Wikipedista:AntonŠpelecostrostřelec/Pískoviště

SU-5
SU-5-1
Typ vozidla	Samohybné dělo
Země původu	Sovětský svaz
Historie
Výrobce	Leningradský závod № 174
Návrh	1933-1934
Období výroby	1936-1938
Vyrobeno kusů	33
Ve službě	1938-1941
Základní charakteristika
Posádka	5
Délka	4840 mm
Šířka	2560 mm
Výška	2440 mm
Hmotnost	10,5 tun
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	6-15 mm
Pohon a pohyb
Síla motoru	90 hp ( kW)
Max. rychlost	30 km/h
Dojezd	170 km

SU-5

SU-5 byla sovětská lehká samohybná houfnice na podvozku lehkého tanku T-26. Výráběla se v letech 1936-1938. Celkem bylo vyrobeno 33 kusů všech verzí.

Historie

5. srpna 1933 byla vojenskou radou SSSR vydána potávka po tzv. „malém triplexu“ ( tři typy samohybného děla na jediném podvozku). Řešení přinesl Leningradský závod číslo 185 S. M. Kirova a roku 1934 začal vývoj samohybného děla SU-5 a to na podvozku lehkého tanku T-26.

Na podzim 1934 byly pod vedením Pavla Nikolajeviče Sjačintova vyrobeny tři exempláře: SU-5-1 s 76,2 mm houfnicí, SU-5-2 s 122 mm houfnicí, SU-5-3 s 152 mm minometem. Výrobní zkoušky všech tří vozidel se uskutečnily v časové periodě od 1. října do 29. prosince 1934.

Sériová výroba SU-5-2 začala roku 1936, v létě 1936 bylo vyrobeno 10 vozidel, ze kterých se dvě účastnila armádních zkoušek. Roku 1937 byla výroba SU-5-2 pozastavena a další práce v programu „malý triplex“ byly ukončeny.

Účast v boji

V létě roku 1938 nasadila RKKA 5 vozidel SU-5-2 v bitvě u jezera Chasan. A ačkoli byly stroje v boji pouze krátkodobě, je v dokumentech velitelství poznamenáno, že samohybná děla „Poskytla velikou podporu pěchotě i tankům“

V září 1939 se jedno vozidlo účastnilo tažení do Polska, najelo 320 km, ale do bojů nezasáhlo.

1. ledna 1941 zůstalo v Rudé armádě 28 vozidel, z nichž bylo pojízdných 16. Další 2 vozidla se nacházela na dělostřeleckých polygonech. Všechny tři prototypy SU-5 se nacházely v muzeu v Kubince.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku СУ-5 na ruské Wikipedii.