Přeskočit na obsah

Ustavobranitelé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jako ustavobranitelé byla označována skupina politiků a úředníků, stojících v čele Srbska v první polovině 19. století (40. léta) a bojujících proti posilování moci panovníka, Miloše Obrenoviće I.

Ustavobranitelé se založili o předložení ústavy a zákonů, kterými byla omezena moc panovníka. Rovněž prosadili přijetí tzv. Turecké ústavy, stejně jako abdikaci Miloše (1839) a Michala Obrenoviće (1841). Největší roli získali za vlády Alexandra Karađorđeviće. Mezi hlavní ustavobranitele patřili Toma Vučić Perišić, Avram Petronijević, Stojan a Aleksa Simić, Milutin a Ilija Garašanin. A právě poslední z uvedených byl tvůrcem politického programu, na základě kterého chtěli ustavobranitelé směřovat zemi - tzv. Načertanija. Nejednalo se ovšem o skupinu liberálně smýšlejících politiků, jací se v této době prosazovali v dobře zavedených zemích Evropy; srbští ustavobranitelé byli byrokraté, kteří spravovali poměrně stabilní, ale oligarchický režim[1].

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Уставобранитељи na srbské Wikipedii.

  1. PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-671-0. S. 181. Dále jen Dějiny Srbska.