Wikipedista:JirkaM1/Pískoviště
Jan Šolc[editovat | editovat zdroj]
| MUDr. Jan Šolc | |
|---|---|
| Narození | 9. března 1902 Sobotka |
| Úmrtí | 1979 |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Povolání | lékař |
| Choť | Milada Šolcová |
| Chybí svobodný obrázek. | |
Jan Šolc ( 9. března 1902 Sobotka – 1979) byl lékař pracující nejdříve v Kyjích u Prahy, později v Liberci. Při politickém procesu tzv. Krysličkovy aféry se stal jedním z odsouzených. Je pravděpodobné, že s touto skupinou neměl nic společného a jen byl pro režim nepohodlnou osobou.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Jan Šolc se narodil 9. března 1902 v Sobotce v okrese Jičín. Studoval medicínu na UK, lékařskou praxi měl v Kyjích u Prahy. Tam se seznámil se svou ženou Miladou. V roce 1933 se v Rabštejně nad Střelou vzali. Během války působil jako lékař a běžně ordinoval. Po válce, jak popisuje ve vzpomínkách jeho žena, se přihlásil k obnově pohraničí, kde ještě nebyly poměry stabilizovány. Do Liberce přišel v roce 1945.
Uvádí se, že Jan Šolc působil jako lékař v oblastním sběrném středisku na liberecké Husově třídě, kam byly po válce internovány osoby považované za Němce. Odsunutí vzpomínají, že se jim snažil v rámci možností pomáhat a choval se velmi lidsky.[1] Rovněž pomáhal politickým vězňům a psychicky je podporoval.
Jan Šolc vstoupil po únoru 1948 do KSČ. S jeho funkcí úředního lékaře byla spojena i přítomnost na popravách u hrdelních trestů vynesených MLS Liberec. Jeho úkolem bylo konstatovat smrt a vydat úmrtní list.[1]
Krysličkova aféra[editovat | editovat zdroj]
Při vyšetřování Krysličkovy aféry byl Jan Šolc obviněn ze spoluúčasti a 22. listopadu 1950 vzat do vazby, ve které byl ponechán skoro rok. Byl obviněn ze zneužívání svého lékařského postavení k poskytování úlev a z toho, že údajně pomohl jedné protistátní osobě v útěku přes hranice.
Část žaloby zněla:
„Zajištěným osobám dělal prostředníka s jejich známými, vyřizoval vzkazy, přijímal motáky, neoprávněně povoloval vězňům úlevy, balíčky, bez důvodu vystavoval vysvědčení o pracovní neschopnosti, dával jim prostředky a injekce pro udržování nemoci, posílal je bez potřeby do nemocnice. Zajišťoval se tak pro případ politického zvratu, v nějž doufal.“
Podle svědectví pamětníků se doktor Šolc skutečně snažil pomáhat zadrženým ve vazební věznici. Ne však z důvodů zisku, ale z čistě lidských pohnutek.[2][3]
Vyšetřování[editovat | editovat zdroj]
Při vyšetřování byly na Jana Šolce použity nepřiměřené donucovací prostředky které sledovaly jediný cíl: donutit zadrženého, aby vypovídal tak, jak si vyšetřovatelé přáli. Bylo mu například řečeno, že manželka skočila z okna a zabila se, tchyně je v domově důchodců a syn v dětském výchovném ústavu. Že to není pravda, poznal až za delší čas, když mu přišel balíček nadepsaný manželčiným kaligrafickým písmem.
Účinnost použitých prostředků bylo vidět na tom, že se Jan Šolc přiznal k očividně vykonstruované vině. Ve své závěrečné výpovědi uvedl, že svůj přečin může nahradit pouze houževnatou prací a k tomu připojil své poděkování referentům KV StB. Tato slova se v různých obměnách opakovala u mnoha politických vězňů.
Odsouzení a výkon trestu[editovat | editovat zdroj]
Jan Šolc byl odsouzen k 13 letům žaláře, 20 000 Kčs pokuty, propadnutí celého jmění, náhradnímu trestu dvou měsíců a ztrátě občanských práv na 10 let. Během výkonu trestu onemocněl na tuberkulózu a byl převezen na léčení do Bratislavy. Vězeňskou situaci mu poněkud ulehčovalo jeho postavení lékaře. Propuštěn měl být 22. listopadu 1963. Nicméně, díky změněným okolnostem a opakovaným žádostem o obnovu procesu, které podávala Milada Šolcová, byl podmínečně propuštěn 22. prosince 1958.
Dopad na rodinu[editovat | editovat zdroj]
Miladě Šolcové se podařilo domoci se poloviny zabaveného majetku, na něž měla jakož manželka odsouzeného právo. Rodina se musela vystěhovat z velkého bytu do dvoupokojového bytu, kde prakticky nefungovalo žádné topení. Navzdory velkému sociálnímu a finančnímu úpadku se podařilo manželce situaci ustát.
Rehabilitace[editovat | editovat zdroj]
V roce 1961 byly Janu Šolcovi na žádost vrácena čestná práva občanská, čímž se zase stal plnohodnotným občanem společnosti. Lékařskou atestaci, bez které nemohl vykonávat povolání, které zastával před svým uvězněním, se mu podařilo získat zpět o rok později.
V roce 1976 byl Jan Šolc znovu shledán vinným ze spáchání návodu k trestnému činu opuštění republiky. Nebyl mu ale uložen trest.
Každopádně Janu Šolcovi již „kriminální cejch“ zůstal a vzhledem k tomu, že v roce 1979 zemřel, už o další rehabilitaci nežádal.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b LOZOVIUKOVÁ, Kateřina. Němci v Liberci po druhé světové válce: ARBURG, Adrian, von – DVOŘÁK, Tomáš - KOVAŘÍK, David – a kol.: Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945. 1. vyd. Brno: Matice moravská, 2010. ISBN 978-80-86488-70-7.
- ↑ TĚTHALOVÁ, Markéta. Fakta a mýty tzv. Krysličkovy teroristické skupiny. , 2014 [cit. 2023-05-22]. . Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická. . Dostupné online.
- ↑ Fakta a mýty tzv. Krysličkovy teroristické skupiny - Portaro - katalog knihovny. knihovna-opac.tul.cz [online]. [cit. 2023-05-22]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- TĚTHALOVÁ, Markéta. Fakta a mýty tzv. Krysličkovy teroristické skupiny. , 2014 [cit. 2023-05-22]. Thesis. Technická Univerzita v Liberci. . Dostupné online.