Wikipedista:Jan Polák/Most

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Stavba mostu[editovat | editovat zdroj]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Předpověď počasí[editovat | editovat zdroj]

Přejmenování mostu (Nový most → most SNP)[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V Bratislavě existoval jediný most přes řeku Dunaj, a to ocelový most vybudovaný roku 1892 (podle jiných zdrojů v letech 1889 až 1890)[1].[2][p 1] Využívaly jej jak automobily či pěší, tak od roku 1953 také železnice.[1] Stavbu navíc na konci druhé světové války poškodily nacistické jednotky, které tudy ustupovaly před svým nepřítelem. Následně proběhla jeho oprava, po níž se ale nosnost mostu snížila na třicet tun. Během šedesátých let 20. století, s ohledem na rozvoj městské části Petržalka, kterou most s Bratislavou spojoval, a z důvodu rostoucích intenzit mezinárodní automobilové dopravy směrem do Maďarska či Jugoslávie, přestával kapacitně dostačovat. Řešení dané situace představovala výstavba dalšího spojení obou dunajských břehů.[2]


  • základní kámen kladl 6. prosince 1967 tehdejší primátor architekt Milan Hladký[3]
  • při otevření stříhal pásku 26. srpna 1972 delegace v čele Gustávem Husákem a Jozefem Lenártem, ale na slavnostní akt architekty mostu již nepozvali[3]
  • v době projektování mostu souběžně vznikaly další stavby, na nichž se vyskytovaly do té doby nepoužívané konstrukční prvky, mezi které patří lanové střechy navržené Jozefem Chovancem u jeho návrhu sportovní haly na bratislavských Pasienkách nebo zavěšená budova v podobě administrativní budovy v Povážské Bystrici od architektů Ivana Meliše a Severína Ďuriše.[4]
  • hlavní architektonickou osobností byl Jozef Lacko.[5]
  • při soutěži na podobu mostu se řešilo, zda má být most betonový nebo ocelový[6]
  • realizovaný návrh skončil až čtvrtý[6]
  • vítězem se stal návrh ocelobetonového mostu od inženýra Róberta Lamprechta[6]
  • z dochovaných pramenů lze jen těžko bezpečně tvrdit, co nakonec pro realizaci Lackova návrhu rozhodlo[6] Zřejmě v tom byly zájmy československých podniků[7]
  • ideový návrh architektů do projektových výkresů převedli konstruktéři v bratislavské pobočce Vítkovických železáren Klementa Gottwalda, ocelový rám mostu a pylon vyrobily Vítkovické železárny Klementa Gottwalda v Ostravě a konečnou montáž provedli dělníci z Hutních montáží Ostrava.[7] Nosná lana mostu vyrobili již neexistující drátovny v rakouském městě Sankt Egide.[7] Autorem železobetonových estakád je bratislavská společnost Dopravoprojekt.[7]
  • architekti nechtěli na levém břehu vztyčovat nějakou další výškovou dominantu, neboť se jich zde již několik nacházelo (Bratislavský hrad a věž dómu)[8]
  • v původním návrhu měla mít kavárna na vrcholu pylonu trojúhelníkový tvar, nakonec ale autoři zvolili přerušený disk[8]
  • hlavní trám mostu je stejně jako pylon celosvařovaný[9]
  • šířka mostu byla původně 21 metrů, po úpravě zábradlí má 22 metrů[9]
  • rozpětí mostu nad řekou je 303 metrů s dalším 75 metrovým polem nad nábřežní komunikací na levém břehu a sedmdesátimetrovým polem na pravém břehu řeky. Na obou stranách se ocelová část mostu připojuje na soustavu železobetonových estakádových mostů[9]
  • trám mostu je tvořen dvoukomorovým tenkostěnným svařovaným průřezem se stálou konstrukční výškou 4,5 metru.[9]
  • hrubost plechu je mezi 12 a 14 milimetry[9]
  • na dvou konzolách vyložených 3,5 metru jsou upevněné chodníkové rampy[9]
  • uvnitř trámu jsou servisní lávky, potrubí a elektrické vedení[9]
  • po své podélné ose symetrie je most zavěšený na soustavě lan. Lana jsou vedena jednak do kotevních komor v trámu mostu a jednak do centrální kotevní komory na konci mostu, na pravém břehu Dunaje. Komora i se základy, do níž je zavedeno 11 000 tun hmotnosti celé konstrukce, tvoří protiváhu. Lana jsou ukotvená na ocelových příčnících, jež umožňují jejich rektifikaci. Samotná komora je vybudovaná na železobetonových základech hlubokých 33 metrů, jež most vyvažují a stabilizují[9]
  • pylon je 90 metrů vysoký a na svém vrcholu má vyhlídkovou plošinu. Ve výšce 84 metrů je na pylonu restaurace pro 120 návštěvníků. Do restaurace vede výtah ve východní noze pylonu. V západní noze je schodiště.[9]

Bankovka[editovat | editovat zdroj]

Když se v osmdesátých letech 20. století aktualizovala podoba československých bankovek, zvolili u padesátikoruny její autoři Albín Brunovský, Václav Fajt a Ladislav Škarban na lícní stranu podobiznu Ľudovíta Štúra a na rubovou panoráma Bratislavy s tamním hradem a mostem Slovenského národního povstání.[10] Platidlo, které mělo rozměry 142,5 × 67 milimetrů,[11] bylo laděno do červených odstínů a jeho první emise vyšla 1. října 1987.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Most se po svém vzniku nejprve jmenoval po tehdejším panovníkovi Františku Josefovi I., po vzniku Československa nesl jméno po Milanu Rastislavu Štefánikovi a po druhé světové válce byl přejmenován po Rudé armádě. Od roku 1989 se jmenuje Starý most.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c VILČEK, Ivan. Bratislava má nový Starý most. Novinky.cz [online]. 2016-05-20 [cit. 2018-10-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b HONS, Josef. Velké mosty světa. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1996. 271 s. ISBN 80-7187-002-1. Kapitola „Jednonohý“ most, s. 206. 
  3. ↑ a b DULLA, Matúš. Krásná konštrukcia v krajine. In: BERAN, Lukáš; FRAGNER, Benjamin; VORLÍK, Petr. Ještěd – evidence hodnot poválečné architektury. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2010. ISBN 978-80-01-04475-9. Kapitola Most a politika, s. 47. (slovensky)
  4. ↑ DULLA, Matúš. Krásná konštrukcia v krajine. In: BERAN, Lukáš; FRAGNER, Benjamin; VORLÍK, Petr. Ještěd – evidence hodnot poválečné architektury. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2010. ISBN 978-80-01-04475-9. Kapitola Moderná architektúra, s. 48. (slovensky)
  5. ↑ DULLA, Matúš. Krásná konštrukcia v krajine. In: BERAN, Lukáš; FRAGNER, Benjamin; VORLÍK, Petr. Ještěd – evidence hodnot poválečné architektury. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2010. ISBN 978-80-01-04475-9. Kapitola Architekt Jozef Lacko, s. 48. (slovensky)
  6. ↑ a b c d DULLA, Matúš. Krásná konštrukcia v krajine. In: BERAN, Lukáš; FRAGNER, Benjamin; VORLÍK, Petr. Ještěd – evidence hodnot poválečné architektury. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2010. [Dále jen Dulla, Súťaž a rozhodovanie o moste]. ISBN 978-80-01-04475-9. Kapitola Súťaž a rozhodovanie o moste, s. 49. (slovensky)
  7. ↑ a b c d Dulla, Súťaž a rozhodovanie o moste, s. 50.
  8. ↑ a b DULLA, Matúš. Krásná konštrukcia v krajine. In: BERAN, Lukáš; FRAGNER, Benjamin; VORLÍK, Petr. Ještěd – evidence hodnot poválečné architektury. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2010. ISBN 978-80-01-04475-9. Kapitola Vznik tvaru, s. 50. (slovensky)
  9. ↑ a b c d e f g h i DULLA, Matúš. Krásná konštrukcia v krajine. In: BERAN, Lukáš; FRAGNER, Benjamin; VORLÍK, Petr. Ještěd – evidence hodnot poválečné architektury. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2010. ISBN 978-80-01-04475-9. Kapitola Parametre, s. 50. (slovensky)
  10. ↑ a b VONDRA, Roman. Peníze v moderních českých dějinách. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 273 s. (Historie). ISBN 978-80-200-2130-4. Kapitola Poválečné Československo v letech 1945–1992, s. 89–90. 
  11. ↑ VONDRA, Roman. Peníze v moderních českých dějinách. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 273 s. (Historie). ISBN 978-80-200-2130-4. Kapitola Bankovky, s. 207. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Jan_Polák/Most&oldid=17575305“