Veřejný nepřítel č. 1: Epilog
Vzhled
Veřejný nepřítel č. 1: Epilog | |
---|---|
Původní název | L'Ennemi public n° 1 |
Země původu | Francie Kanada Itálie |
Jazyky | francouzština a angličtina |
Délka | 128 min |
Žánry | životopisný film filmové drama |
Scénář | Jean Richet Abdel Raouf Dafri |
Režie | Jean Richet |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Vincent Cassel Ludivine Sagnierová Mathieu Amalric Samuel Le Bihan Olivier Gourmet … více na Wikidatech |
Produkce | Thomas Langmann |
Hudba | Marco Beltrami |
Kamera | Robert Gantz |
Kostýmy | Virginie Montel |
Střih | Hervé Schneid |
Zvuk | François Groult Jean Minondo |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 2008 21. května 2009 (Německo) |
Produkční společnost | Eagle Pictures |
Distribuce | Netflix |
Veřejný nepřítel č. 1: Epilog na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Veřejný nepřítel č. 1: Epilog (v originále L'Ennemi public no 1) je francouzsko-kanadsko-italský hraný film z roku 2008, který režíroval Jean-François Richet podle autobiografické knihy L'Instinct de mort Jacquese Mesrineho. Film navazuje na předchozí část díl Veřejný nepřítel č. 1. Snímek měl světovou premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Tokiu dne 22. října 2008.[1]
Děj
[editovat | editovat zdroj]Po několika letech strávených v Kanadě se Jacques Mesrine vrací do Francie. V roce 1978 se setkává s Françoisem Besse ve věznici La Santé, odkud společně utečou. Tím se dostává do zájmu médií.
Obsazení
[editovat | editovat zdroj]Vincent Cassel | Jacques Mesrine |
Mathieu Amalric | François Besse |
Ludivine Sagnier | Sylvia Jeanjacquot |
Samuel Le Bihan | Michel Ardouin |
Anne Consigny | Mesrinova advokátka |
Olivier Gourmet | komisař Robert Broussard |
Gérard Lanvin | Charlie Bauer |
Georges Wilson | Henri Lelièvre |
Michel Duchaussoy | Mesrinův otec |
Myriam Boyer | Mesrinova matka |
Fanny Sidney | Mesrinova dcera |
Alain Fromager | Jacques Tillier |
Laure Marsac | novinářka |
Hervé Laudière | Daniel |
Françoise Le Plénier | Danielova žena |
Antoine Chopin | Danielův syn |
Arsène Mosca | Jojo, policista |
Jérôme Boyer | četník u zábrany |
Nicolas Abraham | Grangier |
Christophe Vandevelde | Gégé, policista |
Luc Thuillier | komisař Lucien Aimé-Blanc |
Isabelle Vitari | pokladní |
Michaël Vander-Meiren | četník v Compiègne |
Alain Doutey | předseda soudu v Compiègne |
Joseph Malerba | Robert |
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- Mezinárodní filmový festival v Tokiu: nejlepší herec (Vincent Cassel)
- César: nejlepší zvuk (Jean Mimondo, Gérard Hardy, Alexandre Widmer, Hervé Buirette), nejlepší režie (Jean-François Richet), nejlepší herec (Vincent Cassel); nominace v kategoriích nejlepší film, nejlepší adaptace (Abdel Raouf Dafri a Jean-François Richet), nejlepší filmová hudba (Marco Beltrami a Marcus Trumpp), nejlepší kamera (Robert Gantz), nejlepší výprava (Émile Ghigo), nejlepší střih (Hervé Schneid a Bill Pankow), nejlepší kostýmy (Virginie Montel)
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku L'Ennemi public no 1 (film, 2008) na francouzské Wikipedii.
- ↑ L'Ennemi public no 1 (2008): Release Info [online]. IMDb [cit. 2023-12-31]. Dostupné online. (anglicky)