Vývoj chápání schizofrenie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pojem schizofrenie poprvé použil Eugen Bleuler.

Výraz „schizofrenie“—který lze přeložit přibližně jako "rozštěpení mysli" a jenž vychází z řeckého kořene „schizein“ (σχίζειν, „rozštěpit“) a „phrēn“, „phren-“ (φρήν, φρεν-, „mysl“)[1]—použil poprvé roku 1908 Eugen Bleuler. Původně mělo toto slovo vystihnout oddělení fungování osobnosti, myšlení, paměti a vnímání. Bleuler charakterizoval hlavní symptomy pod názvem 4 A - oploštělé emoce (flattened Affect), autismus (Autism), rozvolnění souvislosti myšlenek (impaired Association of ideas) a rozpolcenost (Ambivalence).[2] Už tehdy si uvědomil, že onemocnění není demencí, neboť stav některých z jeho pacientů se spíše zlepšoval než naopak. Proto navrhl pojem schizofrenie.

Popis schizofrenie jako nemoci[editovat | editovat zdroj]

Zdá se, že v období před 19. stoletím jsou historické záznamy o symptomech podobných schizofrenii vzácné, i když zprávy o iracionálním, nepochopitelném nebo nekontrolovatelném chování jsou běžné. Podrobná případová zpráva z roku 1797 týkající se Jamese Tillyho Matthewse a záznamy Phillipa Pinela publikované roku 1809 jsou často pokládány za nejstarší případy nemoci zveřejněné v lékařské a psychiatrické literatuře.[3] Schizofrenii poprvé popsal v roce 1853 Bénédict Morel jako specifický syndrom postihující mládež a mladé dospělé a použil při tom výraz „démence précoce“ (doslova „předčasná demence“). Pojem dementia praecox se roku 1891 objevil i v případové studii Arnolda Picka týkající se psychotické poruchy. Roku 1893 zavedl Emil Kraepelin v klasifikaci duševních poruch nové širší rozlišení mezi dementia praecox a poruchou nálady (nazývanou manická deprese a zahrnující depresi i bipolární poruchu). Kraepelin se domníval, že „dementia praecox“ je onemocnění mozku[4], konkrétněji pak forma demence, odlišující se od jiných forem této nemoci (jako Alzheimerova choroba), které se obvykle objevují v pozdějších letech života.[5]

Názorová revoluce[editovat | editovat zdroj]

Molekula chlorpromazinu (obchodní název Thorazin), který se stal revolučním přípravkem v léčbě schizofrenie v 50. letech 20. století

V 50. letech 20. století došlo po vývoji chlorpromazinu a jeho uvedení na trh k výraznému pokroku v léčbě nemoci.[6]

Na počátku 70. let 20. století se stala diagnostická kritéria pro stanovení schizofrenie předmětem značné kontroverze, což v důsledku vedlo ke vzniku operacionalizovaných kritérií užívaných dnes. Po provedení diagnostické studie na území USA a Spojeného království v roce 1971 se ukázalo, že schizofrenie byla v Americe diagnostikována mnohem častěji než v Evropě.[7] Příčinou byla zčásti volnější diagnostická kritéria v USA, vycházející z manuálu DSM-II; naopak v Evropě se používal systém ICD-9. Studie Davida Rosenhana z roku 1972, publikovaná v časopise Science pod názvem „On being sane in insane places“ (Být příčetný na nepříčetných místech) došla k závěru, že diagnóza schizofrenie v USA byla často subjektivní a nespolehlivá.[8] To se nakonec stalo jedním z faktorů, jež vedly k přepracování nejen diagnózy schizofrenie, nýbrž i k revizi celého manuálu DSM. Výsledkem bylo v roce 1980 vydání manuálu DSM-III.[9]

Rozpolcení osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Pojem schizofrenie je často nesprávně chápán jako slovo označující nemoc, v jejímž průběhu člověk trpí „rozpolcením osobnosti“. I když někteří nemocní, u nichž byla schizofrenie diagnostikována, mohou slyšet hlasy a vnímat je zřetelně jako samostatné osoby, schizofrenie nespočívá v tom, že by nemocný přebíral roli několika různých osobností. Toto zmatení vzniklo částečně v důsledku doslovné interpretace Bleulerova pojmu schizofrenie (Bleuler kladl původně schizofrenii do souvislosti s disociací a do kategorie schizofrenie zařadil také rozpolcenou osobnost[10][11]). Na základě nepřesně stanovených kritérií uvedených v manuálu DSM-II byla často jako schizofrenie mylně diagnostikována i disociativní porucha identity („rozpolcená osobnost“).[11][12] První známé mylné použití pojmu schizofrenie ve smyslu „rozpolcené osobnosti“ bylo zaznamenáno v roce 1933 v článku básníka T. S. Eliota.[13]

Japonsko[editovat | editovat zdroj]

Roku 2002 byl výraz pro schizofrenii v Japonsku změněn z Seishin-Bunretsu-Byō 精神分裂病 (nemoc štěpící mysl) na Tōgō-shitchō-shō 統合失調症 (porucha integrace), aby se omezilo stigma, jež na pacienty nemoc vrhala.[14] Nový název vychází z biopsychosociálního modelu; procento pacientů, kteří byli informováni o diagnóze, se tak během tří let zvýšilo z 37 % na 70 %.[15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kuhn R. Eugen Bleuler's concepts of psychopathology. Tr. Cahn CH. History of Psychiatry. 2004, s. 361–6. DOI 10.1177/0957154X04044603. PMID 15386868. (anglicky) 
  2. Stotz-Ingenlath G. Epistemological aspects of Eugen Bleuler's conception of schizophrenia in 1911. Medicine, Health Care and Philosophy. 2000, s. 153–9. Dostupné online. DOI 10.1023/A:1009919309015. PMID 11079343. (anglicky) 
  3. Heinrichs RW. Historical origins of schizophrenia: two early madmen and their illness. Journal of the History of the Behavioral Sciences. 2003, s. 349–63. DOI 10.1002/jhbs.10152. PMID 14601041. (anglicky) 
  4. Kraepelin E, Diefendorf AR. Text book of psychiatry. 7. vyd. London: Macmillan, 1907. (anglicky) 
  5. Hansen RA, Atchison B. Conditions in occupational therapy: effect on occupational performance. Hagerstown, MD: Lippincott Williams & Wilkins, 2000. ISBN 0-683-30417-8. (anglicky) 
  6. Turner T. Unlocking psychosis. British Medical Journal. 2007, s. s7. DOI 10.1136/bmj.39034.609074.94. PMID 17204765. (anglicky) 
  7. Wing JK. International comparisons in the study of the functional psychoses. British Medical Bulletin. 1971, s. 77–81. PMID 4926366. (anglicky) 
  8. Rosenhan D. On being sane in insane places. Science. 1973, s. 250–8. DOI 10.1126/science.179.4070.250. PMID 4683124. (anglicky) 
  9. Wilson M. DSM-III and the transformation of American psychiatry: a history. American Journal of Psychiatry. 1993, s. 399–410. PMID 8434655. (anglicky) 
  10. Stotz-Ingenlath G: Epistemological aspects of Eugen Bleuler’s conception of schizophrenia in 1911. Med Health Care Philos 2000; 3:153—159
  11. a b Hayes, J. A., & Mitchell, J. C. (1994). Mental health professionals' skepticism about multiple personality disorder. Professional Psychology: Research and Practice, 25, 410-415
  12. Putnam, Frank W. (1989). Diagnosis and Treatment of Multiple Personality Disorder. New York: The Guilford Press. pp. 351. ISBN 0-89862-177-1
  13. Berrios, G. E.; Porter, Roy. A history of clinical psychiatry: the origin and history of psychiatric disorders. London: Athlone Press, 1995. ISBN 0-485-24211-7. (anglicky) 
  14. Kim Y, Berrios GE. Impact of the term schizophrenia on the culture of ideograph: the Japanese experience. Schizophr Bull. 2001, s. 181–5. PMID 11354585. (anglicky) 
  15. Sato M. Renaming schizophrenia: a Japanese perspective. World Psychiatry. 2004, s. 53–55. PMID 16757998. (anglicky)