovací technologie, která pomáhá ztvárnit jeho představy o vysněné budoucnosti.

Dnes se Tureček staví k filmu kriticky. Je názoru, že stejně řada dalších dokumentů nahlíží na život transgender člověka spíše přes všechny problémy, kterými si prochází, a zachycuje více dysforii než euforii. Z pohledu Tureček byl tento přístup přímo transfobní. To se v novějším filmu Lidi (2022) pokusilx změnit.

Iluze (2018)

Film je pojat jako počítačová hra, která je strukturována do několika levelů. Diváctví se při procházení jednotlivými levely hry postupně odkrývají aspekty současné maďarské společnosti a politiky Viktora Orbána zprostředkované skrze každodenní scény. Snímek vznikl jako osobní reportáž během ročního studijního pobytu Tureček v Budapešti.

Filmografie

• Lidi (2022)
• Rumunská čítanka (2020)
• Proč se cítím jako kluk? (2019)
• Iluze (2018)
• Tradice (2017)
• Na králíka (2016)
• Lenko (2016)
• Strip (2015)
• Bezobratlí (2015)
• Metrix (2013)
• Márfi (2012)

Externí odkazy

• Kateř Tureček v Česko-Slovenské filmové databázi
• Kateř Tureček v informačním portálu Institutu dokumentárního filmu