Venezuela (píseň)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Venezuela je píseň, kterou napsali Pablo Herrero a José Luis Armenter.[kdy?] Svým významem se píseň vyrovná hymně, její slova se učí děti ve Venezuele už na základní škole.

Původní slova[editovat | editovat zdroj]

Llevo tu luz y tu aroma en mi piel
y el cuatro en mi corazón
llevo en mi sangre la espuma del mar
y tu Horizonte en mis ojos...

No envidio el vuelo ni el nido al turpial
soy como el viento en la mies
siento el caribe como a una mujer
soy así que voy a hacer...

Soy desierto, selva, nieve y volcán
y al andar dejo mi estela
el rumor del llano en una canción
que me desvela...

La mujer que quiero tiene que ser
corazón, fuego y espuela
con la piel tostada como una flor
de Venezuela...

Con tu paisaje y mis sueños me iré
por esos mundos de Dios
y tus recuerdos al atardecer
me harán más corto el camino...

Entre tus playas quedó mi niñez
tendida al viento y al sol
y esa nostalgia que sube a mi voz
sin querer se hizo canción...

De los montes quiero la inmensidad
y del río la acuarela
y de ti los hijos que sembrarán
nuevas estrellas...

Y si un día tengo que naufragar
y el tifón rompe mis velas
enterrad mi cuerpo cerca del mar
en Venezuela

Český překlad[editovat | editovat zdroj]

Vezmu si tvé světlo a tvojí vůni pod svou kůži
a cuatro do svého srdce, (pozn. cuatro je zde ve významu hudebního nástroje)
Do krve mi vstoupí pěna moře
a tvůj horizont do mých očí ...

Nezávidím letu, ani hnízdu turpiala (pozn. turpial je Venezuelský národní pták)
Jsem jako vítr v obilí
Cítím Karibik jako ženu (pozn. cítím Karibik, jako kdyby Karibik byl žena)
Jsem takový, co nadělám ...

Jsem poušť, džungle, sníh a sopka
a kde jsem, to nechám v mém probuzení
pověsti plání v písni
které mě rozplétají ...

Žena, kterou chci, musí mít
srdce, žár a být žádostivá
s kůží jako květ
Venezuely ...

S tvojí krajinou a s mými sny půjdu
skrze tento svět Boží
a tvé vzpomínky v soumraku
budou krátit mou cestu ...

Moje dětství zůstalo v tvých plážích
oděných ve větru a slunci
a ta nostalgie, které stoupá do mého hlasu
aniž bych chtěl, se stala písní ...

Z hor chci jejich nesmírnost
a od řeky její barvy
a od vás děti, které zasejí
nové hvězdy ...

A až jednou ztroskotám
a tajfun potrhá mé plachty
pohřběte mé tělo v blízkosti moře
ve Venezuele ...

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]