White Light/White Heat
Šablona:Infobox Album White Light/White Heat je druhé studiové album americké rockové skupiny The Velvet Underground. Album vyšlo v lednu 1968, deset měsíců po vydání první desky nazvané The Velvet Underground & Nico. Několik měsíců po vydání alba ze skupiny odešel John Cale a nahradil ho Doug Yule.
Když se na roku 1967 objevilo první album The Velvet Underground & Nico, byl na něj svět pop music jen stěží připraven. Ale zatímco tato deska zněla jako otevřená výzva konvencím v tehdejší rockové hudbě, její nástupnice White Light/White Heat byla učiněným útokem na kulturní a estetické normy. Autorem většiny skladeb je Lou Reed, jsou však tři výjimky. Dvě z nich složil spolu s Johnem Calem, Sterlingem Morrisonem a Maureen Tucker a jednu pouze s Calem a Morrisonem. Všechny texty napsal Reed.[1]
Jde o první a jediné album, na kterém hraje pouze základní sestava skupiny − John Cale, Lou Reed, Sterling Morrison a Maureen Tucker.[2] Na albu se již nijak nepodílí ani Andy Warhol ani Nico.
Nahrávání a období před vydáním
Nahrávání alba White Light/White Heat probíhalo v září 1967 v Mayfair Sound Studios v New Yorku.[3] Není přesně jisté, jak dlouho skupina album nahzrávala. Jeho nahrávání trvalo jen několik dní, ale celé vzniklo v září.[4][p 1] Produkce se ujal Tom Wilson a nahrávacími techniky byli Gerry Kellgren a Val Valentin.[3]
Skladba „Here She Comes Now“ byla na prvních výliscích desky uvedena chybně jako „There She Comes Now“.[5] V roce 1976 album vyšlo ve Spojeném království s zcela odlišným obalem.[6] V roce 1986 bylo album remasterováno a vydáno s upraveným obalem, na kterém již tetování není znázorněno vůbec.
Vydání
Před vydáním alba samotného vyšel v listopadu 1967 singl obsahující skladby „White Light/White Heat“ a „Here She Comes Now“.[7][8]
Album White Light/White Heat vyšlo 30. ledna 1968 u vydavatelství Verve Records.[9] Na jeho předním obalu je fotografie tetování od Billyho Namea; ta ale není skoro vůbec vidět, protože je černá stejně jako podklad, jen má trochu jiný odstín.[9] Na zadní části obalu je pak fotografie všech členů skupiny.[9]
Skladby
Album otevírá skladba o amfetaminech, která dala název celému albu − „White Light/White Heat“. V této verzi má stopáž kratší než tři minuty, na koncertním albu 1969: The Velvet Underground Live je o poznání delší, má osm a půl minuty.[4] Následuje „The Gift“. Text ke druhé skladbě napsal Reed ještě na univerzitě; jako hudba k ní byl použit základ skladby „Booker T.“.[10] Koncertní nahrávky skladby „Booker T.“ vyšla v roce 1995 jako součást box setu Peel Slowly and See. Nahrávka je velmi zvláštní, protože hudba je nahrána do jednoho kanálu a slova do druhého,[10] takže i při výstupu zní každé z jednoho reproduktoru a buď jednu nebo druhou část lze vypustit.[11] Hlavní postavou ve skladbě „The Gift“ je jistý Wald Jeffers;[10] student, který se snaží poslat sebe sama poštou.[4] Její text Cale recituje s velšským akcentem a zajímavostí je, že celý osmiminutový text namluvil na první pokus.[10] Jde o první skladbu skupiny, ve které se Cale představil jako hlavní zpěvák.
Jako třetí je na albu píseň „Lady Godiva's Operation“ s perverzním příběhem o změně pohlaví. Skladbu opět zpívá Cale, přičemž Reed občas svým hlasem také zasáhne.[10] Patrně nejmelodičtější skladbou na tomto albu je „Here She Comes Now“, poslední na A‑straně původní LP desce. Její demoverze rovněž vyšla na albu Peel Slowly and See.
Zatímco původní A-strana zní temně, podobně jako na první desce, na B-straně skupina odhodila veškeré zábrany a rozpoutala divokou freejazzovou explozi „I Heard Her Call My Name“. Její text pojednává o dávo zesnulé přítelkyni.[11][10] Poslední skladbou na albu je epický noisový jam v podobě sedmnáctiminutové „Sister Ray“. Při dřívějších koncertech skupiny byla skladba označována jako „Searching“ a trvala ještě déle.[12] Například na albu Bootleg Series Volume 1: The Quine Tapes z roku 2001 má třicet osm minut. Skladba byla nahrána bez baskytary (Reed i Morrison hráli na kytary a Cale na varhany) a původně nikdo nevěděl, jak skladba bude dlouhá.[12] V několika místech jsou kytary slyšet slaběji než Caleovy varhany. Podle Reeda její text pojednává o homosexuálním dealerovi.[12]
Seznam skladeb
| Strana 1 | |||
|---|---|---|---|
| Pořadí | Název | Autor | Délka |
| 1. | White Light/White Heat | Reed | 2:47 |
| 2. | The Gift | Reed, Morrison, Cale, Tucker | 8:18 |
| 3. | Lady Godiva's Operation | Reed | 4:56 |
| 4. | Here She Comes Now | Reed, Morrison, Cale | 2:04 |
| Strana 2 | |||
|---|---|---|---|
| Pořadí | Název | Autor | Délka |
| 1. | I Heard Her Call My Name | Reed | 4:38 |
| 2. | Sister Ray | Reed, Morrison, Cale, Tucker | 17:27 |
Obsazení
- Hudebníci
- Lou Reed – zpěv, kytara, klavír
- John Cale – zpěv, elektrická viola, varhany, baskytara, zvukové efekty v „Lady Godiva's Operation“
- Sterling Morrison − zpěv, kytara, baskytara, zvukové efekty v „Lady Godiva's Operation“
- Maureen Tucker − bicí, perkuse,
- Produkce
- Tom Wilson − producent
- Gary Kellgren – zvukový inženýr
- Val Valentin – zvukový inženýr
- Bob Ludwig − mastering
Kritika
V žebříčku pěti set nejlepších alb všech dob podle časopisu Rolling Stone se umístilo na 292. příčce.[13]
Hodnocení
Žebříčky
Album se sotva dostalo do žebříčku Billboard 200 – první týden bylo na 200. a druhý na 199. místě.[9][18]
Odkazy
Literatura
- UNTERBERGER, Richie. White Light / White Heat: Velvet Underground den po dni. Překlad Petr Ferenc. Praha: Volvox Globator, 2011. 364 s. ISBN 978-80-7207-821-9.
- BOCKRIS, Victor; MALANGA, Gerard. Nadoraz: Příběh The Velvet Underground. Překlad Josef Rauvolf. Praha: Levné knihy, 2010. ISBN 978-80-7309-807-0.
Poznámky
- ↑ Každý člen později uváděl jiné období; Steve Sesnick mluví o třech dnech, John Cale o dvou až pěti dnech a Maureen Tucker o sedmi dnech ve dvou týdnech.[4]
Reference
- ↑ Velvet Underground, The − White Light/White Heat (1988) [online]. Discogs.com [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Nadoraz, s. 140
- ↑ a b Unterberger 2011, s. 160
- ↑ a b c d Unterberger 2011, s. 161
- ↑ Velvet Underground, The − White Light/White Heat (1968) [online]. Discogs.com [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Velvet Underground, The − White Light/White Heat (1976) [online]. Discogs.com [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Chybná citace: Chyba v tagu
<ref>; citaci označenéunterberger169není určen žádný text - ↑ Velvet Underground, The − White Light/White Heat / Here She Comes Now [online]. Discogs.com [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Unterberger 2011, s. 178
- ↑ a b c d e f Unterberger 2011, s. 162
- ↑ a b Nadoraz, s. 141
- ↑ a b c Unterberger 2011, s. 163
- ↑ The Velvet Underground, 'White Light/White Heat' [online]. RollingStone.com [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Chybná citace: Chyba v tagu
<ref>; citaci označenéAMGnení určen žádný text - ↑ Chybná citace: Chyba v tagu
<ref>; citaci označenéRSnení určen žádný text - ↑ Chybná citace: Chyba v tagu
<ref>; citaci označenéscaruffinení určen žádný text - ↑ CRUMB, Robert. The Velvet Underground White Light/White Heat [online]. SputnikMusic.com, 2006-02-15 [cit. 2013-01-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LANDEMAINE, Olivier. USA LPs [online]. Rev. 2012-11-24 [cit. 2013-01-19]. Dostupné online. (anglicky)