Vonné látky v kosmetice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Vonné látky v kosmetice mají nezastupitelnou roli, příjemně dráždí čichové receptory. Používají se od starověku, ale rozvoj voňavkářství nastal až ve Francii koncem 17. století. Vedoucí postavení si v tomto oboru udržuje Francie dodnes.

Tyto látky patří mezi nejčastější alergeny v kosmetice.[1]

Rozdělení vonných látek[editovat | editovat zdroj]

1) přírodní

  • rostlinné
  • živočiŽNÉ


2) syntetické

1. Přírodní vonné látky[editovat | editovat zdroj]

Rostlinného původu

  • vůní květů a dalších částí rostlin tvoří silice, neboli etherické oleje – jsou uloženy ve zvláštních siličních buňkách
  • jsou to většinou kapaliny příjemně vonící, nerozpustné ve vodě, ale dobře rozpustné v organických rozpouštědlech
  • metody získávání:

• extrakce

  • vyluhování vonných látek do vhodného rozpouštědla (tuk, olej, alkohol)
  • patří k nejstarším metodám získávání vonných látek

• lisováním

  • takto se získávají silice z citrusových plodů

• destilací s vodní parou

  • materiál se zahřívá v destilační aparatuře a vodní pára sebou strhává uvolňující se silici, která se po ochlazení usazuje jako olejovitá vrstva na povrchu vody. Touto metodou se vyrábějí silice z plodů, listů nebo kořene, z oddenků a květů.

Živočišného původu

  • vonné látky vytvářejí také živočichové
  • většina tkáňových látek, které vznikají v živočišných tělech, jsou spíše páchnoucí látky (záleží na jejich koncentraci, zda cítíme vůni nebo zápach)
  • nejznámější vonné látky živočišného původu jsou:

• ambra

  • šedá hmota silně pronikavého zápachu, vzniká v trávicím ústrojí vorvaně při poranění polykanou stravou (př. kraby, sépiemi), patří k nejcennějším vonným látkám

• mošus = pižmo

  • jedna z nejintenzivněji vonících látek, je to sekret, který se shromažďuje ve váčku, ležícím v blízkosti pohlavních orgánů samce Kabara pižmového (příbuzný asijských jelenů)

• cibet

  • je to silně páchnoucí výměšek, který se ukládá ve váčcích poblíž řitního otvoru Cibetky (kočky cibetové), je to žlutá až žlutohnědá masťovitá hmota

2. Syntetické vonné látky[editovat | editovat zdroj]

S rozvojem chemie začal stoupat počet látek vyrobených syntetickou cestou, buď jako napodobeniny přírodních látek nebo jako látky zcela nové, u kterých byly aromatické vlastnosti objeveny náhodně

  • používají se v potravinářství i v kosmetice
  • mezi nejdůležitější synteticky vyrobené vonné látky patří: kumarin, vanilin, heliotropin

Vonná kompozice = směs vonných látek

  • použití samostatných aromatických látek k parfemaci KP není vhodné, protože v čistém stavu nemají dostatečně zajímavou a plnou vůni anebo tato vůně není dostatečně stabilní
  • parfémovou kompozici často tvoří 30-50 vonných látek

rozeznáváme 3 základní složky vonné kompozice:

1) špička vůně

  • obsahuje nejtěkavější látky, vytváří svěží tón, který rychle vyprchá

2) srdce kompozice (střed)

  • obsahuje středně těkavé látky, vůně by měla vydržet co nejdéle (několik hodin)

3) fixátory (konec vůně)

  • odpařují se pomalu, snižují odpařování silic a zbytku kompozice, vůně je těžší, po delší době zřetelně voní

Biologické účinky vonných látek[editovat | editovat zdroj]

  • nevýhody: způsobují alergické reakce
  • výhody:
    • repelentní účinky – odpuzují hmyz
    • anestetické – utišují bolest
    • antiseptické – ničí choroboplodné zárodky
    • uvolňují křeče, hojí …

Aromaterapie[editovat | editovat zdroj]

Je několik let stará metoda, při které se používají vůně léčivých rostlin (tzv. etherické oleje) k prevenci a léčbě nemocí. Etherické oleje jsou prchavé látky se složitou strukturou, kterou utváří někdy i několik set složek. Jejich léčivé účinky nejsou způsobeny pouze jejich chemickým složením, ale také nahromaděním sluneční energie a vyzařováním určitých elektromagnetických vibrací → z tohoto důvodu nejsou vhodné syntetické náhražky rostlinných vůní, které mohou navíc vyvolávat alergie.

Dnes[kdy?] je hojně využíván především tea tree oil

Reference[editovat | editovat zdroj]

Použitá literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vlastní pracovní listy
  • Kniha kosmetiky