Velšský luk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Anglický luk, nazývaný také velšský luk, je druh dlouhého středověkého luku (dlouhý luk používaný v lučištnictví) asi 1,8 m dlouhý, užívaný Angličany a Velšany jako zbraň lovecká i bojová.

Dlouhý luk používaný Angličany byl velice efektivní zbraní za stoleté války, zvláště pak v jejích počátcích v bitvě u Sluys (1340), Crécy (1346), a Poitiers (1356), a v patrně neslavnější bitvě u Azincourt (1415). Poté byli angličtí lučištníci již méně úspěšní, utržíce ztráty v bitvě u Verneuil (1424), později byli na hlavu poraženi v bitvě u Patay (1429), kde na ně bylo zaútočeno dříve, než mohli zabezpečit svá obraná postavení. Termín „anglický“ či „velšský“ je užíván k odlišení luků užívaných Angličany, navzdory faktu, že takřka identické luky byly užívány po celé severní a západní Evropě; značná část tisového dřeva na výrobu luků byla do Anglie importována ze Španělska nejméně již od čtrnáctého století.

Nejstarší dlouhý luk, pocházející z Anglie, byl nalezen u Ashcott Heath, Somerset, a je datován do roku 2665 př. Kr., ale žádné luky pocházející z období jejich největšího rozšíření (cca 1250–1450) se nezachovaly, nejšpíše proto, že se jejich konstrukce stávala méně odolnou, rozpadaly se a byly raději nahrazovány, než by se dědily napříč generacemi. Z období renesance se však zachovalo více než 130 luků. Více než 3500 šípů a 137 luků bylo vyzvednuto z vraku Mary Rose, lodi z flotily Jindřicha VIII., jež se potopila u Portsmouthu roku 1545.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku English longbow na anglické Wikipedii.