Wikipedista:Drobte/Pískoviště

Narativ

Knihy o narativu

Narativ neboli vyprávění či příběh je jakýkoli popis řady souvisejících událostí nebo zážitků, ať už reálný (memoáry, biografie, zprávy, dokument, cestopis atd.) nebo smyšlený (pohádka, bajka, legenda, thriller, román atd.). Narativy mohou být prezentovány prostřednictvím sekvence psaných nebo mluvených slov, statických nebo pohyblivých obrázků i prostřednictvím jakékoli jejich kombinace. Slovo pochází z latinského slovesa narrare (vyprávět), které je odvozeno od přídavného jména gnarus (znalý, vědomý nebo známý). Vyprávění (tj. proces prezentace vyprávění) je rétorický způsob projevu (do kterých dále patří argumentace, popis a výklad ). Přesněji řečeno, je to způsob psaní beletrie, ve kterém vypravěč komunikuje přímo s publikem. Škola literární kritiky známá jako ruský formalismus aplikovala metody, které se častěji používají k analýze narativní fikce, na nefiktivní texty, jako jsou politické projevy.

Narativní text a fikční svět

Narativní text je kombinace promluvy vypravěče a promluvy postav. To vytváří opozici jak svými funkcemi, tak svou jazykovou výstavbou; první aspekt opozice postihneme funkčním modelem, druhý aspekt modelem textovým. Autor píše narativní text za tím účelem, aby vytvořil fikční svět- pomocí textu čtenář objevuje tento svět. Vypravěč ovšem nemusí být součástí fikčního světa.

Historie narativu

V Indii byl archeologický důkaz o přítomnosti příběhů nalezen v Harrappské kultuře v městě Lothal. Na jedné velké nádobě umělec zobrazuje ptáky s rybami v zobácích, kteří odpočívají na stromě, zatímco pod nimi stojí zvíře podobné lišce. Tato scéna se podobá příběhu lišky a vrány v Panchatantře. Na miniaturní skleničce je vyobrazen příběh žíznivé vrány a jelena, jelen nemůže pít z úzkého ústí sklenice, zatímco vráně se to podařilo tím, že do sklenice shodila kameny. Rysy zvířat jsou jasné a půvabné, což můžeme považovat jako jeden z prvních důkazů příběhů neboli narativů.

Kontexty/podoby narativu

Narativní prostředí je termín, který se používá pro techniky architektonického nebo výstavního designu, v nichž se „příběhy vyprávějí v prostoru“, a také pro virtuální prostředí počítačových her a která utvářejí autoři počítačových her.

Narativní film obvykle používá ke zprostředkování příběhu obrazy a zvuky. Je to obvykle považováno za fikci, ale může skládat příběhy z natočené reality, jako v některých dokumentárních filmech, lze také používat animaci.

Narativní historie je žánr věcného historického psaní, který jako svůj rámec používá chronologii (na rozdíl od tematického zpracování historického tématu).

Narativní fotografie je fotografie používaná k vyprávění příběhů nebo ve spojení s příběhy.

Narativní poezie je poezie, která vypráví příběh.

Metanarativ, neboli také master narative, je kulturní narativní schéma vyšší úrovně, které uspořádává a vysvětluje znalosti a zkušenosti, jež lidstvo v životě mělo. Podobné metapříběhu jsou masterplots nebo „opakující se kostrové příběhy, příslušnost ke kulturám a jednotlivcům, kteří hrají významnou roli v otázkách identity, hodnot a chápání života.“