Vít Levit (1811–1877)
| Vít Levit | |
|---|---|
| Narození | 30. března 1811 Miletín  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 22. dubna 1877 (ve věku 66 let) Hořice  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Hořice |
| Národnost | Česko-židovská |
| Povolání | lékař |
| Děti | Eugen Levit |
| Příbuzní | Jan Levit (vnuk) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Vít Levit (30. března 1811 Miletín – 22. dubna 1877 Hořice) byl český lékař židovského původu působící zejména v Hořicích.
Byl spolužákem a přítelem K. J. Erbena. Ve studiu jej podporoval miletínský farář Jan Arnold.[1] Medicínu vystudoval v Praze.[2] Poté začal působit jako městský chirurg (ranhojič) v Hořicích, poblíž jeho rodného Miletína.[3] Svou pokrokovost dokumentoval odmítáním obřízky jako rituálního přežitku. V revolučním roce 1848 působil jako plukovní lékař národní gardy v Hořicích, čímž prokázal své vlastenectví. Lékařskou profesi vykonával 35 let.[2]
Po bitvě u Hradce Králové (1866) léčil jako poručík Národní gardy v polních lazaretech těžce raněné.[3] Na základě toho získal řadu vyznamenání[2][4] – zlatým záslužným křížem s korunou, válečnou medailí a pruským korunním řádem IV. třídy, jak je i zaznamenáno na náhrobku.[5]
Jeho pohřeb proběhl 24. dubna 1877 a městský kronikář o něm napsal, že se jednalo o nejslavnostnější pohřeb Žida ve městě od roku 1848. Na jeho pohřbu zazpíval dvě smuteční písně pěvecký sbor Ratibor.[6]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Vít Levit pocházel z židovské rodiny, ale po dlouhém sporu s rabínem o obřízku nechal své dva syny pokřtít. Zároveň je jeho náhrobek na hořickém starém židovském hřbitově (umístěn v jeho severozápadní části) jediný s českým textem.[3][4]
Stal se zakladatelem hořické lékařské rodiny – jeho syn Eugen Levit i vnukové Jan Levit a Vít Levit byli rovněž lékaři.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ FRANCEK, Jindřich. Zločin a trest v českých dějinách. Vyd. 1. vyd. Praha: Rybka Publ. [u.a.] 463 s. ISBN 978-80-242-0087-3, ISBN 978-80-86182-91-9.
- ↑ a b c STEHLÍK, František. 70 let Vlastivědného musea v Hořicích v Podkrkonoší 1887-1957 [online]. Hořice: Okresní vlastivědné museum, 1957 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c Jan Levit. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2023-10-24 [cit. 2023-11-05]. Dostupné online.
- ↑ a b VILÍM, Jiří; DRAPÁK, Martin. Zprávy a informace. Bellum 1866 [online]. 2003 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online.
- ↑ WONDRÁK, Eduard. Krev smyly deště osudy a utrpení roku 1866 [online]. Hradec Králové: Kruh, 1989 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online.
- ↑ MALINA, Josef. Půl století vzniku, vývoje a činnosti zpěváckého spolku „Ratibora“ v Hořicích, člena I. České pěvecké a hudební župy a jednoty zpěváckých spolků českoslovanských [online]. Hořice: Nákladem zpěv. spolku „Ratibora“, 1912 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online.
