Přeskočit na obsah

Volckerův šok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Volckerův šok je termín označující pokus Paula Volckera, bývalého šéfa americké centrální banky, snížit dvojcifernou inflaci, se kterou se USA potýkaly již od konce 60. let 20. století.[1] K její výši přispěl mj. i bývalý americký prezident Richard Nixon, který v roce 1971 vyhlásil konec zlatého standardu. To mělo za následek devalvaci amerického dolaru vůči ostatním měnám. Zvýšily se ceny za importované zboží a došlo ke zvýšení inflace.[2]

Volckerův šok představuje tříleté období (1979-82) v americké ekonomice, během kterého záměrně docházelo k extrémní volatilitě úrokových sazeb v rámci snahy o snížení míry inflace.[3] V dosud existující literatuře je Volckerův šok považován za velmi významnou součást vývoje mezinárodní politické ekonomie, konkrétně za „rozhodující a úspěšný posun od poválečné éry k neoliberálnímu přístupu k monetární a fiskální politice“.[4]

Americká ekonomika před obdobím Volckerova šoku

[editovat | editovat zdroj]

Paul Volcker nastoupil do funkce v roce 1979 a jeho hlavním cílem bylo právě snížení vysoké inflace, která byla mj. posílena arabským ropným embargem v roce 1973 či uvolněnou měnovou politikou.[5] Ta byla navržena k urychlení růstu ekonomiky a způsobovala tak vyšší nárůst cen. Plán k urychlení ekonomické prosperity však nebyl úspěšný, a USA se tak ocitly uprostřed stagflace.[6]

Během 60. a 70. let 20. století, jakožto období s vysokou nezaměstnaností, vláda zasáhla pomocí Phillipsovy křivky, aneb věřila, že pomocí zvýšené inflace se jim povede dosáhnout nižší míry nezaměstnanosti.[7]

V 70. letech Fed v návaznosti na Phillipsovu křivku zahájil metodu tzv. "stop-go" monetární politiky, v níž se střídaly dvě fáze. Během fáze "go" Fed snižoval úrokové sazby a snažil se snížit nezaměstnanost, kdežto během fáze "stop," kdy inflace přerostla stanovená maxima, Fed úrokové sazby zvyšoval. Snažil se tedy ve střídavých intervalech bojovat jak s inflací, tak s nezaměstnaností. Princip Phillipsovy křivky, který doposud sloužil jako ověřený nástroj monetární politiky, se ukázal být v dlouhodobém měřítku neúčinný. Po druhé polovině 70. let, tedy těsně před nástupem Volckera do čela americké centrální banky, se neustále zvyšovala inflace i nezaměstnanost.[8]

Cesta k americké recesi

[editovat | editovat zdroj]

Volcker jako svou metodu pro snížení inflace zvolil extrémní navýšení úrokových sazeb.[9] Konkrétně v roce 1980 činily úrokové sazby Fedu 20 %, což byl historický rekord. S takovouto mírou sazeb Volcker neuspěl u amerických občanů a firem. Bylo složitější si vzít půjčky, popř. hypotéky či splácet již existující dluhy. Lidé se tak snažili co nejvíce šetřit, což vedlo ke snížení poptávky, a tedy i k nárůstu nezaměstnanosti. V období Volckerova šoku se úroveň nezaměstnanosti pohybovala kolem 10%. Nejvíce postiženými byly výrobní a automobilové sektory. Ačkoliv podíl zaměstnaných v těchto sektorech činil třetinu celkového počtu zaměstnanců v USA, 90% propuštěných lidí bylo právě z těchto sektorů. Podniky přicházely o své zakázky, což se projevilo značným poklesem tržeb a celkově zápornou hodnotou amerického hrubého domácího produktu.[10] Volcker tak Spojené státy dovedl do recese, a to rovnou dvakrát během svého prvního funkčního období. Mezi Američany se v té době stal jedním z nejméně oblíbených představitelů Fedu.[11]

Vliv na ostatní státy

[editovat | editovat zdroj]

Vysoký nárůst sazeb v USA měl za následek i zvýšení nárůstu úrokových sazeb u evropských centrálních bank. Nejenže byl Volckerův šok zásadním obratem v monetární politice Spojených států, nýbrž ovlivnil i hlavní ekonomické mocnosti a rozvojové země.[12] Dokazuje to mj. i mexická ekonomická krize či zvýšená neschopnost tzv. zemí třetího světa postupně splácet dluhy. Úroky, které rozvojové země měly zaplatit, v roce 1980 vzrostly o 45 % a o rok později o 65 %.[11]

Konsekvence

[editovat | editovat zdroj]

Volckerův šok nakonec splnil svůj účel, ačkoliv přinesl mnohé komplikace do budoucí americké ekonomiky. V roce 1982 se Volckerovi úspěšně podařilo snížit inflaci na 3 %. Zavedené vysoké úrokové sazby podpořily revalvaci dolaru a přiměly zahraniční investory vložit své peníze do amerických aktiv, zvláště do akciového trhu.[13] Kapitál z fixních aktiv se tedy začal přesouvat do finančních aktiv (akcie, dluhopisy…). Došlo ke značným ztrátám pracovních pozic ve výrobních závodech a naopak k navýšení platů zaměstnanců ve finančním sektoru. Spolu s tím se zvýšila i poptávka po službách.[14]

  1. BRYAN, Michael. The Great Inflation. Federal reserve history [online]. [cit. 2022-05-04]. Dostupné z: https://www.federalreservehistory.org/essays/great-inflation
  2. KOLLEN GHIZONI, Sandra. Nixon Ends Convertibility of U.S. Dollars to Gold and Announces Wage/Price Controls. Federal reserve history [online]. August 1971 [cit. 2022-05-04]. Dostupné z: https://www.federalreservehistory.org/essays/gold-convertibility-ends
  3. EGAN, Matt. The Fed's huge challenge: Taming inflation, without starting a recession. CNN: Business [online]. c2022, December 15, 2021 [cit. 2022-05-04]. Dostupné z: https://edition.cnn.com/2021/12/15/economy/inflation-fed-meeting/index.html
  4. HARMES, Adam. The Politics of Fiscal Federalism: Neoliberalism versus Social Democracy in Multilevel Governance. McGill-Queen's University Press, 2019, s. 57. ISBN 9780773556751.
  5. DAVIDSON, Kate a Sudeep REDDY. Paul Volcker, Who Guided U.S. Monetary Policy and Finance for Nearly Three Decades, Is Dead. The Wall Street Journal [online]. c2022, Dec. 9, 2019 [cit. 2022-05-04]. Dostupné z: https://www.wsj.com/articles/paul-volcker-who-guided-u-s-monetary-policy-and-finance-for-nearly-three-decades-is-dead-11575901675
  6. ROUBINI, Nouriel a Stephen MIHM. Otroci zvyku. Krizová ekonomie: Budoucnost finančnictví v kostce. Praha: Grada, 2011, s. 27. ISBN 978-80-247-4102-4.
  7. SABLIK, Tim. Recession of 1981–82: July 1981–November 1982. Federal reserve history[online]. [cit. 2022-05-04]. Dostupné z: https://www.federalreservehistory.org/essays/recession-of-1981-82
  8. ibid
  9. Mr. Volcker's Verdun. The New York Times. Oct. 14, 1979 [cit. 2022-05-04]. Dostupné také z: https://www.nytimes.com/1979/10/14/archives/mr-volckers-verdun.html?searchResultPosition=2
  10. WOLF, Martin. The legacy and lessons of Paul Volcker. Financial Times [online]. c2022, DECEMBER 10 2019 [cit. 2022-05-04]. Dostupné z: https://www.ft.com/content/b232c6f6-1a98-11ea-9186-7348c2f183af
  11. a b APPELBAUM, Binyamin a Robert D. HERSHEY. Paul A. Volcker, Fed Chairman Who Waged War on Inflation, Is Dead at 92. The New York Times. Dec. 9, 2019 [cit. 2022-05-04]. Dostupné také z: https://www.nytimes.com/2019/12/09/business/paul-a-volcker-dead.html
  12. REICHART, Alexandre a Abdelkader SLIFI. The influence of monetarism on Federal Reserve policy during the 1980s. Papers in Political Economy [online]. 2016, s. 107 [cit. 2022-05-04]. Dostupné z: https://www.cairn-int.info/journal-papers-in-political-economy-1-2016-1-page-107.htm
  13. U.S. Dollar Index - 43 Year Historical Chart. Macro trends [online]. c2010-2022 [cit. 2022-05-08]. Dostupné z: https://www.macrotrends.net/1329/us-dollar-index-historical-chart
  14. MULLINS, Kyle. American Capitalism after the Volcker Shock of 1980. Dartmouth: The Nelson A. Rockefeller Center for public policy and social sciences [online]. c2022, February 5, 2019 [cit. 2022-05-04].