Vladimir Rufinovič Lagranž
| Vladimir Rufinovič Lagranž | |
|---|---|
| Narození | 4. května 1939 Moskva |
| Úmrtí | 22. ledna 2022 (ve věku 82 let) Moskva |
| Povolání | fotograf a novinář |
| Děti | Yevgeny Lagrange |
| Webová stránka | vladimirlagrange |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Vladimir Rufinovič Lagranž (4. května 1939, Moskva – 22. ledna 2022, tamtéž) byl sovětský a ruský fotograf a fotoreportér. Fotoreportér TASS, klasik ruské fotografie[1][2][3] a čestný člen Svazu fotografů Ruska.[4]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narozen 4. května 1939 v Moskvě. V roce 1959 vstoupil do organizace fotokroniky TASS; za své první učitele považoval významné osobnosti fotografie Vasilije Egorova a Nikolaje Kulešova, z nichž se stal žákem fotoreportéra; pak byl fotoreportérem pro TASS. V roce 1963 se účastnil na své první mezinárodní výstavě v Budapešti, kde obdržel zlatou medaili za fotografii Malé baletka. Fotografie byla pořízena v baletním studiu nově postaveného Pionýrského paláce v Leninských horách. V roce 1964 vstoupil na Moskevskou státní univerzitu Lomonosova na fakultu žurnalistiky. V průběhu let spolupracoval s domácími i zahraničními publikacemi - Literaturnaja gazeta, Komsomolskaja pravda, APN, Paris Match, Freie Welt, francouzská agentura Sipa Press.
Vladimir Lagranž je uznávaným klasikem ruské fotografie, účastníkem mnoha soutěží a výstav, vítězem odborných cen, medailí, cen a diplomů. Bylo mu uděleno nejvyšší ocenění profesionálního cechu fotografů a Svazu novinářů „Zlaté oko Ruska“. Autor učebnicové fotografie Holubi nad Kremlem.[1]
Zemřel v Moskvě 22. ledna 2022 ve věku 83 let[5]. Rozloučení s fotografem se konalo 25. ledna v pohřebním ústavu Troyekurovo, pohřben byl na Troyekurovském hřbitově.[6]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Jeho syn byl Eugene Lagranž (1976–2013), provozovatel ruských televizních kanálů NTV a RTR.[7]
Hlavní výstavy
[editovat | editovat zdroj]- 2008–2009 – Tak jsme žili. Osobní výstava V. Lagranže. Fotogalerie pojmenovaná po bratrech Lumierových
- 2007 – Velká encyklopedie malého života
- 2004 – Výstava barevné fotografie
- 2003 – Roční období
- 2002 – Z pohledu čmeláka
- 1999 – Motivy
- 70. léta – SSSR: země a lidé v umělecké fotografii, Interpressphoto, Worldpressphoto.
- 60. léta – Sedmiletý plán v akci, Naše mládež, Mezinárodní výstava v Budapešti.
Publikace
[editovat | editovat zdroj]- V. Lagranž: Tak jsme žili. Moskva, 2008. Ed. Punctum.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Лагранж, Владимир Руфинович na ruské Wikipedii.
- ↑ a b Все новости столицы, России и мира. Вечерняя Москва [online]. [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ ИВАШКИНА, Мария ГОРЕЛОВА | Дарья. Телеоператор Евгений Лагранж разбился на мотоцикле. kp.ru [online]. 2013-03-22 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ НИЗАМОВ, Ринат. В Москве показали советскую «романтику». msk.kp.ru [online]. 2009-01-13 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ СОЮЗ ФОТОХУДОЖНИКОВ РОССИИ | Владимир Лагранж. www.photounion.ru [online]. [cit. 2022-02-11]. Dostupné online.
- ↑ ТОНКОПЕЙ, Екатерина. Умер фотограф и фотожурналист Владимир Лагранж. Известия [online]. 2022-01-22 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Умер фотограф Владимир Лагранж. Jewish.Ru [online]. [cit. 2022-02-11]. Dostupné online.
- ↑ Ушел из жизни Евгений Лагранж. vesti.ru [online]. [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (rusky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Foto 60-70 - publikace série Antologie ruské fotografie XX století. Moskva, 2007.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Rufinovič Lagranž na Wikimedia Commons - Osobní stránky Vladimíra Lagranže
- The Worlds of Vladimir Lagrange je dokumentární film Daniela Le Fevre a Sergeje Gavrilova (2018).
- Světy Vladimira Lagranže
- V. Lagranž na artnetu
- Rosphoto. Archivováno 8. 5. 2021 na Wayback Machine. Vladimír Lagranžem Archivováno 8. 5. 2021 na Wayback Machine.
- Nikon Rusko. Rozhovor s Vladimirem Lagranžem
