Výkup lahví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vratná lahev
Přepravky na vratné lahve
Kontejner na sklo
Budova supermarketu

Výkup lahví je samostatné oddělení samoobslužné prodejny, které zajišťuje zpětný odběr zálohovaných vratných obalů na nápoje.

Výkup lahví v Česku[editovat | editovat zdroj]

Legislativní základ pro zřízení výkupu lahví[editovat | editovat zdroj]

Každý maloobchodník, který prodává zboží ve vratných obalech, je povinen podle zákona o obalech 477/2001 Sb. a podle živnostenského zákona 455/1991 Sb. obaly zpětně vykupovat. Množství vykoupených obalů nesmí být vázáno na počet obalů prodaných.

Organizačně technické zabezpečení výkupu lahví[editovat | editovat zdroj]

Oddělení výkupu lahví je často zřizováno jako zcela samostatné. Prostorově bývá umístěno v přímé návaznosti na část skladu, kde jsou skladovány nápoje ve vratných obalech, aby se omezila manipulace s přepravkami a paletami. Výkupní místo může být vytvořeno jako průchod ve stěně oddělující sklad od prostoru prodejny. Na straně prodejny musí být prostor snadno přístupný i pro příjezd nákupních vozíků, kvalitně osvětlený a nejlépe také sledovaný bezpečnostní kamerou. Na straně skladu musí být dostatečná plocha pro prázdné přepravky a manipulaci s nimi. Manipulace s přepravkami je přednostně ruční, za pomoci rudlu. V rozlehlých prodejnách je často pracoviště výkupu lahví umístěno mimo nákupní prostor, s přístupem přímo z ulice (parkoviště). Takové řešení brání nežádoucímu shlukování zákazníků mezi regály se zbožím a zcela prozaicky také zkonzumování nápojů uvnitř prodejny a vrácení lahve, za kterou nebyla zaplacena záloha. Vlastní třídění lahví na vratné a nevratné provádí buď vizuálně pracovník výkupu nebo třídící automat, do kterého zákazník lahve (či přepravky naplněné lahvemi) vkládá. Nepřijaté lahve jsou zákazníkovi vráceny. V dobře vybavených odděleních výkupu lahví je umístěn i rozměrný koš na odpad (krabice, plastové tašky, ve kterých byly lahve doneseny) a kontejner na sklo pro vyhození netypizovaných a poškozených lahví.

Finanční toky při výkupu lahví[editovat | editovat zdroj]

Výkup lahví se v současnosti (červenec 2010) týká prakticky jen skleněných lahví pro některé druhy nápojů a přepravek pro transport těchto lahví. Typickým objektem výkupu jsou skleněné pivní lahve o obsahu 0,5 litru. Stejný výrobek (pivo) je často dostupný i v nevratných obalech. Vratné lahve (záloha za ně) jsou zákazníkovi účtovány jako samostatná položka při nákupu. Při výkupu není zákazník povinen dokazovat, že lahve nakoupil ve stejné prodejně. Za vykoupené lahve může zákazník obdržet buď přímo hotovost nebo často tištěnou stvrzenku, na základě které je mu cena lahví proplacena (odečtena z ceny nákupu) na pokladním místě.

Každý zálohovaný obal musí být viditelně označen – zpravidla „zálohovaný obal“, „vratný obal“.

Přepravky na výše uvedené nápoje lze vracet buď klasicky s příslušnými lahvemi, nebo také prázdné bez lahví. Důležité ovšem je, aby v dané přepravce byly takové lahve, které do ní patří. Přepravky, které obsahují jiné typy lahví, nejsou většinou vykupovány – je potřeba lahve vrátit jednotlivě a přepravku vracet prázdnou.

Obchod má dle zákona za povinnost vykupovat pouze ty lahve a přepravky na nápoje, které sám prodává. Zákon o vratných obalech si nelze vyložit tak, že každá prodejna je povinna vykoupit v neomezeném množství všechny výše uvedené obaly. Pokud prodejna daný obal neprodává, není ani povinna jej zpětně vykupovat, lahve a přepravky je potřeba vracet nejlépe tam, kde byly zakoupeny.

Výkup lahví v umění[editovat | editovat zdroj]

Prostředí výkupu lahví využil jako dějiště svého filmu režisér Jan Svěrák ve filmu Vratné lahve.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Mojmír Novotný; Obchodní provoz pro SOU – obor prodavač; Fortuna 2003; ISBN 80-7168-845-2