Vila Evžena Linharta
| Vila Evžena Linharta | |
|---|---|
 Vila Evžena Linharta | |
| Účel stavby | |
rodinná vila | |
| Základní informace | |
| Sloh | funkcionalismus |
| Architekt | Evžen Linhart |
| Výstavba | 23. 10. 1927 - 1929 |
| Přestavba | 1997 |
| Stavitel | Karel Mužík |
| Stavebník | Evžen Linhart |
| Současný majitel | Jindra Prchalová |
| Poloha | |
| Adresa | Na viničních horách č.p. 774/46, Praha 6-Dejvice,  Česko |
| Ulice | Na viničních horách |
| Souřadnice | 50°6′11,02″ s. š., 14°22′7,6″ v. d. |
  Vila Evžena Linharta | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 11247/1-2241 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vila Evžena Linharta je vila na pražské Hanspaulce, kterou postavil architekt Evžen Linhart pro svou rodinu v létech 1927–29. Jedná se o významné dílo českého funkcionalismu, o kterém píše i v zahraniční literatura. Stavba vychází z emocionální koncepce a opírá se o Corbusierův příklad. Velký význam pro objekt mají jeho technické a výtvarné detaily. Vila stojí v Dejvicích na adrese Na viničních horách č.p. 774/46. Areál domu je kulturní památkou s evidenčním číslem 11247/1-2241. Areál rodinného domu čp. 774 tvoří jednak samotná vila, ale i zahrada a oplocení. Dům je postaven na půdorysu písmene L se skládá z jednoduchých geometrických objemů, s řadou jemně formovaných detailů.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Dům byl postaven v letech 1927–1929, stavitelem byl Karel Mužík. Stavební povolení bylo vydáno 23. září 1927, povolení k obývání objektu a popisné číslo byly vydány v roce 1929. Během výstavby došlo v roce 1928 k prasknutí překladu nade dveřmi a stavba byla pozastavena. Stavitel musel přezkoumat statický výpočet a provést zatěžovací zkoušky konstrukce a předložit výsledky, poté byla stavba znovu obnovena a v roce 1929 dokončena. Proti původním plánům došlo k několika změnám – byly přemístěny kuchyně a umývárny v suterénu, koupelny byly odděleny od skladiště a na místě původního sklepa byla zřízena prádelna. Světlá výška místností v suterénu byla upravena na 3 metry. Garážová vrata byla nakonec provedena jako skládací, proti původně navržené stahovací žaluzii. V přízemí byl v podlahách použit 3 cm heraklit místo původně plánovaného 11 cm násypu škváry – tím se výrazně snížilo zatížení stropu a vyřešil se tak největší problém nosnosti železobetonové monolitické konstrukce.[2]
Vila je po celou dobu ve vlastnictví rodu Evžena Linharta, takže u ní nedošlo k žádným necitlivým zásahům. V roce 2018 byla vlastníkem domu paní Jindra Prchalová–Linhartová, vnučka architekta Evžena Linharta a dcera Ing. Evžena Linharta.
V roce 1958 byla v suterénu zřízena prodejna a sklad drogerie prodejny ve Vodičkově ulici. Z tohoto důvodu došlo ke zřízení šachty na spouštění zboží z bývalého větracího otvoru v parapetu výkladce. V roce 1985 vyměnili majitelé kotel, který byl původně na pevná paliva, na plynový – odkouření bylo provedeno stávajícím komínem. V červnu roku 1996 byly vyměněny „výplňové prvky“ – podmínkou bylo vytvoření kopií původních. Nová okna a dveře mají členění ve stejném poměru a rozměrově a barevně se jedná o repliky původních výplní.
V roce 1997 byla provedena rozsáhlá oprava domu, byly především odstraněny technické nedostatky pláště fasády. Byla provedena sanace obvodového zdiva, jeho zpevnění a budova byla zateplena při zachování původního charakteru architektonického vzhledu rodinné vily. Postupy i materiály byly pravidelně konzultovány s pracovníky Ústavu památkové péče v Praze. Došlo ke kompletní výměně krycí vrstvy ploché střechy, terasy a bylo opraveno oplocení. Asfaltová lepenka v části střechy nad kuchyní nahrazena oplechováním po celé ploše a došlo k výměně rákosových podkladů. Rekonstrukce byla dokončena 30. listopadu 1997, na rekonstrukci byl poskytnut příspěvek Magistrátu hlavního města Prahy v celkové výši 453.729 Kč. Na jaře a v létě roku 2008 byla provedena zatím poslední stavební úprava objektu – přistavěna byla vjezdová vrata a přístřešek pro auto majitelky.[2]
Linhartův rodinný dům byl 9. dubna 1996 zaregistrován jako nemovitá kulturní památka pod rejstříkovým číslem 11247.
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Vila stojí na monolitické nosné konstrukci, kterou tvoří 19 železobetonových pilířů probíhajících celou výškou budovy. Tento železobetonový skelet je vyplněn zdivem z izostonových tvárnic síly 25 cm bez nosné funkce. Specifickým použitím železobetonového skeletu Linhart zpochybnil klasickou představu o tíži architektonické hmoty.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Památkový katalog – 1000124109 – vila Evžena Linharta. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2018-01-13]. Dostupné online.
- ↑ a b ZAVADSKÁ, Barbora. Vlastní vila Evžena Linharta v Praze - Dejvicích. Brno, 2009 [cit. 2018-01-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlastní vila Evžena Linharta na Wikimedia Commons
