Wikipedista:Anezaa/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Coda komunikuje s rodiči pomocí video technologie

Slyšící děti neslyšících rodičů[editovat | editovat zdroj]

Slyšící dítě neslyšících rodičů, často známé pod zkratkou "coda", je osoba, která vyrůstala v rodině, kde jeden z rodičů nebo oba jsou neslyšící. S tímto termínem přišel Millie Brother a založil organizaci CODA, která slouží jako centrum pro děti neslyšících rodičů a pomáhá jim se bikulturně orientovat a existovat v obou světech - slyšících i neslyšících. Coda pro své rodiče slouží jako most mezi slyšící a jejich neslyšící komunitou.

90 procent dětí, které se narodí neslyšícím rodičům jsou slyšící.[1] To vede ke značné rozšířenosti coda komunity po celém světě. Zkratka koda (Kid of Deaf Adult) je někde využívaná pro děti neslyšících rodičů, které jsou mladší 18 let.

CODA Organizace v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Millie Brother založil organizaci CODA (Děti neslyšících dospělých) v roce 1983 jako neziskovou organizaci pro slyšící syny a dcery neslyšících rodičů. První výroční konference se konala v roce 1986 ve Fremontu v Kalifornii. Konference se rozrostly a získaly mezinárodní postavení, a začaly na ní přijíždět účastníci z celého světa. CODA organizace si klade za cíl zvýšit povědomí o jedinečných zkušenostech a otázkách vyrůstání mezi těmito dvěma kulturami. Poskytuje fórum pro CODA osoby, aby mohli diskutovat o problémech a zkušenostech s ostatními CODA.

Bez ohledu na mluvený nebo znakový jazyk, CODA organizace věří, že pocity a zkušenosti , které Coda osoby prožívají přináší právě dvojitý vztah těchto dvou rozdílných kultur. CODA organizace poskytuje vzdělávací příležitosti, propaguje svépomoc, organizuje snahy o obhajobu a slouží jako útočiště pro Coda osoby, které vyrůstají v znakujícím a také neznakujícím prostředí.

Existují různé podpůrné skupiny pro neslyšící rodiče, kteří se zajímají o výchovu svých slyšících dětí a také podpůrné skupiny pro dospělé Coda osoby. Organizace KODAheart poskytuje vzdělávací a rekreační zdroje pro neslyšící rodiče a slyšící děti prostřednictvím vzdělávací webové stránky a vyskakovacích táborů. Pro Koda bylo zřízeno několik táborů

  • Kemp Mark Seven, který byl založen jako první tábor Koda v roce 1998. Mají dva dvoutýdenní programy pro táborníky od 9 do 16 let.
  • Camp Grizzly, který hostí týdenní program pro děti a dospívající Koda
  • KODAWest, což je týdenní tábor v jižní Kalifornii, konaný každoročně v létě pro táborníky ve věku 8 až 15 let, poradce ve výcviku (CIT) ve věku od 16 do 17 let a poradce ve věku od 18 let a starší.
  • KODA MidWest, která se koná ve Wisconsinu a má několik sezení v rozmezí od 7 do 16 let, školících poradců (CIT) ve věku 17 let a poradců ve věku 18 a více let. Tento tábor nabízí tři sezení v létě se značnou rozmanitostí věku táborníků na každém sezení.

K dispozici je také organizace CODA v UK, Irsku, Hongkongu, Německu, Itálii a Francii.

Oddělení, které se zabývá výzkumem Coda je i na Gallaudetově univerzitě.

Situace CODA dětí v České republice[editovat | editovat zdroj]

První setkání Coda v České republiky proběhlo dne 3.5.2008 v Praze. Zúčastnilo se ho celkem 14 osob a cílem tohoto setkání bylo seznámit přítomné s plánem Karla Redlicha založit občanské sdružení slyšících potomků neslyšících rodičů v České republice. Všichni přítomní myšlenku podpořili a postupně se začaly ujasňovat cíle a aktivity tohoto sdružení. [2]

V České republice tedy existuje občanské sdružení CODA - slyšící potomci neslyšících rodičů, o.s. (zkratka CODA, o. s.). Toto sdružení je registrováno na Ministerstvu vnitra České republiky ode dne 13.6.2008. Organizaci založil Karel Redlich, který má také neslyšící rodiče. Hlavní aktivity tohoto sdružení jsou: organizovat a pořádat setkání dospělých slyšících potomků neslyšících rodičů za účelem vzájemného sdílení svých zkušeností a „objevování“sebe samých; umožnit slyšícím dětem neslyšících rodičů, aby mohly poznat někoho, kdo je „stejný“ jako ony, kdo by jim sdělil, že jejich rodiče„jsou v pořádku“ a přiblížil jim i jejich jinakost; pořádat besedy s neslyšícími rodiči, kde by dospělí CODA, na základě vlastní zkušenosti mohli přiblížit neslyšícím rodičům postavení jejich slyšících dětí v rodině; pořádat semináře a tematická setkání pro tlumočníky, příp.pořádat besedy se slyšícími rodiči neslyšících dětí, kde by CODA mohli slyšícím rodičům pomoci uvědomit si, že hluchota nebrání člověku vést plnohodnotný život; apod. (Redlich, 2008).[3]

Coda-talk[editovat | editovat zdroj]

Mezi slyšícími dětmi neslyšících rodičů existuje určitý způsob komunikace. Jedná se o směs mluveného a znakového jazyka, kterou používají pouze mezi sebou. Tato směs nemá pevně stanovenou jazykovou strukturu, ale mezi jejími uživateli existuje vysoká shoda v jejím užívání a srozumitelnost při jejím používání v komunikaci

Název tohoto způsobu komunikace Coda - talk (v překladu Coda - hovořit) je odvozen od jeho uživatelů. Tento název tedy nepoukazuje na to, že by se jednalo o oficiálně stanovený způsob komunikace ve sdružení CODA ani na to, že tímto způsobem komunikuje většina jeho členů.

Tento způsob komunikace se ale setkává i s kritikou členů sdružení CODA. Říkají, že tato směs hyzdí znakový jazyk.[4]

Známí CODA[editovat | editovat zdroj]

  • Roman Vránek , tlumočník českého znakového jazyka a znakované češtiny
  • Alexander Graham Bell, Jeho matka Eliza Grace Symonds Bell byla těžce nedoslýchavá a poté si vzal i svoji ženu Mabel Hubbart, která ohluchla v pěti letech.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Částečně přeloženo z anglické wikipedie

  1. ruce.cz | CODA - slyšící děti neslyšících rodičů. ruce.cz [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  2. ruce.cz | Slyšící děti neslyšících rodičů – CODA organizace. ruce.cz [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  3. REDLICH, Karel. I. setkání CODA. Unie – časopis České unie neslyšících.. 2008, čís. 7-8, s. 19. 
  4. ruce.cz | CODA. ruce.cz [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  5. Gannon, Jack. 1981. Deaf Heritage–A Narrative History of Deaf America, Silver Spring, MD: National Association of the Deaf, p. 413 (PDF 24, 2012/https://web.archive.org/web/20120424042357/http://saveourdeafschools.org/Deaf_Heritage_by_Jack_Gannon_page_413.pdf Archivováno 24. 4. 2012 na Wayback Machine.)
  6. Gannon, Jack. 1981. Deaf Heritage–A Narrative History of Deaf America, Silver Spring, MD: National Association of the Deaf, p. 414 (PDF 24, 2012/https://web.archive.org/web/20120424042433/http://saveourdeafschools.org/Deaf_Heritage_by_Jack_Gannon_page_414.pdf Archivováno 24. 4. 2012 na Wayback Machine.)