Wikipedista:Baňulka/Ženy a Olympijské hry
Všichni jistě známe Olympijské hry (dále už jen OH), které byly založeny Pierrem de Coubertin a Mezinárodním olympijským výborem (MOV) roku 1894.
Historie[editovat | editovat zdroj]
O dva roky později, v roce 1896, se uskutečnily v Athénách první moderní olympijské hry, a na těchto hrách ještě disciplíny pro ženy otevřené nebyly. Proti ženám v OH vystupoval již výše zmíněný zakladatel her Pierrem de Coubertin, který veřejně odmítal myšlenku soupeření žen, i když mimo to sportování žen podporoval.[1]
Poprvé proti sobě soupeřili v Paříži na hrách II. olympiády, zde však byly jejich možnosti hodně omezené, protože mohly soupeřit pouze v golfu a tenise.[1] První olympijskou vítězkou se stala americká golfistka Margaret Abottová,[1] která se však o tom, že je první vítězkou OH, nikdy nedozvěděla, protože zápas který odehrála, byl uznán jako součást oficiálního programu II. olympijských her až dodatečně.[2] (proto lze také najít, že se první olympijskou vítězkou stala tenistka Charlotte Cooperová, ale není tomu tak)
Na OH v roce 1904, ženy soupeřily pouze v lukostřelbě. Na OH v roce 1908 se k lukostřelbě přidalo krasobruslení, a v roce 1912 bylo přidáno i plavání a skoky do vody.
V roce 1922 se konaly první Ženské světové hry, které vznikly jako reakce na nedostatečné zastoupení žen na OH (v roce 1920 tvořily ženy pouze 65 z 2626 olympioniků, tj. necelých 2,5% olympioniků). Původně se tyto hry nazývaly Ženské olympijské hry, ale MOV nesouhlasil s použitím slova "olympijský" v názvu turnaje, takže se hry přejmenovaly na již zmíněné Ženské světové hry.
Časem začínal o Ženské světové hry růst zájem a tak MOV přijal návrh o tom, přidat do programu OH i atletické disciplíny. Když tedy poprvé ženy závodily v běhu na 800 metrů, po jeho doběhnutí se jich šest svalilo do trávy, někteří to označili jako zkolabování - projev slabosti, někteří to brali jako normální svalení do trávy po doběhnutí závodu, není přímý důkaz ani o jedné z těchto variant - zdroje se rozcházejí.
Na OH v Tokiu, v roce 2020, už byl podíl účasti žen (47%) skoro vyrovnaný s účastí mužů (53%). A na OH v roce 2024 v Paříži by měl být poměr mužů a žen vyrovnán!
Nepříznivé podmínky[editovat | editovat zdroj]
V médiích byli většinou závodící muži označovány za muže, zatímco ženy za děvčata.
Taky většinou diváci komentovali postavy olympioniček, co na nich je/není atraktivní, jejich rodinné situace atd. Například Nizozemské skokance do výšky, Fanny Blankers-Koenové, se přezdívalo létající hospodyně, jen kvůli tomu, že v období jejího úspěchu měla již 2 děti.
Takovéto názory přetrvávají až do dnešní doby, příkladem je toho ex-premiér Japonska Joširó Mori, předsedající organizačnímu výboru letních olympijských her v Tokiu v roce 2020, který pronesl výrok "Ženy moc mluví a je to otravné".
MOV a ženy[editovat | editovat zdroj]
Do MOV se dostaly první dvě ženy až v roce 1981. V roce 1998 se jeho víceprezidentkou stala Anita DeFrantzová z USA, která se v roce 2001 jako historicky první žena ucházela o místo prezidentky MOV. V roce 2010 v něm bylo ze 107 členů 16 žen.
- ↑ a b c KNORRE, KOLÁŘ, DOVALIL, Naďa, František, Josef. Ženy a sport v olympijském hnutí [online]. -: Olympismus, 2004 [cit. 2024-03-30]. [chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://www.olympijskytym.cz/files/documents/55dc_zeny-a-sport-v-olympijskem-hnuti.pdf Dostupné online].
- ↑ Margaret Abbottová. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Page Version ID: 23449823.