Viktor Schauberger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Viktor Schauberger (*30. června 1885 Holzschlag am Plöckenstein – +25. září 1958 Linz) byl rakouský myslivec, přírodovědec, vynálezce a filosof.

Tvůrčí činnost[editovat | editovat zdroj]

Principy[editovat | editovat zdroj]

Viktor Schauberger je zakladatel tzv. vírové technologie, vše jak říká odkoukal z živé i neživé přírody. Jeho osobní heslo znělo pochop a zkopíruj. Na základě jeho pozorování si postupně vytvořil a ucelil teorii přirozeného pohybu v přírodě. Příkladem může být přirozeně tekoucí řečiště, plovoucí pstruh nebo let ptáka.

Vyvíjená technická zařízení[editovat | editovat zdroj]

Na základě svých teorií sestrojil několik pozoruhodných prototypů strojů a zařízení.

Poprvé se o něm doslechla širší veřejnost, když sestrojil plavební zařízení pro svoz dřeva z lesů. A to pomocí relativně malého množství vody z horských bystřin svedenou do speciálních koryt, kde byla voda uváděna do pohybu zákrutami střídavě zleva doprava a ještě k tomu byla převracena pomocí speciálních lopatek do vířivého pohybu. Takto snížil náklady na přesun jednoho kubíku dřeva z tehdejších 13 šilinků na 1. Tato plavební zařízení uměl sestrojit jen on, nikdo jiný nebyl schopen jeho dílo okopírovat.

Sestrojil a úspěšně odzkoušel několik pomůcek a způsobů jak stavět koryta řek tak, aby se nezanášela a pojmula při povodních co nejvíce vody.

Též je autorem několika zemědělských strojů pro lepší obdělávání půdy.

Perpetum mobile[editovat | editovat zdroj]

Dále se zabýval prototypem tzv. perpetum mobile. Jeho hlavním principem byla speciální trubice inspirovaná zprvu obyčejným vírem ve vodě dále pak rohem antilopy kudu. Trubice ve tvaru spirály s postupně se zmenšujícím průměrem. Trubice využívá všem nám dobře známého efektu točení se na židli nebo kolotoči. Se zkracujícím se ramenem otáčení při stejné energii se roztáčíme rychleji. Taktéž voda v trubici se na menším a menším rameni otáčení zrychluje. Těchto trubic umístil na dutou hřídel několik tak, aby bylo spojení průchozí s dutou hřídelí. Tuto hřídel umístil do nádoby s vodou pomocí dvou ložisek tak, aby spodní konec hřídele byl pod vodou. Hřídel připojenou na elektromotor roztočil. Vlivem odstředivé síly se v hřídeli vytvořil podtlak a začal vodu nasávat hřídelí vzhůru, ta pak vtéká do spirálových trubic, kde se správným pohybem urychluje a nakonec vystřikuje ze všech trubic na jedno místo, které si představme jako kružnici uvnitř nádoby. Na toto místo namontoval prstenec s vnitřním ozubením. Celá hřídel se spirálovými trubicemi ze kterých stříká voda na ozubený prstenec se při určitých otáčkách začne roztáčet sama ještě rychleji vlivem jednak tryskání vody ze všech trubic proti směru otáčení a podruhé narážením vody na zuby prstence. Při dosažení stavu takového, že už není potřeba dále dodávat energii hřídeli aby se točila, se motor vypne a spustí se elektrický generátor připojený na tu samou hřídel a začne vyrábět elektřinu. Stroj by se neměl sám zastavit, protože ho dále roztáčí trysky spirálových trubic, které dodávají energii tím, že se v nich voda urychluje. Stroj se vypínal prostým vypuštěním vody z nádrže.

Vynálezy[editovat | editovat zdroj]

Jako další stroj který už vyvíjel za války pro Německo byl rotační létající stroj. Nazval ho repulsinou. Měl to být základ pro dnešní UFO.

Další rotační stroj tzv. klimator uměl pomocí prostého mechanického aparátu ohřívat vzduch.

Zabýval se i tichým motorem pro ponorky.

Patenty[editovat | editovat zdroj]

Viktor Schauberger si za svůj život nechal několik konceptů, přístrojů a součástí patentovat u rakouského patentového úřadu.

Vcelku se dá říci, že je to zneuznalý vědec, který nedosáhl většího uplatnění v civilní sféře.