Znásilnění sabínských žen[editovat | editovat zdroj]

Znásilnění sabínských žen je událost z Římské mytologie, při níž římští muži hromadně unášeli mladé ženy z okolí Sabinských hor (dnešní Itálie). Často se stává předmětem umělců, z velké části během renesance a po-renesančních obdobích.

Příběh[editovat | editovat zdroj]

Znásilnění se odehrává v brzké historii Římské říše, krátce po jejím založení (pol. 8. století př. n. l.) Romulem a jeho hlavně mužskými následovníky. S hledáním manželek na založení rodin jednali neúspěšně Římané se Sabíny, kteří okupovali přilehlé území. Sabíné se obávali vzniku konkurence, tak odmítli, aby se jejich ženy vdali za římské muže. Následně Římané naplánovali únos sabínských žen během festivalu spojeného s uctíváním Neptuna. Vyhlásili úžasný festival, který přilákal lidi ze všech okolních měst. Podle Livyho na festival přislo mnoho lidé ze sousedních měst v Římě včetně lidu z Carniny, Crustuminy a Antemnates, také mnoho ze Sabín. Romulus dal pokyn, při kterém římští muži popadli a unesli sabínské ženy a zneškodnili sabínské muže. Rozhořčené ženy byli Romulem vyzváni, aby je přijali za své manžely.

Livy tvrdí, že k žádnému přímému sexuálnímu útoku nedošlo, ale pozdější důkazy potvrzují svádění založené na slibech Římanů. Livy říká, že Romulus jim nabídl svobodný výběr a slíbil ženám občanská a vlastnická práva. Dále že k nim Romulus osobně promluvil a prohlásil, že " to, co se stalo, bylo kvůli pýše jejich otců, kteří nechtěli dopustit manželství s jejich sousedy; ale přesto by se měli ženy připojit k Římanům v zákonném manželství, podílet se na svých majetcích a občanských výsadách a poté počít to, co je pro lidské srdce nejdražší, obyčejné děti."

Válka se Sabíny a dalšími kmeny[editovat | editovat zdroj]

Díky této události se král Caeniny tak rozhořčil, že vstoupil na římské území s armádou. Avšak Romulus s římskou armádou v bitvě vyhráli a zabili krále. Romulus později zaútočil na Caeninu a po prvním útoku patřila Římu. Po návratu do Říma zasvětil chrám Jupiteru Feretriusovi (podle Livyho, to je první zasvěcený chrám v Římě). Bohatou kořist věnoval nepřátelskému králi. Podle Fastiho Triumphalea oslavil Romulus svůj triumf nad Caeninsesem 1. března 752 př. n. l.

Ve stejný okamžik napadla armáda Antemnatů římany. Bitva dopadla vítězstvím Římu a město i lidé Antemnantu byli zajati. Podle Fastiho Triumphalea slavil Romulus druhý triumf v téže roce.

Crustumini také zahájili válku, ale byli také poraženi a jejich město převzali římané.

Římští kolonisté vyslaní Romulem došli do Antemnae a Crustumeria, na zpáteční cestu se k nim připojilo mnoho lidí z těchto měst (zejména rodiny zajatých žen).

Samotní Sabiné nakonec též vyhlásili válku, sám král Titus Tatius je vedl do bitvy. Tatiovi se podařilo zachytit Řím díky zradě Tarpeji, dcery Spuria Tarpeia, římského guvernéra citadely na kopci Kapitol. Otevřela městské brány pro Sabíny výměnou za "to, co nosili na svých pažích", myslela si, že přijmou nabídku za zlaté náramky. Místo toho ji Sabiné rozdrtili svými štíty k smrti a její tělo bylo pohřbeno nebo vyhozeno ze skály od té doby známé jako Tarpejské skály.

Římané zaútočili na Sabíny, zdržující se v římské pevnosti. Římany vedl Hostus Hostilius, Sabinejskou obranu Mettus Curtius. Hostus padl v bitvě a římská linie ustoupila. Ustoupili k bráně Palatia. Romulus shromáždil své muže slibem, že na místě postaví chrám Jupiteru Statorovi. Poté je vedl do bitvy. Mettus Curtius spadl ze sedla a utekl, zdálo se, že Římané zvítězili.

V tuto chvíli však zasáhly sabinské ženy:

Od pobouření, ke kterému válka přišla, s rozcuchanými vlasy a zapůčenými oděvy, plachost jejich pohlaví byla překonána tak strašnými scénami, měli odvahu skákat létajícími zbraněmi a spěchat napříč, rozdělte rozhněvané armády a utište jejich zuřivost; prosili své otce na jedné straně a na druhé své manžely, "že se nesmí tcháni a zeťové znečišťovat bezbožnou krví, ani své potomky otcovraždou. Pokud nejste spokojeni spřízněností mezi vámi, s našimi sňatky, obraťte svůj odpor proti nám; jsme příčinou války, ran a krveprolití našich manželů a rodičů. Bylo by lepší, kdyby jsme zahynuli, než žili jeden bez druhého."

Bitva skončila a Sabíné souhlasili v jeden národ společně s Římany. Titus Tatius společně vládl s Romulem až do Tatovi smrti o pět let později.

Nový Sabíňané, obyvatelé Říma se usadili na kopci Kapitol, který v dřívější bitvě zabrali ve svůj prospěch.