Wikipedie:Transkripce hindštiny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Tento návod shrnuje hlavní zásady pro přepis z dévanágarí do českého jazyka, resp. zejména z hindštiny a sanskrtu. Nejedná se o přesnou transliteraci, ale o zavedený úzus, jak transliterovaný dévanagárský text převést do běžně používaných jmen a názvů. Následující návod by měl sloužit k postupnému sjednocení přepisů pojmů, jež mají svůj původ v hindštině či sanskrtu (případně nepálštině či maráthštině).

Následující návod vychází z „edičních poznámek“ knih:

  • Jaroslav Strnad a kol.: Dějiny Indie, Praha: Lidové Noviny 2008, s. 1047–1051,
  • Jan Filipský a kol.: Dějiny Bangladéše, Bhútánu, Malediv, Nepálu, Pákistánu a Šrí Lanky, Praha: Lidové Noviny 2003, s. 425–431,
  • dále s bylo přihlíženo ke knize Dušan Zbavitel, Jaroslav Strnad: Učebnice sanskrtu, Praha: Nakladatelství Karolinum 2006.

Návod není úplný ani závazný. Na Indickém subkontinentu existuje celá řada jazyků a při přepisování místních zejména geografických názvů bývá přihlíženo k místní výslovnosti (např. u tamilštiny), takže se v těchto případech český přepis vymyká následujícím zásadám:

  1. Konsonanty – v zásadě platí, že zvláštní diakritická znaménka a znaky nahrazujeme českými:
    a) ṣ, ś se přepisuje jako š
    b) cerebrály (zadodásňové konsonanty) se nevyznačují a místo nich se píší klasické konsonanty (tzn. na místo ṭ, ṭh, ḍ, ḍh a ṇ se píše t, th, d, dh a n)
    c) u přepisu nosovek (čili ṅ, ñ, ṇ, n, m, ṁ a ṃ) je klíčové pořadí konsonant, resp. litera následují po nosovce:
    c1) před labiálami (čili p, ph, b, bh a m) se nosovky přepisují jako m
    c2) před gutarálami (k, kh, g, gh, ṅ a h), dentálami (t, th, d, dh, n, l a s), cerebrálami (ṭ, ṭh, ḍ, ḍh a ṇ), sykavkou s a dyšným h (ḥ) se nosovky píší jako n
    d) vokalické r (ṛ) odpovídá liteře r, pokud je vokalické r užito ve staroindických slovech; pokud je užito v novoindických slovech, tato hláska se přepisuje jako ri, která více odpovídá výslovnosti v současné hindštině
    e) j se přepisuje jako dž
    f) ḥ na konci slova zaniká
  2. Vokály:
    a) podobně jako u konsonantů se zvláštní znaky nahrazují českou diakritikou (např. ā, ī se přepíše jako á, í atd.):
    b) dlouhé á na konci slova se krátí na krátké s výjimkou přídavných jmen, po kterých následuje zeměpisné jméno
    c) „e“ a „o“ se ve valné většině případů píší dlouze
    d) diftongy ai a ei zůstávají ve své původní podobě, tj. nepřepisují se jako aj a ej, jak bylo zvykem ve starší literatuře českých indologů[1]
    e) y se přepisuje jak j
  3. Koncovky:
    a) viz 2b
    b) viz 1f
    c) koncovka -am se přepisuje jako -a
  4. Obecné zásady:
    a) jména složená se píší dohromady (např. Himáčalpradéš na místo Himáčal Pradéš) s výjimkou jmen osobních, která se píší zvlášť po anglickém vzoru
    b) slova zakončená souhláskou jsou v drtivé většině rodu mužského; slova zakončená na písmeno a jsou rodu ženského (mužská jména se z tohoto pravidla vymykají, např. Ganéša apod.); jména zakončená na -i, -u a -o jsou rodu středního
    c) přídavná jména u jmen vlastních se tvoří následovně:
    c1) ke dvěma a tříslabičným slovům, která jsou zakončena na -i, -í, -u, -ú, se přidává přípona -ský a samotné slovo je zachováno v plném znění (např. dvouslabičné Dillí zůstane při transformaci do adjektiva zachováno v plném znění, jen se přidá přípona -ský, čili vznikne dillíský)
    c2) víceslabičná slova zakončená na -i, -í, -u, -ú, se tvoří obdobně, avšak konečná samohláska zaniká (např. Káthmándú => káthmándský)
    d) dévanágarí nerozlišuje mezi velkými a malými písmeny; vlastním jménům, geografickým názvům apod. se proto přisuzují velká písmena podle českého pravopisu

Konkrétní příklady přepisů[editovat | editovat zdroj]

dévanágarí transliterace český přepis vysvětlení úprav při přepisu zásada
महात्मा mahātmā mahátma samohlásky přepsané do české podoby, koncové dlouhé á zkráceno na a 2a, 2b
कृष्ण kṛṣṇa Kršna nebo Krišna pokud se jedná o boha Kršnu, jehož jméno má staroindický původ, přepisujeme ṛ jako r, pokud se jedná o řeku Krišnu, jejíž jméno má původ v novoindickém jazyce, přepisujeme ṛ jako ri; konsonanty ṣ, ṇ, se přepsaly jako š, n 1b, 1d
भैरवः bhairavaḥ Bhairava ai z původní samohlásky ai zůstává zachováno (dříve přepisováno jako aj, čili Bhajrava); koncové ḥ zaniká 1f, 2d
अवलोकितेश्वर avalokiteśvara Avalókitéšvara u liter o, e, dochází ke dloužení; ś se mění na š 2c, 1f

Výjimky[editovat | editovat zdroj]

český přepis vysvětlení výjimky
Bombaj i přesto, že je slovo zakončeno souhláskou, je rodu ženského

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Toto pravidlo původně bylo praktikováno na základě Markových pravidel pro přepisy z orientálních jazyků (Marek 1956, s. 1–5). Snaha rozlišit od sebe aj v původním znění diftongu ai od původního aj, vedla k opuštění tohoto pravidla (Strnad a kol. 2008, s. 1048)