Ukřižovaný z Třeboně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ukřižovaný z Třeboně
Ukřižování z Třeboně, AJG Hluboká nad Vltavou.jpg
Základní údaje
Autor Mistr Madony ze Žebráku
Rok vzniku 1410
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ukřižovaný Kristus (kolem r. 1380) z augustiniánského klášterního kostela sv. Jiljí v Třeboni patří k nejvýznamnějším sochařským památkám z konce panování Karla IV.[1] Byl součástí souboru soch, který je připisován pražské sochařské dílně Mistra žebrácké madony. Socha Ukřižovaného je vystavena ve stálé expozici Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Krucifix byl původně umístěn nejspíše na triumfálním oblouku mezi hlavním dvojlodím a kněžištěm kostela sv. Jiljí v Třeboni, spolu se sochami sv. Jana Evangelisty (nyní Národní galerie v Praze)[2] a Panny Marie (nezachována). Před rokem 1947 byla socha zapůjčena do Krajského vlastivědného muzea v Českých Budějovicích a odtud roku 1953 převedena do Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou.

Popis a zařazení[editovat | editovat zdroj]

Plná socha ze smrkového dřeva se zachovanou původní polychromií, výška 161 cm. Pravá noha nese stopy ohoření a je proto pravděpodobné, že po nějaký čas byla socha instalována na oltáři nebo samostatně v chrámovém prostoru v dosahu svíček. Restauroval Bohuslav Slánský (1948, 1958).

Postava Krista se vyznačuje formální vytříbeností a plně plastickým provedením, které respektuje tělesný objem a anatomické detaily. Od expresivních mystických krucifixů z první poloviny 14. století se Kristova hlava liší klidným výrazem tiché bolesti a lyričností idealizované tváře. Vous je uprostřed rozdělený a stejně jako dlouhé stočené prameny vlasů a trnová koruna ornamentálně stylizovaný. Bederní rouška s vroubkovaným lemem je na pravém boku přeložena a na levém zavázána uzlem. Záhyby drapérií sochy Krista a sv. Jana naznačují obeznámenost sochaře s malířským dílem Mistra Třeboňského oltáře. Představují jeden z předstupňů nebo spíše řezbářský protějšek opukových soch krásného slohu.[3]

Socha má zachovanou původní polychromii. Kristova rána na boku ze které vytékají dlouhé prameny krve až na roušku a pravou nohu je široce rozevřená a zvýrazněná krvavými skvrnami, které ji obkružují. Kapky krve stékají také na Kristovo čelo a tvář pod trnovou korunou. Pohled pootevřených očí směřující dolů navozuje pocit, že Kristus nezemřel, ale promlouvá k věřícím. Celé pojetí sochy je zpřítomněním Ježíšovy oběti, zvýrazňuje její eucharistický smysl a poukazuje k mešní oběti a oltářní svátosti.[4]

Detaily[editovat | editovat zdroj]

Příbuzná díla[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Látal H a kol., 2016, č. 4
  2. Rulíšek 1989, NG, s. 15-16
  3. Fajt J, Chlumská Š, 2014, s. 48
  4. Rulíšek 1989, AJG, s. 20
  5. Madona z kostela Panny Marie Sněžné v Olomouci

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Evidenční list AJG, Inv. č. P-7
  • Hynek Látal, Petra Lexová, Martin Vaněk, Meziprůzkumy, Sbírka AJG 1300-2016, č. 4, AJG Hluboká nad Vltavou 2016, ISBN 978-80-87799-52-9
  • Fajt Jiří, Chlumská Štěpánka, Čechy a střední Evropa 1200-1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5
  • Roman Lavička, Gothic Art, Aleš South Bohemian Gallery 2008, ISBN 978-80-86952-57-4
  • Hynek Rulíšek, Gotické umění jižních Čech, Průvodce, sv. 3, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou 1989, ISBN 80-900057-6-4
  • Hynek Rulíšek, Gotické umění v jižních Čechách, Národní galerie v Praze 1989, ISBN 80-7035-013-X

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]