Přeskočit na obsah

Věta o dimenzích součtu a průniku podprostorů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Věta o dimezích součtu a průniku podprostorů,[1] též zvané věta o dimenzích spojení a průniku [2] apod. je tvrzení z lineární algebry jež uvádí souvislost dimenzí dvou podprostorů téhož vektorového prostoru.

Jde o analogii principu inkluze a exkluze pro dva vektorové prostory.

Nechť a jsou dva podprostory téhož prostoru a oba mají konečnou dimenzi. Pak platí:

,

přičemž součet značí podprostor určený množinou .

Jsou-li a dvě roviny procházející počátkem v třírozměrném euklidovském prostoru , potom oba mají dimenzi 2, jejich průnikem je přímka, což je jednodimenzionální prostor a součtem je celý prostor .

Vztah uvedený ve větě odpovídá rovnosti:

Pro další ukázku nechť a jsou dva třídimezionální podprostory prostoru dimenze 5. Součet je též podprostorem , a tak jeho dimenze nemůže přesáhnout hodnotu 5.

Rovnost uvedená ve větě vede na odhad:

,

z něhož vyplývá, že lze nalézt alespoň jeden nenulový vektor ležící v a současně ve . Tato skutečnost vyplývá čistě ze znalostí dimenzí podprostorů a , aniž by bylo třeba zkoumat jejich další vlastnosti.

Protože je podprostorem prostoru , má nějakou bázi , kde .

Pomocí Steinitzovy věty o výměně lze rozšířit množinu vektorů o celkem lineárně nezávislých vektorů na bázi podprostoru . Podobně lze tutéž množinu rozšířit o vektory na bázi prostoru . Z konstrukce vyplývá, že a .

Zbývá ověřit, že množina je jednou z možných bází podprostoru .

Libovolné vektory a jsou lineárními kombinacemi vektorů z , a proto tato množina generuje podprostor .

V hypotetické situaci, kdyby množina netvořila bázi a byla tudíž lineárně závislá, bylo by možné najít koeficienty netriviální lineární kombinace takové, že:

Potom by vektor , daný výrazem , splňoval i . Protože by v alespoň jedné z těchto rovností byl na pravé straně nenulový koeficient u alespoň jednoho z členů, a vektory v obou kombinacích jsou lineárně nezávislé, byl by vektor nenulový. V důsledku by obě lineární kombinace byly netriviální.

Ovšem z první z kombinací vyplývá , z druhé , v důsledku , a tak jediné nenulové koeficienty mohou být z množiny . V důsledku by druhá lineární kombinace byla triviální, čili , což není možné.

Proto zkoumaný předpoklad, že by množina byla lineárně závislá, je sporný. Množina je ve skutečnosti lineárně nezávislá a tvoří bázi prostoru .

Platnost věty již pak přímo vyplývá z rovnosti:

Dlužno podotknout, že v uvedené konstrukci mohou být jeden i více parametrů nulových, což pak odpovídá situaci, kdy prostory a jsou až na počátek disjuktní, nebo jsou v inkluzi, či se shodují.

  1. BARTO, Libor; TŮMA, Jiří. Lineární algebra [online]. [cit. 2024-09-02]. S. 180. Dostupné online. 
  2. BEČVÁŘ, Jindřich. Lineární algebra. 1.. vyd. Praha: Matfyzpress, 2019. 436 s. ISBN 978-80-7378-392-1. S. 90. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BEČVÁŘ, Jindřich. Lineární algebra. 1.. vyd. Praha: Matfyzpress, 2019. 436 s. ISBN 978-80-7378-392-1. 
  • HLADÍK, Milan. Lineární algebra (nejen) pro informatiky. 1.. vyd. Praha: Matfyzpress, 2019. 328 s. ISBN 978-80-7378-378-5. 
  • MOTL, Luboš; ZAHRADNÍK, Miloš. Pěstujeme lineární algebru [online]. [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]