Přeskočit na obsah

Wikipedista:HrnkM/Pískoviště2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tato stránka je právě ve výstavbě nebo prochází rozsáhlou přestavbou
Jste zváni, abyste s touto činností pomohli vlastními editacemi. Vyhledejte v historii vkladatele, nebo nahlédněte do diskuse, pokud se chcete seznámit s jeho představou o budoucí koncepci stránky. Pokud stránku právě editujete, zvláště v případě, že editace trvá jen krátkou dobu, použijte raději šablonu {{Pracuje se}}, abyste zabránili editačním konfliktům.
Tato šablona je určena pro užití v řádu dní. Pokud již uplynula vyžádaná lhůta čtrnácti dní od jejího vložení, neváhejte šablonu odstranit.

Jan Frolík[editovat | editovat zdroj]

Wikipedista:HrnkM/Pískoviště2
Chybí svobodný obrázek.

Jan Frolík (* 7. 8. 1948 Kardašova Řečice) je český básník, editor a amatérský ornitolog.[1][2] Spjatý s rodnou řečicí, prakticky po celý život obývá dům, ve kterém se narodil. [3]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Frolík se narodil jako jediné dítě z druhého manželství xxx xxx a švadleny xxx. Matka pocházela z Bechyně, otec z Hůrek u Lišova. I velká část širšího příbuzenstva pocházela z jihočeského okolí. Ve sbírkách jsou jmenovaní například xxx a xxx. Památce Terezie Novákové, matky své manželky, a prastrýci a pratetě Jaroslavě a Rudolfovi Šafránkovým věnoval svou sbírku Frantovo pole[3]

Mladá léta strávil Frolík v Kardašově Řečici, jejíž zanikající maloměstskou historii mapuje i ve svém díle. Od nedělních korz, přes fotbalové zápasy, spolužáky, klevetné sousedky až ke hřbitovu a břehům rybníka xxxx. Dětství a dospívání nemálo poznamenala prudérní katolická výchova v rodině. V komentářích ke sbírce Frantovo pole se Frolík sám zmiňuje, že jeho dětství se odehrávalo na pozadí kostela, kde také Frolík ministroval. Hluboce se zapsaly i setkání s řádem školských sester de Notre Dame. V roce 1952 rodinu postihly persekuce komunistického režimu otcena základě křivého udání zatkli, vsadili do vazby a obvinili ze sabotáže skladu.

Na přání rodičů Frolík absolvoval 9 let klavírních lekcí v Jindřichově hradci, kde také na doporučení rodiny nastoupil na Matematicko fyzikální větev SVVš, respektivě gymnázia, v JIndřichově hradci. V sedmnácti letech Frolíkův doposavadní život kulminoval obdobím těžké deprese, při které strávil několik měsíců v psychiatrické léčebně v Jihlavě. Do této doby spadají v hospodě Na Plechándě a záhadné zmínky o autorově iniciaci. V osmnácti letech přestoupil na Soběslavské gymnázium, kde také maturoval[3] Vystudoval češtinu a dějepis na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích (1972).[4]

Frolík působil jako učitel na základních školách v jindřichohradeckém okresu. Za aktivní účast při studentských nepokojích 21.8.68 mu byl zprvu (kým) zakázán výkon povolání, ale do roku 72 mu to místní výbor umožnil. Po roce 72 překlad na základku z Řečice do pohraniční obce xy. Poté rok a půl házel fošny na pilnici řečické pobočky závodu Koh-i-noor. Práce v Českých Velenicích v Zásobovacím skladu železnice. Poté přírodovědecká a zájmová činnost v domech pionýrů a mládeže (třebon, hradec). V 80. letech návrat k učitelské profesi v rodné řečici (FP)sssssssss

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Podle vlastních slov Frolík napsal své první verše již v sedmé třídě. Časopisecké publikace se ovšem dočkal až v roce 1968 v brněnském Hostu do domu.[3] Svou vůbec první báseň prodal roku 1968 za 29 Kčs do Jihočeské pravdy.[5] Po sametové revoluci začal Frolík znovu publikovat a jeho básně se objevily časopisecky například v Literárních novinách, Tvaru, Souvislostech A2 a vyzkoušel si publikovat i dětské verše v Mateřídoušce (čtyři básně) a ve Sluníčku (2 básně).[4]

Po roce 2012 využil možností, které tehdy poskytoval jindřichohradecký tiskař a nakladatel J. Medek (nakladatelství Epika), a vydal u něj v krátkém čase celkem 7 svazků poezie (4 z nich ve spolupráci s několika jinými regionálními autory, jedná se tedy vlastně o antologie, v nichž jsem však hojně zastoupen). Vyšly v nakladatelství Dobrý důvod, které roku 2004 v Nové Říši na Vysočině založil fotograf, knižní grafik a typograf Antonín Bína.[6]Se svým dílem vystupoval na festivalech a čteních. Ze spolupráce s Vratislavem Faerberem vzešla i Frolíkova nejznámější sbírka UZO (název UZO s Vráťou, mimo staré bundy)

Z přátelství s běloruským básníkem Maxem Sčurem vznikla spolupráce na překladech díla Maxima Bahdanoviče[7] Seznámení s Radkem Štěpánkem naopak vedla k v Dobrý důvod, ale i editační práci, například na básnické knize Velké obcování a Hic sunt Homines[8][9]. Naopak on jemu Frantovo Pole. Frolík spolupracoval i s dalšími českými básníky, jako například Jiřím Staňkem, Miroslavem Peche a Jaroslavem Švadlenou a podílel se na korekturách jejich děl (Ostří, Otevřely se dveře,Napíšu Pavle, Ohromně vtipná videa, Američané jedí kaktusy, Marabu, Fotopasti). Dále Frolík editoval i redigoval úzce regionálně zaměřené publikace Kardašova Řečice znovu městem, Zaneste city mé ku klidné Řečici (k výročí B. Jablonského) a Hodiny se zastavily, ale jenom na kus řeči (k výročí J. Hrubého).

Esej byl k poslechu i na ČR (Čte: Zdeněk Bureš, Dramaturgie: Alena Blažejovská, Zvukový mistr: Michal De Diana Boro, Režie: Lukáš Kopecký)[6]

Za zdroje své inspirace považuje xxx

Vychází z autorů jako xx

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dílo - analýza

faktem ale je, že jsem do něj o moc víc nikdy neposlal, chtěl jsem si jenom vyzkoušet, jestli na psaní veršů pro děti mám, a pak mě to na dlouho přestalo bavit. Podobně tomu bylo i s aforismy a epigramy nebo s čímsi, co by se snad s přimhouřením obou očí dalo nazvat esejem (poslední, nejdelší, K taxonomii ptáků vylétajících z knih vyšel vyšel ve sborníku VŠKK Rukopis+ 4 a jedná se v něm o jakousi lidovou komparatistiku).

recenze na Ornitologii (http://old.itvar.cz/prilohy/696/Tvar15-2013.pdf)

Během dosavadního života publikoval básně, verše pro děti, aforismy a epigramy v řadě časopisů a sborníků nejen v češtině, ale i v překladech do polštiny a němčiny. Jeho písňové texty zhudebnil kytarista Petr Hromádka.[10]

FP jsou čtrnáctiverší inspirované sonety, 37 básní - Ve formě 37 nerozsáhlých formalisticky pojatých básní, fragmentální zveršované paměti.[3] sedmatřiceti jazykově vycizelovaných básní ohlíží za zásadními okamžiky celého svého života i za celým dvacátým stoletím na malém českém městě, kterému se pohnuté dějiny a dramatické situace rozhodně nevyhýbaly.

Dle vlastních slov jde spíše o haiku-inspirace než o pokus psát je v co nejčistší podobě.[11] Haiku se vztahuje k zenovému budhizmu tamtéž - nauka o ničím nespoutané vnitřní svobodě dobrovolného přijetí bezpodmínečného a s tím související rozrušení zaběhlých životních stereotypů

Zamýšlení se nad rolí přírody v poezii, některými je řazen k básníkům environmentálním UO[9]

Editoval i několik sborníků vztahujících se k rodnému městu například Zaneste city mé ku klidné řečici[3]

Témata bezprostředního okolí a zájmů (fotbal, hřbitov, zahrada...)

Druhá sardinka Jednadvacet hravých limeriků

Básně vyšly v časopisech Hostu do domu (8/1968), Literární noviny, Tvar (6/1998)[12], Listy, Jihočeská pravda, Souvislosti (2/2013, 3/2020), A2 (7/2018, 13/2011, 26/2009, 29/2008)

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

  • Seminář poezie, Pražská imaginace, 1991*
  • Útěcha z ornitologie, FRA, 2012* – kniha zahrnuje výběr básní z let 1995-2010 ?? i zcela nové básně???
  • Haiku to nevysvětlí, Epika, 2013*
  • Sardinku znal jsem rozpustilou, Epika, 2013* – svazek limeriků pro děti
  • Atlantida (verše z mladších let), Epika, 2014*
  • Peti zuby směje se na pravnouče, Dobrý důvod, 2019
  • Frantovo pole, Dobrý důvod, 2021*
  • Sardinku znal jsem rozpustilou, Běžiliška, 2023 – zkrácené vydání

Antologie, sborníky[editovat | editovat zdroj]

  • Nejlepší české básně, Host, 2013
  • Řečická haiku, Epika, 2014 - spolu s Alešem Šindelářem, haiku vzniklá v K. Řečici
  • Tři, Epika, 2016
  • Řečická haiku II, Epika, 2017 - spolu s Alešem Šindelářem, haiku vzniklá v K. Řečici
  • Krátká báseň, Protimluv, 2020
  • Šálek kávy dál hřeje dlaně, Dharma Gaia, 2020

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Gwiazda za gwiazda, Miniatura Krakov, 2005 – součást antologie Do polštiny mi některé básně přeložili L. Engelking (antologie evropského haiku) a W. Przeczek (dva polské lit. časopisy)
  • Fuga No Makoto, Ten Years of the World Haiku Review, 2019
  • Němčina Kundera - Překlady mých veršů do němčiny od Ludvíka Kundery a mé dcery Marie Frolíkové vyšly v časopisu německých haikuistů Sommergras
  • Běloruština hodně básní z Útěchy z ornitologie převedl do běloruštiny Max Ščur a vyšly v internetovém časopisu niamiesta.net.

Do angličtiny mi přeložila některá haiku jazyková lektorka v Praze, jejíž jméno však neznám.

Překladová činnost[editovat | editovat zdroj]

Za přispění k překladové literatuře by se dala považovat Frolíkova spolupráce na přebásnění textů běloruského obrozeneckého básníka Maxima Bahdanoviče (Přetržený náhrdelník, Národní Slovanská knihovna, 2017) Básně do výboru z díla vybral, uspořádal, z běloruštiny přeložil a komentářem opatřil Max Ščur. Najdeme zde přírodní i sociální lyriku, básně milostné, historické i hluboce osobní.[13]

Samostatnou kapitolou by mohlo být i přebásnění veršů řečického rodáka Boleslava Jablonského do současné češtiny. V Zaneste city mé - osmiverší z cyklu Salomon neboli moudrost otcovská. Navazuje na tradici prekladů Kamil Bednář Rukopisy, 1961, Hana vrbová Dalimilovu kroniku 1977, J. Pelán Legenda o sv Kateřině středověká čeština, Václav Cílek Sépiové malby, 2006 Furcha

Próza[editovat | editovat zdroj]

esejem (poslední, nejdelší, K taxonomii ptáků vylétajících z knih vyšel vyšel ve sborníku VŠKK Rukopis+ 4 a jedná se v něm o jakousi lidovou komparatistiku).

Antologie Zaneste city mé ku rodné řečici... přináší portrét Boleslava Jablonského, jeho texty, a také texty dalších významných rodáků z Kardašovy Řečice věnované městečku v proměnách času. Texty představují rozmanitou zkušenost a inspiraci, kterou městečko dalo svým rodákům, anebo těm, kteří zde zanechali otisky svých životů. Jednotlivé studie, příspěvky a vyprávění mapují život tohoto půvabného jihočeského městečka, zejména jeho první polovinu 20. stol., přibližují osobnosti, tradice a zvyky, současně jsou ne nevýznamnou sondou sociálních, rodinných i kulturních poměrů v tomto regionu. - Bibliografie, dobové fotogr. v textu a fotogr., které dokumentují současnou podobu města. Jubilejní antologie vydaná k příležitosti 200. výročí narození obrozeneckého básníka Boleslava Jablonského, věnovaná této významné osobnosti a městečku Kardašova Řečice, jehož je básník rodákem.[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ FROLÍK, Jan. Pěti zuby směje se na pravnouče. Vydání první. vyd. V Nové Říši: Dobrý důvod 47 s. ISBN 978-80-906305-3-6. 
  2. ↑ AUT - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2024-04-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f FROLÍK, Jan. Frantovo pole a jiná čtrnáctiverší. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-907835-7-7. 
  4. ↑ a b Jan Frolík – Den poezie [online]. 2014-09-25 [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ FROLÍK, Jan. Atlantida. Jindřichův Hradec: Epika, 2014. 120 s. ISBN 978-80-87435-64-9. 
  6. ↑ a b Opeřenci v poezii a próze. Jan Frolík: K taxonomii ptáků vylétajících z knih. Region [online]. [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. 
  7. ↑ STEHLÍKOVÁ, Olga. Anketa o životě „u nás“. revue Ravt 2/2020 [online]. Klub přátel Tvaru, 2020 [cit. 2024-04-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ BRET SRBOVÁ, Jitka. Rozhovor s Radkem Štěpánkem: Vždycky to mám pojmenovaný „vyhozeno z…“. revue Ravt 19/2021 [online]. Klub přátel Tvaru, 2021 [cit. 2024-04-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b STANĚK, Libor. Tohle slunce budeme proklínat: O povaze environmentální lyriky. A2 15/2019 [online]. A2, o.p.s., 2019 [cit. 2024-04-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ Jan Frolík | životopis, informace | ČBDB.cz. www.cbdb.cz [online]. [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ FROLÍK, Jan; ŠINDELÁŘ, Aleš. Řečická haiku II. 1. vyd. Jindřichův Hradec: EPIKA, 2015. 76 s. ISBN 978-80-88113-05-8. S. dovětek. 
  12. ↑ FROLÍK, Jan. Haiku, Čtyřverší. Tvar. 1998/03/19, roč. 1998, čís. 6, s. 19. Dostupné online. 
  13. ↑ TOMEK, Miroslav. Maxim Bahdanovič: Přetržený náhrdelník. A2 10/2018 minirecenze [online]. A2, o.p.s., 2018 [cit. 2024-04-18]. Dostupné online. 
  14. ↑ Pamatník národního písemnictví online [cit. 2024-04-20] https://arl.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/arl-pnp/en/detail-pnp_us_cat-073311-Zaneste-city-me-ku-klidne-recici/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

[[Kategorie:Žijící lidé]] [[Kategorie:Muži]] [[Kategorie:Narození v roce 1948]] [[Kategorie:Narození 7. srpna]] [[Kategorie:Čeští spisovatelé]] [[Kategorie:Čeští básníci]] [[Kategorie:Kardašova Řečice]]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:HrnkM/Pískoviště2&oldid=24030782“